Korporativismus: Systém kontroly konstruovaný monopolisty globální elity

Burzovní index Dow je rekordně vysoký a to samé platí i o korporátních ziscích – tak proč je tu pocit, jako by teď většina země silně trpěla? Reálný příjem domácnosti je nejnižší, co tu byl za desetiletí, chudoba je v absolutním rozmachu se 47 miliony Američanů na potravinových poukázkách a střední třída podléhá systematické likvidaci. Jak se může velkým korporacím vést tak dobře, zatímco většina amerických rodin zažívá tak těžkou dobu? Neočekává se snad, že by z nich jejich bohatství mělo „kanout dolů“ i k tomu zbytku z nás? Bohužel takhle skutečný svět nefunguje.

Dnešní velké korporace zkouší minimalizovat počet „drahých“ amerických pracovníků na výplatní pásce natolik, nakolik to jen jde. Pokud velká korporace, co vás zaměstnává, může přijít na to, jak vás nahradit pracovníkem v Číně nebo robotem, tak to nejspíš udělá. Korporace existují, aby maximalizovaly bohatství pro své akcionáře a většina největších korporací je ovládána monopolisty z globální elity. Po desítky let ti politici, kteří mají své kampaně zaplacené monopolisty upravovali pravidla hry tak, aby to byly velké korporace, kdo může snadno dominovat všemu. To ale nikdy nebylo tím, co zakladatelé této země zamýšleli. Předpokládalo se, že Amerika bude místem, kde bude moc kolektivistických institucí silně omezena, a jednotlivci a malé podniky budou mít volnost, aby konkurovali v rámci kapitalistického systému, který odmění každého, kdo má dobré nápady a je ochoten tvrdě pracovat. Dnes je ale naše ekonomika naprosto a totálně pod nadvládou masivně nafouklé federální vlády a pod absolutně přerostlými predátorskými korporacemi, kterým ta naše masivně odulá federální vláda nesmírně nadržuje. Naši zakladatelé nás zkoušeli varovat před nebezpečím toho, kdybychom dovolili, aby vláda, banky a korporace akumulovaly příliš mnoho moci, my jsme je ale neposlouchali. Takže teď dominují všemu a ten zbytek z nás bojuje o drobty ze stolu.

V rané Americe měla většina států přísné zákony vztahující se na velikost a působnost korporací. V takovém prostředí jednotlivci a malé podničky prosperovali a Spojené státy zažívaly období explozivního růstu. Zbytku světa jsme ukázali, že kapitalismus opravdu funguje, a nakonec jsme vybudovali tu největší střední třídu, kterou kdy svět viděl.

Nyní jsme kapitalismus nahradili čímsi, co rád nazývám „korporativismem“. Ten v mnoha ohledech sdílí mnohé charakteristiky s komunismem a proto také země, jako je komunistická Čína, byly tak připravené, aby po něm skočily. Pod „korporativismem“ věci vedou monopolistické predátorské korporace a vysávají tolik bohatství a ekonomické moci, kolik jen mohou. Většina jednotlivců a malých podničků tomu nemůže konkurovat a skončí jako absorbovaní korporacemi. Tyto mamutí kolektivistické instituce jsou spíše v soukromých rukou, než aby byly ve vládních rukou (jak by tomu bylo v čistém komunismu), ale výsledky jsou v každém ohledu dost stejné. Maličká elita na vrcholu se shrábne téměř veškerý ekonomický prospěch.

Předběžná redakční poznámka: Korporativismus není nějaký pouze autorův termín. I Mussolini, když zakládal fašismus, tak jej v odbornějších textech označoval za pokročilý korporativismus. Poznámky o tom, co je korporativismus pojmově, a co s sebou nese, na konci za článkem.

Existují takoví, co by navrhli, že odpovědí na náš problém je pohnout se více směrem k „socialismu“, ale upřímně, to by nebylo řešením ničeho. To by jen změnilo to, jak se ty drobty spadlé ze stolu distribuují tomu zbytku z nás.

Pokud opravdu chceme návrat k prosperitě, potřebujeme dramatický posun v pravidlech hry tak, aby se vychýlila zpět ve prospěch jednotlivců a malých podniků. Daleko čistší forma kapitalismu by znamenala více bohatství, méně chudoby a daleko rovnější distribuci ekonomického prospěchu v této zemi.

