Vzpoura občanstva

Ve druhém kole přímé prezidentské volby jsem volil Miloše Zemana. Rozhodně to nebyl kandidát mých snů. Ale vzhledem k tomu, že jeho protikandidátem byl Karel Schwarzenberg, neměl jsem na vybranou. Při případném zvolení Karla Schwarzenberga jsem měl jasné obavy o zachování právní existence České republiky a z vítězství postdemokracie nad demokracií.

Přes neuvěřitelně nestoudné výroky ve kterých Schwarzenberg relativizoval kdo byl ve 2. světové válce napadeným a kdo útočníkem obrovská většina médií skandalizovala Miloše Zemana a politické názory jeho protikandidáta buď přehlížela nebo omlouvala.

Část lidí, kteří působí v umění a postavila se za Karla Schwarzenberga byla prohlášena za "umělce, kteří podporují Schwarzenberga", o těch ostatních se nemluvilo nebo jim bylo vyhrožováno. Vrchol zaujatosti předváděla veřejnoprávní Česká televize v čele s Václavem Moravcem, který odmítání zpochybnění výsledků 2. světové války a právě oné relativizace rolí jejích aktérů prakticky až do skončení kampaně vydával za "temné proudy nacionalismu". Zeman zkrátka neměl být zvolen.

Většina občanů se rozhodla volit vlastním srdcem a rozumem. Médii stvořený hodný kníže byl poražen. Občané se vzbouřili proti tisíckrát opakované lži a zabránili tomu aby se stala pravdou. Je to velká porážka mediálních technologů moci. Přestože jedna vlaštovka jaro nedělá, věřím tomu, že se jako Češi a Občané probudíme a začneme si o svých věcech rozhodovat sami.

Otakar Ševčík