Neumí prohrávat, ale skvěle okopává kotníky svým sokům…

Inaugurace nového prezidenta Miloše Zemana skončila. Nestalo se, nač jeho "příznivci" čekali; nezakopl, neopil se, také s jeho pamětí bylo vše v brilantní pohodě, ani neříkal novinářům, že jsou hnůj... Ovšem reakce Karla Schwarzenberga na jeho inaugurační projev byla o to víc trapnější; svoji trpkou porážku kompenzoval žlučovitou kritikou svého nedávného soka. Holt, výchova k aristokratické etiketě…

Namítl, že Zeman byl ve svém projevu hodně obecný a scházely mu konkrétní plány prezidenta, například otázce zahraničního směřování země se prý nevěnoval vůbec. „Pouze“ zkritizoval kmotrovskou mafii, novináře a „neonacistické bojůvky“. Odmítl monarchistické amnestie a milosti... To by ale nebylo to podstatné – poražený kandidát na prezidenta ČR Karel Schwarzenberg si hojí svoji knížecí ješitnost a zlost, jak Miloš Zeman čtvrt hodiny mluvil ve svém inauguračním projevu zcela zpaměti. Ale zmínil "prioritu prosazení zákona o majetkových přiznáních". Bez zákona o majetkových přiznáních není totiž možné se vypořádat ani s korupcí, ani s legalizací výnosů z jiné trestné činnosti. A to byl olej do ohně...

Co ale Karla Schwarzenberga asi nejvíc navztekalo? Slova Zemana o novinářích, ale též o politicích se zakázanými šlechtickými tituly, co vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. O upovídaných komentátorech, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu a Čapkova definice literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl… "Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým..." řekl prezident Miloš Zeman...

Má pan ministr zahraničí morální právo takto hovořit, přestože se on sám v zahraniční politice chová jako slon v porcelánu? Může být ministrem české vlády člověk, který korumpoval jiné ve vlastním zájmu získat nemalý prospěch? Pan kníže totiž přiznal, že na počátku 90. let 20. století, kdy se po 40 letech emigrace v Rakousku a Švýcarsku vrátil do Čech, přijal v rámci restitucí svého majetku nabídku úředníka urychlit vyřízení restitucí za příslib protislužby. V reakci na zveřejnění tohoto svého počinu pak oznámil: „Nebyla to žádná suma. Nebyly to peníze. Bylo to něco jiného, jakási protislužba, kterou po mně ten úředník tehdy chtěl a kterou jsem pro něj měl udělat. Byla to výjimečná situace.“ Celý případ přiznal, až když byl právně promlčený a darovaný pozemek dávno zapsaný na jiného majitele…

A jiné pokrytecké sólo Karla Schwarzenberga; Premiér Petr Nečas kvůli fungujícímu českému byznysu odmítl nechutnosti Pussy Riot a jejích příznivců http://urod.ru/news/6207/ i politickou módu tzv. dalajlamismu a ministr jeho vlády Schwarzenberg řekl, že se za něho stydí. "Umělé a falešné adorování takových záležitostí jako je ruská skupina Pussy Riot, něco, co je vrcholem nevkusu a v žádném případě to není něco, co symbolizuje svobodu a demokracii. Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou, povzbuzenou především novináři. Má to potom konkrétní dopad v konkrétních exportních teritoriích," kritizoval též premiér Petr Nečas podporu, kterou mnozí politici projevili ruským hudebnicím. Slovy premiéra šlo o vrchol nevkusu, nikoli symbol svobody a demokracie. Chování trojice odsouzených dívek bylo však podle ministra Schwarzenberga sice neobvyklé, "ale zcela v rámci možností demokratického protestu".

Připomeňme si výroky K. Schwarzenberga k rozsudku nad Pussy Riot: "Velice vás obdivuji. Držte se. Rusko získá svou důstojnost a svobodu. Všichni na vás myslíme. Pokouším se je podpořit, poněvadž ty holky jsou opravdu báječné, já je opravdu obdivuji. Je dobré upozornit ruské politiky, že někoho zavřít kvůli představení je v dnešní době opravdu poněkud mylné." Česká reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Jednu neděli narušila chrámový prostor v průběhu dopoledních bohoslužeb skupina českých napodobitelů, obdivujících tyto ruské vulgární "umělkyně". Je samozřejmé, že i oni si vybrali ke své performanci nejposvátnější prostor českého státu, chrám sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě. Bez jakékoli úcty k probíhajícímu obřadu začali vykřikovat "Vévodo české země, zbav nás Nečase a svatého Duky".