K tomu ale nikdy nedojde. Většina našich politiků se nachází ve sňatku s velkými korporacemi a bohatými elitáři, kteří financují jejich kampaně. A většina Američanů je tak nevzdělaných, že věří tomu, že to, co tu dnes máme, je „kapitalismus“, a že jedinou alternativou k němu je „dát se doleva“ k socialismu.

Jen málo lidí kolem navrhuje, že potřebujeme nesmírně redukovat moc federální vlády a nesmírně redukovat moc velkých korporací, a přesně tohle potřebujeme udělat. Potřebujeme dát jednotlivcům a malým podnikům prostor, aby zase mohli volně dýchat.

S každým uplynulým rokem se věci zhoršují. Ve skutečnosti nedávno zakladatel Subway Restaurants řekl, že prostředí je dnes v Americe pro malé podniky toxické, a že by nikdy nebyl schopen začít se Subway, kdyby to musel udělat dnes.

Abyste se dověděli o tom, jak jsou malé podniky ve Spojených státech smrtelně škrceny, tak se prosím podívejte na můj předchozí článek nazvaný „Jsme v Americe svědky smrti malých podniků“.

To, co chci udělat teď, je prodiskutovat určité důsledky „korporativismu“, které Americe přináší.

Především nadále zažíváme poklesy příjmů, ač žijeme v inflační ekonomice.

Nedávno referoval Time Magazine, že během měsíce ledna zažil osobní příjem střemhlavý pád…

Data minulý týden publikovaná ministerstvem obchodu ukázala, že osobní příjem v lednu spadl o 3,6%, což je největší pokles za 20 let. Ten propad by byl ještě větší, kdyby se v úvahu vzaly i daně a inflace. Reálný osobní disponibilní příjem spadl o 4%, což je největší měsíční propad za půl století.

Tohle je ale jen součást dlouhodobého trendu. Medián příjmu domácnosti v US klesal už po čtyři po sobě následující roky a je nyní významně nižší než byl po celou tu dobu od roku 2001…

Reálný medián příjmu US domácnosti – to „reálný“ zde je „upravený o inflaci“ – byl 50 054 dolarů v roce 2011, poslední data, co jsou k dispozici z US Census Bureau. To je o 8% menší než vrchol v roce 2007 s 54 489 dolary.

Mezi tím se velké korporace absolutně koupou v penězích. Následující je z nedávného článku v New York Times…

„Korporace až dosud během tohoto zotavení urvali neobvykle velký podíl z nárůstů příjmů,“ uvedl Ethan Harris, spolu-šéf globální ekonomiky u Bank of America Merrill Lynch. „US korporátní sektor je v daleko lepším zdraví než ekonomika jako celek. A dokud nedosáhneme plného zotavení na trzích práce, tak to bude nadále trvat.“

Výsledkem byl zlatý věk korporátních zisků, zvláště mezi nadnárodními giganty, které rovněž tyjí z rychlejšího růstu vynořujících se ekonomik jako Čína a Indie.

Dnešní korporátní zisky jako procento z US HDP představují rekord všech dob, ale mzdy jako procento US HDP jsou téměř na rekordně nízkém podílu ze všech dob.

Jen si zkontrolujte následující graf. Korporátní zisky absolutně během uplynulého desetiletí explodovaly…

Mezitím se mzdy jako procento HDP nadále rychle propadají…

Většina z jobů, které se dnes v Americe vytváří, jsou místa s „nízkou mzdou“. Desítky milionů Američanů pracují tak tvrdě, jak jen mohou, jen aby zjistili, že sotva dají jídlo na stůl a zajistí pro své děti střechu nad hlavou. Řady „pracující chudiny“ explodují a střední třída se nadále sráží.

Mnozí z těch, kdo tento článek čtou, jsou členy té pracující chudiny. Takže víte, jaké to je zírat v noci do stropu a přemýšlet, jako zaplatíte příští měsíc účty.

Dnes většina Američanů žije finančně hodně na hraně. Nedávný článek od kmenového dopisovatele NBC Allisona Linna pár takových historek uvedl. Následuje jeden příklad…

Crystal Dupont ví, jak vypadá život za minimální federální mzdu.

