Sluníčkářsko zhulený svět Tomáše Kluse

Každý má právo na to, aby svobodně zaujímal a šířil své názory. Takové právo nelze upřít nikomu. Tak by to mělo ve svobodné a demokratické společnosti mělo platit, respektive je alespoň deklarováno a zakotveno v Ústavě. 

V tomto směru nejsou žádnou výjimkou ani spisovatelé, umělci a zpěváci, u kterých navíc mnozí očekávají, že budou svědomím národa. Bohužel je tomu právě naopak, když už po desetiletí naše kulturní fronta platí za esencionálně čistý symbol kolaborace a zrady. Přirozeně mimo čestné a nepočetné výjimky, které by šlo spočítat na prstech jedné ruky. 

Pražská Pragovka byla v sobotu 30. 9. dějištěm koncertního turné Tomáše Kluse nazvaného Recyklus tour 2017, kterému přihlíželo na 2.000 diváků a hlavně divaček. Hlavní interpret krom zpěvu svých písní věnoval většinu zbytkového prostoru svým improvizovaným agitačně-politickým výlevům a projevům, ve kterých se adresně navážel do trojice politiků - Andreje Babiše, Miloše Zemana a Tomia Okamury.

Horoval pro aktivní účast ve volbách, aniž by doporučoval koho tedy volit. Spásu světa viděl v lásce a objímání všech všemi ve světě beze lží a zbraní.

Krásná, leč utopická vize, za kterou by se nemusel stydět kdejaký zhulený hipík. Podobně jako jeho naivně bezprostřední radost z lidské jinakosti. Finálním esoterickým úletem, kdy účastníkům posílal pozitivní energii, připomínal pohaslou někdejší hvězdu TV NOVA - biotronika Tomáše Pfeiffera. Chyběly už jen napřažené pařáty... 

Na počátku hudební kariéry Tomáše Kluse padaly příměry o novém Karlu Krylovi. Sám se k němu v četných interview také hlásil. Ty časy jsou však pryč! Pravý Krylův následovník a dědic se také našel a jmenuje se taky Tomáš, ale příjmením Ortel!

Tomáš Klus se veřejně proklamuje jako pravověrný pravdoláskař, který je na to hrdý. Profilu umanutého sluníčkáře odpovídá i jeho tvorba pozvolna směřující k esoterice, rádoby duchovnu a iracionálnu. Pomalu i na něj začíná platit to, co se na počátku televizní kariéry vztahovalo Mistra Karla Gotta: Jen ať zpívá, ale ať proboha nemluví! 

Mgr. Bc. Jan Kopal