Při oficiální podpoře tak vysoko postavených osobností jako je zmíněný ministr zahraničí, ale i osobností doposud široce respektovaných, jako biskup Václav Malý či zpěvačka Marta Kubišová, je atmosféra v České republice samozřejmě jiná než v Rusku. Nekonalo se tudíž žádné zatčení; skupina byla policií vyvedena a ta mohla pokračovat ve svém protestu před katedrálou. Znamená to snad důkaz vyšší demokracie u nás? Ví vůbec pan Schwarzenberg, koho se zastává a komu drží palce...?

Navíc kníže nařkl Nečase, jako každý pravý šlechtic, že měl „plná kaťata“. Jen proto, že “kryl” údajné porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Ovšem v případu účasti na světové výstavě Expo od května do října 2010 v Šanghaji je už situace zcela jiná. Vláda měla jasno: do Číny pojedeme, je to klíčová věc. Návrh účasti již předložil vládě v srpnu 2008 ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. I když ve vládě zastupoval „zelené“, kteří jsou nejhlasitějšími kritiky čínské politiky kvůli Tibetu, jeho text, který dostali ministři do ruky, oplývá optimismem v hodnocení česko-čínských vztahů. Význam Číny podle Schwarzenberga stoupá nejen díky “obrovskému tempu růstu HDP, ale i zavádění moderních technologií v průmyslových závodech a snahám o kvalitní přeměnu městských aglomerací”. Vláda ČR ve své koncepci proexportní politiky proto stanovila ČLR jako “zemi prioritního exportního zájmu“, konstatuje šéf české diplomacie.

Nyní pro změnu stačí uvést dvě prohlášení, jež rozhodně nejsou z dílny člověka vhodného pro diplomatické služby. “To, jak vyhošťuje rumunské občany, je proti duchu a stanovám EU. Mírně řečeno, když se na to díváte, nelze se ubránit podezření, že v tom hrají roli taky rasistické pohledy…” Takto pan kníže kritizoval v Lidových novinách prezidenta Nicolase Sarkozyho za vyhošťování rumunských Romů z Francie, která zrušila stovky nelegálních tábořišť a squatů. Zároveň Romy vyhošťuje ze země. Proč? Každá země v EU může poslat domů toho, kdo nemá peníze na pobyt nebo nemá práci či nestuduje, a to i když je občanem EU. Co kdyby se o tyto evropské občany postarala jejich země původu tím, že vylepší svoji hospodářskou a sociální integraci přímo doma?

Není to tak dávno, kdy se Karel Schwarzenberg zachoval zcela obráceně, když komentoval požadavek, aby Česko přijalo pár bývalých vězňů z Quantánama. “Když si je Američané pochytali, ať si je též někam u sebe umístí! Je to jejich problém…” Vskutku konstruktivní rada. To by asi spousta lidí byla ráda, kdyby si pan kníže raději opět trochu pospal, než aby dělal Česku další diplomatickou ostudu. Neměli bychom jít příkladem a několik z 240 vězňů ze zrušené americké věznice na kubánském Guantánamu umístit do našich nápravných zařízení nebo z nich udělat své potenciální občany. Není reakce „knížete“ až příliš xenofobní…?

A radit Francii, co je dobré a co špatné, je poněkud drzost, když země Galského kohouta na sebe vzala složitý úkol asimilovat nejen vězně z Quantánama, ale i asi pět milionů muslimů. Je to od OSN nefér, hrozit sankcemi Francii, která dělá pro přistěhovalce dlouhodobě nejvíc v EU?  Ochotu přijmout vězně z Guantánama avizovaly jen Slovensko, Portugalsko, Francie, Maďarsko, Itálie, Irsko a Španělsko a půl tuctu dalších zemí. Takže, čínským Ujgurům kníže azyl nedá a nechal by je popravit v ČLR komunisty, ale klidně ze Sarkozyho udělá rasistu a xenofóba, že nechce poskytnout azyl rumunským cikánům...