Dupont nemá žádné zdravotní pojištění, takže u doktora nebyla už dva roky. Je ve skluzu se splátkami svého auta a zašla do zastavárny, aby jí půjčili do výplaty, aby zaplatila měsíční výdaje. Když se jí tenčí rozpočet na jídlo, žije o fazolích a ovesné kaši.

Když nedávno dostala přeplatek na daních, použila peníze, aby si předplatila elektriku.

„Zkouším nežít nad poměry, ale občas prostě nemůžu,“ říká Dupont, 25. Bydlí v Houstonu a pracuje 30 až 40 hodin týdně, bere telefony v zákaznickém servisu a vydělává mezi 7,25 až 8 dolary za hodinu. To jí loni vyneslo asi 15 000 dolarů.

To je mzda, ze které zatím vyžila, ale sotva.

Bohužel počet Američanů, co „sotva přežijí“ nadále roste.

Ale když rostou korporátní zisky do bezpredentních výšin, tak kdo pobírá všechen ten prospěch?

Jsou to monopolisté z globální elity.

Podívejte se jen na následující video, které odvádí skvělou práci při ilustraci toho, jak v našem systému korporace systematicky odvádí ekonomické prospěchy na samotný vrcholek…

A zase jednou bych chtěl zcela objasnit, že nejsem žádným způsobem a v žádné formě zastáncem socialismu jako odpovědi. Socialismus odebírá pobídky k tvorbě bohatství, a to téměř vždy vede k tomu, že téměř veškerý ekonomický prospěch, plyne zase jen k velice maličké elitě.

Jak už jsem řekl před tím, to, co potřebujeme, je návrat k daleko čistší formě kapitalismu, ale to je tak cizí způsobům myšlení většiny lidí, že se toho většina lidí nechytne.

Bylo by určitě možné silně redukovat moc federální vlády a současně silně redukovat moc velkých korporací, to je ale pro většinu lidí „mimo mísu“ toho, co by si vůbec byli schopni představit.

Potřebujeme zase jednou vytvořit prostředí, v němž mohou jednotlivci a malé podniky prosperovat. Místo toho je ale většina z nás uvízlá v pokračování „té hry“ a v zotročování čím dál větším dluhem.

Např. podle CNBC půjčky na auto už dlouhou dobu prostě nadále rostou a nadále se prodlužují …

Američané nakupující auta nalákaní novými modely a levným financováním si berou větší auta a prodlužují splatnost těchto půjček do rekordních délek.

Nová analýza od Experian Automotive ukazuje, že průměrná půjčka na nové auto ve čtvrtém kvartále loňského roku byla 26 691 dolarů a natáhla se na průměrných 65 měsíců. Délka průměrné smlouvy je o měsíc delší než byl předchozí rekord dosažený ve třetím kvartále loňského roku.

Co si myslí, že přijde?

Budeme mít nakonec auto-půjčky, co se budou splácet 10 let?

Mimochodem existuje i jiný způsob, kterým se monopolisté z globální elity dostanou k veškerým vašim penězům. Zotročí nás dluhem a my budeme trávit rok za rokem svých životů, abychom se uotročili a učinili je tak ještě bohatšími.

Jsou velice chytří. To je důvod, proč mají 32 BILIONŮ dolarů zašitých v zámořských daňových rájích. Oni ví, jak hrát tu hru, a jsou velice šťastní, že většina z nás toho zbytku spí.

Naštěstí to vypadá, že rostoucí počet Američanů se probouzí.

Např. jsem se s vámi chtěl podělit o výňatek z komentáře, který jeden z mých čtenářů nechal pod jedním z mých nedávných článků…

V uplynulém roce jsem se pomalu ale jistě probouzel do nesmyslnosti toho, co se kolem mě děje. Existuje spousta věcí, které prostě potřebuji ze sebe dostat, tak mi promiňte délku příspěvku. Nedávno jsem se během sledních dvou let oženil a byl jsem ze zdravotních důvodů propuštěn od Mariňáků poté, co jsem byl zraněn v Afghánistánu. Když mi bylo 23 a byl jsem ženatý, bylo mým úkolem zajistit své rodině budoucnost, ale s tím, jako to chodí, si nejsem právě jist, kolik budoucnosti budeme mít do 50 let. Nemohu to vysvětlit, ale v poslední době jsem pocítil potřebu změnit svůj přístup a motivaci.

