Být či nebýt členským státem Evropské unie, to je oč tu běží

Náš stát je členem Evropské unie od 1. května 2004. Téhož roku přistoupila Česká republika k Schengenským dohodám, od 21. prosince 2007 jsme se tedy díky tomu staly součástí Schengenského prostoru. Dokonáno. Byl 1. květen 2004 počátek naší cesty k blahobytu, svobodě a demokracii, nebo spíš konce státu, jehož kořeny jako státoprávního útvaru se datují do druhé poloviny 9. století?

Již od doby před vstupem naší země do Evropské unie se společnost, stejně jako nyní, dělila na dva tábory. I tehdy, stejně jako nyní, neměla naše Vláda zájem na tom, aby občané vyslovili svůj názor na členství České republiky v Evropské unii. I tehdy to byla chyba, která se nyní opakuje.

Chci, abychom jako občané, měli právo se svobodně rozhodnout, jaká bude budoucnost naší vlasti. Jaká bude naše budoucnost a budoucnost našich dětí.

Členství v Evropské unii nese řadu výhod i nevýhod. Samozřejmě, každá mince má dvě strany. Je na každém z nás, aby zvážil, co je pro něj důležitější, jakou chce pro sebe a své děti budoucnost. A právo rozhodnout o naší budoucnosti nám nikdo upírat nesmí. Referendum je zárukou toho, že naši budoucnost určí sami občané, ne nějaká uzavřená skupina několika politiků.

Chci udělat vše pro to, abychom měli možnost v referendu odpovědět na otázku, která by zněla například „Přejete si, aby Česká republika zůstala členskou zemí Evropské unie?“. Pak hrdě řeknu své NE a věřím, že stejné NE řekne většina občanů České republiky.

Buďme jednotní, buďme silní, postavme se společně hrozbám, které nám dnešní svět přináší. Zachovejme se tak, abychom svými činy nepošlapali památku našich předků, kteří mnohdy za na naši svobodu a suverenitu zaplatili cenu nejvyšší. Dokážeme to, bez Evropské unie lépe než s ní!

Ondřej Vašut

Zdroj: www.realiste.cz