B. Tachecí dala knížeti Karlovi na TV Prima otázku, jak se mu líbí slova Tomia Okamury, že by mělo dojít ke konečnému řešení cikánské otázky a k vytvoření zvláštního státu pro tyto občany, Karel Schwarzenberg odpověděl: „Kdyby se našlo řešení, tak by to bylo hezké. Ovšem kde…?” Řekl a pokračoval: “Pokud pan Okamura ví místo někde na světě, který by bylo dobrovolně postoupeno, aby to byl životaschopný stát, tak je to zajímavá myšlenka. Ale jednou se o něco podobného pokusili v 19. století Američané, když odsunuli část svých otroků černých ze špatnýho svědomí, což by nám slušelo taky, a vybudovali pro ně stát Libérie a s tím je dodnes potíž…“ Třeba by nebylo od věci připomenout, pane ministře, jak měli Židé skončit v Ugandě nebo na Madagaskaru. Jeden z veteránů druhé světové války, plukovník Pavel Vranský, obvinil Schwarzenbergovu rodinu, že využívala jako pracovní sílu vězně z koncentračního tábora Lety. Zazněla i výtka, že Schwarzenberg přivedl ČR k uznání Kosova.

Další kontroverze na sebe nenechala dlouho čekat; byl to brigádní generál Alexandr Beer, nositel Řádu Bílého lva a hrdina od Dukly, Sokolova a Kurska, co vyzval Karla Schwarzenberga, aby odstoupil z kandidatury na post prezidenta. A to kvůli výrokům na adresu československého prezidenta Edvarda Beneše a dekretů, které vydal a dnes by za ně měl podle knížete jít jako válečný zločinec k soudu do Haagu. „Vaše názory a postoje jsou neslučitelné s funkcí prezidenta republiky ČR,“ uvedl v prohlášení Beer, který se též podílel na osvobození Ostravy. „Hrubě degradoval hrdinství českých vlastenců a nás vojáků,“ doplnil na Schwarzenbergovu adresu ve výzvě k odstoupení z kandidatury.

Ovšem co s faktem, že kníže pozval v prosinci 2010 do Prahy premiéra bavorské vlády Horsta Seehofera, který je patronem sudetských Němců, a ten přijel společně s předákem sudetských Němců Berndem Posseltem? Premiér Nečas souhlasil s tím, že Posselt bude součástí bavorské delegace pouze v případě, že se s ním nebude muset setkat… Teprve nedávno vyšla totiž najevo informace až dosud pečlivě skrývaná, že byli odškodněni nejen odsunutí sudetští Němci v SRN a v roce 1993 i v bývalé NDR, ale i tzv. Novorakušané, tj. osoby, které získaly rakouské občanství teprve po roce 1945, prakticky po odsunu, na něž se nevztahovaly čs.-rakouské smlouvy o odškodnění z roku 1964 a 1974, kdy ČSSR zaplatila Rakousku pro tzv. Starorakušany (tj. osoby, které byly rakouskými občany před anšlusem v roce 1938) miliardu šilinků. Novorakušané byli odškodněni na základě zvláštní rakousko-německé smlouvy v letech 1961-62… Nebyl náhodou odškodněn i Karel Schwarzenberg?

Podstata myšlení landsmanšaftu je nadále zářně nepřátelská k Česku, což dokazuje Posseltovo vyjádření mj. k tzv. Moravskému vyrovnání z roku 1905 i k Masarykovi a Benešovi. “Až do našich dnů platí Moravské vyrovnání za nejlepší formu uspořádání práv národnostních skupin. Od Estonska přes jižní Tyrolsko až po jihozápadní Afriku bylo úspěšně napodobeno a dnes může sloužit Evropské unii jako model. To, že jej Tomáš Masaryk a Edvard Beneš ve svém mnohonárodnostním pseudo-národním státě dále nerozvíjeli, nýbrž zdařený experiment náhle ukončili, patří k mnoha tragédiím 20. století.”

Kdo umí, ten umí; v roce 2002 obcházel kníže Schwarzenberg nařízení pro ochranu před kontaminací malachitovou plísní, které v té době zachvátila chovy ryb v několika středoevropských zemích, a nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy… Co s tím? Ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz prodeje infikovaných ryb nevztahoval…

Inu, byl přece kancléřem prezidenta Václava Havla; když milost Chadimové, proč ne majetky Schwarzenbergům...?

Břetislav Olšer

blog idnes.cz