Začal jsem odmítat tu brakovou muziku, televizi a další bezduchou zábavu, která zřejmě moji generaci zamořila. Bylo to snadnější, než to vypadalo – moc se mi po tom fakt nestýská. Další věc v pořadí bylo vzdělat se ve světových zprávách, a to jsem udělal. Každý den jako hodinový strojek zkontroluji všechny hlavní mainstreamové zpravodajské kanály (NBC, Fox, ABC, CNN, Reuters, BBC, atd.) a zrovna tak i zpravodajské stránky mimo mainstream – jednou z nich jste i vy. Je neuvěřitelné, jak se náš svět mění, i způsoby, jimiž se mění. Místní zpravodajství v 10 neukazuje nic kromě místních zpráv, sportu, počasí, loterie a cokoliv dalšího, o čem se rozhodnou, že k tomu přihodí. Je to rozdíl jako mezi dnem a nocí, když začnete opravdu pátrat a uvidíte, co se ve světě děje. Podívejte na to množství komentářů kolem novinových článků o ekonomice a pak se podívejte na „zprávy“ s povídačkami o celebritách … Lidé jsou slepí a to mě opravdu mate. Moji přátelé, rodina a spolužáci ze školy vypadají, že jsou nějakým způsobem zakletí. Jsou odtržení – a je to nakažlivé. Nikdo, koho znám, ani nezavadí o globální záležitosti či ekonomiku. Více je zajímají nejnovější iPhony, auta, show, filmy a všechno možné kolem, co vás napadne. Neříkám, že na těchto věcech je něco špatného, ale moji přátelé, rodina, druhové  jsou tímhle odtržením POHLCENI. Když v roce 2012 probíhaly volby, měl každý Tom, Dick a Harry na Facebooku názor a vykřikoval tyrády. Avšak, jakmile ten cirkus skončil, všichni prostě zalezli zpět k tomu, aby tam vystavovali večírky, koťata, chaty atd. Je to hrozný žert. Pro mě je to trochu děsivé, ale i vzrušující, když vidím, jak se před našima očima rozvíjí historie. Tahle naše země prodělává teď ohromné změny, které s největší určitostí ovlivní naši budoucnost, a tak se snažím, abych se adaptoval a připravil sebe i svou rodinu. Těším se, že si letos v létě koupím první domov. Zrovna teď bydlím v bytě těsně u Philly a utrácím více peněz za nájem, než většina platí za hypotéku. Potřebuji domek s kouskem pozemku, abych choval slepice, pěstoval si zeleninu a ovoce, skladoval si nakládané potraviny – a abych byl nezávislý na systému, jak jen mohu. Co se týče práce, chtěl jsem si osvojit a prodávat to, co budou lidé vždy potřebovat, a tak jsem si zvolil práci v pohřebnictví. Jako bokovku pracuji ve stavebnictví a naučil jsem se všechno, co se má vědět o stavbě svýma vlastníma rukama. Cítím, že ač jsou to už zapomenuté dovednosti, budou se vbrzku hodit.

Doufejme, že dosáhneme probuzení spousty dalších lidí, a začneme „ten matrix“ kontroly kolem sebe prolamovat.

Zrovna teď je systém zkonstruovaný tak, aby neustále přeléval více a více peněz a více a více moci na samý vrcholek pyramidy. Globální elita se stává s každým uplynulým dnem dominantnější. Pokud se něco dramatického nestane, tak se v určitém okamžiku stanou lidé v Americe tak bezmocnými, že s tím nebudou schopni vůbec nic udělat, i kdyby chtěli.

Ta myšlenka, že velice maličká elita zcela dominuje nad veškerým tím zbytkem z nás, jde proti všemu, na čem Amerika údajně spočívá. Nakonec se to vrátí k absolutní tyranii, pokud to nezastavíme.

