Západ upadá a Putinovo Rusko je na vzestupu. Spravedlnost přijde i pro Srby na Kosovu

Před pěti lety samozvaný kosovsko-albánský parlament vyhlásil nezávislost Kosova a Metohije na Republice Srbsko. Učinil tak v rozporu s mezinárodním právem, tedy rezolucí č. 1244 Rady bezpečnosti OSN z roku 1999, které zaručuje, že Kosovo zůstává nedílnou součástí srbského státu.

Nešlo ale zdaleka jen o rozpor s mezinárodním právem. Jihosrbské provincie Kosovo a Metohija (zkráceně Kosmet) jsou odvěkou součástí Srbska, jsou srdcem a kolébkou srbského národa. Právě Kosmet byl centrem srbského politického, vědeckého, kulturního a náboženského života. V Peći v Metohiji je dodnes sídlo srbské pravoslavné církve. Na celém Kosmetu byl od pradávna nespočet pravoslavných kostelů a celá řada klášterů. Ať už jde o starobylé monastýry Vysoki Dečani, Gračanica, patriarchát v Peči, Zočiště, Draganac či klášter Svatých Archandělů u Prizrenu a další. Mnohé z nich byly postaveny daleko před objevením Ameriky. Nemluvě pak o významu, které pro celý srbský národ má Kosovo Pole, místo hrdinného boje srbských mučedníků.

Srbové se nikdy nevzdali, a přestože už několik generací srbských mužů padlo ve válce, nevzdávají se ani dnes. Po pět set let bojovali proti Turkům, i když si klidně mohli vybrat „Sultánovu náruč“ a přijmout islám, oni to neudělali a vybrali si „carství nebeské“. Byli to Srbové, kteří za obranu Evropy před rozpínavým islámem v minulosti prolili nejvíce krve ze všech národů starého kontinentu. A čeho se za to na konci dvacátého století dočkali? Nikoli jejich (a stejně tak náš) odvěký nepřítel, ale USA ve svazku s evropskými státy a mocnostmi jim vrazili dýku do zad.

Kosovo bylo srbskému národu opět ukradeno. Oproti historickým případům je to dnes o to nechutné, že státy, které samy sebe nazývají za výkvět civilizace a vyspělého světa pod pláštíkem vlastních mocenských zájmů dopouštějí konání obrovské nespravedlnosti. Nebo je snad náhoda, že ještě v době, kdy na Kosovu operovaly mezinárodní síly, stále docházelo k unášení civilistů a jejich vraždění za účelem obchodu s lidskými orgány? A je snad náhoda, že za dohledu a nečinnosti vojenských jednotek KFOR albánští teroristé bořili a vypalovali nejcennější pravoslavné kostely a kláštery?

Ani dnes není zdaleka na Kosovu klid. Naopak. Teror nealbánského obyvatelstva je na denním pořádku. Vraždy, bití, krádeže, rabování. Tomu všemu Srbové dodnes čelí. Nikdo nic nevyšetřuje. Takzvaná kosovská policie, jejíž řady tvoří hlavně bývalí příslušníci teroristické UČK, na to pochopitelně kašle. Nic však nevyšetřuje ani EULEX, což je mise EU, která má údajně na Kosovu dohlížet na dodržování práva. Naopak pomáhá k zametání teroru pod koberec. Západní státy, nadnárodní organizace a jejich složky tak posluhují vrahům a teroristům. Jenže Srbové se nevzdávají. Nevzdali se nikdy a nevzdají se ani teď. I kdyby se celý Západ stavěl na hlavu, nic to nezmění na tom, že Kosovo bylo, je a bude srbské!

Světový vývoj navíc říká, že náprava rozvrácených pořádků ani nemusí dlouho trvat. Karty se obrací. Evropská unie se rozpadá, její konec mohou sice o něco oddálit, nic ho však nezastaví. USA jako velmoc také upadá a Putinovo Rusko, které se stále víc a víc navrací k zavedeným a osvědčeným tradicím, je na vzestupu. Nic není tak černé, jak se může zdát. Chce to jen čas. A neustoupit.

Radim Panenka

EUportál