Téma: aktivista versus extrémista aneb Minislovníček moderního žurnalisty

Aktivista byl člověk, jež se odvážně a nesobecky zasazoval o věci, které byly ku prospěchu většině, ale pohodlnější bylo mlčet a aktivistům zpovzdálí fandit. Radikál potom byl antisociální živel bez skrupulí a prostě hajzlík.

Může být, že to jsou jen má subjektivní hodnocení, ale nemyslím, že jsem tak mimo. Wikipedie mi nabídla pod těmito hesly následující definice, se kterými bych se dokázala ztotožnit.

AKTIVISTA = Aktivismus (z lat. activus = „činný, aktivní“) označuje intenzivní prosazování určitých cílů z přesvědčení, z osobní motivace v nejrůznějších oblastech společenského života. Na Vocabulary.com ještě dodávají, že je to osobní zapojení do kampaně pro nějaké sociální změny a jako příklad uvádějí protest proti zavření místní knihovny.

Aktivista tedy bojuje za sociální změny, které ale mají mít pozitivní dopad pro většinu společnosti.

EXTRÉMISTA = Extremismus je termín, jímž bývá označováno jednání, ideologie či skupiny mimo hlavní (střední) proud společnosti, kterým je připisováno porušování či neuznávání základních etických, právních a jiných důležitých společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivované zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí.

Extrémisté jsou agresivní zmetci s neúctou k zákonům a s menšinovým názorem, který je v rozporu se všeobecně přijímanou etikou a především jde přímo proti zájmům a právům většiny.

Pro zjednodušení si rozdělme občany na aktivní a pasivní. Pasivní lidé sice remcají, občas napíšou nějaký ten blog nebo naštvaný status na facebooku, ale víceméně sedí doma na prdeli a rozčilují se u zpráv.

Jedinci, kteří se skutečně seberou a něco podniknou, pro ty mají naši žurnalisté dvě nálepky. AKTIVISTA A RADIKÁL. Což je naprosto v souladu s tím, co mi říká wikipedia i zdravý rozum.

Jenže...

1. Většina původní evropské společnosti říká, že nechce ve svých domovech lidi, kteří nerespektují je, jejich zákony, zvyky, kulturu, tradice, práva. Většina Evropy chce žít v klidu, beze strachu z nekontrolovaného násilí, znásilňování žen a dětí a dokonce ani ty slušné, leč nezaměstnatelné prostě nechce živit jen proto, že nějaký převaděč jim Alláhovým jménem slíbil evropské bohatství. Přesto se někteří všemožně snaží vecpat ilegální migranty do Evropy, navádějí je k násilí, letáčky je vyzývají k probourání se do hranic dalších států, vyřvávají, že nemají být žádné hranice a žádný národ a tvrdí, že negramotný migrant odněkud z Afriky má stejná práva jako vy, kdo jste si v Evropě odmakali svou výplatu a splatili hypotéku. Vůči lidem, kteří podporují násilí, kriminalitu a úpadek evropské společnosti díky nekontrolovatelné migraci lidí z neintegrovatelného a často nepřátelského prostředí je policie bezmocná, musí si hlídat, aby nebyla nařčená z rasismu, islamofobie a nešířila nenávist vůči menšinám, třeba jen tím, že zmíni jejich míru zločinnosti.

2. Většina původní evropské společnosti je stejnou měrou nakrknutá, že politici ignorují jejich vztek a strašně rádi by těm politikům řekli, že ani jeden z nich nemá mandát, natož morální právo navždy změnit bezpečnou, bohatou, kulturní Evropu v země s no-go zonami a zonami, které na zavedení šaríi teprve čekají. Někteří z voličů pak sepisují petice, účastní se demonstrací a skandují své pocity, volají po svých právech. Na ochranu šíření nenávisti vůči většině žádné paragrafy nejsou, proto jsou tyto demonstrace rozháněny vodními děly, ti nejhlasitější jsou zatýkáni, blogy jsou rušeny a moudré politické elity společně s intelektuály jednohlasně přijdou s prohlášením, aby jednání těchto jedinců tvrdě odsoudili, distancují se od nich a volají po přísných trestech takto vzpurných jedinců.

Autor: Jitka Přikrylová

blog.idnes.cz