This article was posted: Thursday, March 7, 2013 at 6:12 am

Zdroj: http://www.prisonplanet.com/corporatism-a-system-of-control-designed-by-the-monopoly-men-of-the-global-elite.html

Michael Snyder
Economic Collapse
March 7, 2013

Poznámka:

Korporativismus je systém odlišný od ekonomiky svobodného trhu neboli kapitalismu. Pro kapitalismus je charakteristická volná a tržní soutěž s volnými vstupy investorů do všech odvětví, kde se objeví investiční příležitosti a volnou soutěží mezi investory. Ovšem pokud postupným zvrhávání dochází ke vzniku kartelových skupin typu zeibatsu, které opanují určitá odvětví, tak tyto nejenže diktují ceny spotřebitelům aj., ale také kontrolují omezenou výši investic a investiční příležitosti pouze v omezeném množství přidělují svým členům a jiného investora přes investiční bariéry nepustí. Je to v podstatě neo-feudální systém. Ve feudalismu také lénní pán přiděloval universální investiční příležitost agrární společnosti půdu svým věrným vazalům. Takováto uskupení jsou v poctivém tržním systému nedovolená jako spiknutí proti trhu a jsou formálně zakázaná snad ve všech zemích světa, ačkoliv realita je jiná a zaibatsu obvykle pod kontrolou bank kontrolují značnou část ekonomiky, zejména v tradičních klíčových odvětvích. Vznik zeibatsu kartelů ale ještě neznamená sám o sobě vznik korporativismu. Korporativismus vznikne až teprve dalším krokem: když si zaibatsu skupiny ochočí stát, který místo aby je pronásledoval, jak je v kapitalismu jeho povinností, jim nadržuje a pomáhá jim s potíráním konkurence, vytváření bariér pro investice konkurentů a přímým i nepřímým vynucováním spotřeby produktů privilegovaných skupin. Teprve potom je to korporativismus, tedy nikoliv už kapitalismus – systém investiční svobody, nýbrž industriální a postindustriální forma feudalismu – systému přidělovaných investičních příležitostí. Mezi korporace s privilegovaným postavením nemusí patřit jen klasické průmyslové, obchodní a finanční akciovky, ale mohou k nim patřit i odborové svazy, cechy umělců a další.

V otevřených formách korporativismu, jako byl třebas fašismus, to často fungovalo tak, že členství v kartelech bylo ze zákona nucené pro všechny podniky jako členství v některých povinných „komorách“. Rámcové dohody mezi kartely proběhly s určitou garancí státu, který zasáhl, kdy se kartely nedohodly, jako je to teď u dohadovacích řízení mezi pojišťovnami a kartelovými sdruženími poskytovatelů zdravotní péče nebo dohodami sdružení zaměstnavatelů s odborovými svazy i dnes v méně otevřených korporativních státech. Takhle to obvykle probíhá ve fašistických systémech a v bonapartistických systémech korporativismu plošně.

V méně otevřených korporativistických státech, které se formálně hlásí k principům svobodného trhu a k formálně provozované demokracii, tedy v plutokratických systémech, je všechno zastřenější. Nařizovaná spotřeba od privilegovaných výrobců má charakter např. nařízené ekologické úspornosti zakazující konkurenční žárovky nařízeným svítidlům, nebo „ekologického“ přimíchávání biopaliv. Investiční bariéry mívají obvykle charakter ekologických nebo bezpečnostních opatření a občas do dosahuje tak zrůdných forem jako je údajný boj proti změnám planetárního klimatu zaváděním umělých mezí růstu – objemu investic – přes zavedení limitů na pálení uhlíku, čímž se efektivně ruší svoboda investic do volných investičních příležitostí a nastoluje se režim přidělování omezeného investičního léna.

Jakmile zvrhávání trhu začne mít už málo charakter trhu kapitalistického a dostane se pod dominanci korporativismus, nastane ohromný nedostatek investičních příležitostí. Nedostatku investičních příležitostí se jinak také říká hospodářská krize. Pokud vznikne vleklá zdánlivě nepřekonatelná krize, nejde o tzv. krizi v důsledku konjunkturálního cyklu, nýbrž o vleklou stagnaci, jež je důsledkem korporativizace jako byla Dlouhá deprese na konci 19. století a Velká deprese ve 30. letech 20. století. Obě tyto globální ekonomické krize vyvolané všeobecnou korporativizací, která zrušila kapitalismus, skončily světovou válkou, která však vždy natolik rozrušila stávající struktury, že na přechodnou dobu se zase rozhýbal kapitalismus.

Autor: Mir.Pavlíček 

Zdroj: www.nwoo.org