Řepík lékařský

Řepík je vytrvalá, až 1 metr vysoká bylina. Lodyha je přímá, zpravidla nevětvená, drsně chlupatá a listnatá jen ve spodní části. V prvním roce života rostliny se vytváří pouze přízemní růžice listů. Tyto listy jsou přetrhovaně lichozpeřené, jejich lístky jsou podlouhle vejčité, s pilovitým okrajem a na rubu jsou chlupaté. Přibližně 1 cm velké květy jsou uspořádány v koncových klasovitých hroznech. Hrozny obsahují až 50 květů. Květy jsou zlatožluté, pětičetné, korunní lístky jsou obvejčité a na vrcholu zaokrouhlené. Kališní číška je opatřena kolmo odstávajícími vnějšími ostnatými chlupy. Řepík kvete od června do září. Plodem je nažka.

Hlavní obsahové látky jsou třísloviny. Dále pak řepíková nať obsahuje silici, hořčinu, flavonoidy (Quercetin, Luteolin, Apigenin, Kempferol), fytoncidní látky a flavonová barviva.

Řepík se v léčitelství používá již od starověku. Víno, ve kterém byl řepík louhován, se používalo proti průjmům. Také se řepík používal k léčbě jater a sleziny.

Vnější použití Řepíku lékařského

Zevně se řepíkový nálev používá jako kloktadlo ke kloktání při zánětech v ústní dutině a při zánětech horních cest dýchacích. Pro svůj stahující účinek se využívá na výplachy nosu při silné rýmě. Dále se používá na obklady při kožních vyrážkách a odřeninách nebo jako přísada do koupele opět při léčbě hnisavých vyrážek, na rozpadající se bércové vředy či nehojící se rány. Také je vhodný na koupele k léčbě hemoroidů. Využívá se jeho protizánětlivých, svíravých a antiseptických vlastností. Extrakty z řepíku jsou součástí různých léčivých přípravků, například kloktadel, ústních vod či masážních roztoků na dásně. K zevnímu použití lze využít také čerstvou, rozdrcenou nať.

Příprava nálevu pro vnější použití: 1 – 2 polévkové lžíce usušené řepíkové natě se zalijí 300 ml vařící vody, krátce se povaří, nechá se vyluhovat po dobu 20 minut v uzavřené nádobě a poté se scedí. Používá se jako vlažný obklad několikrát denně, vlažný nálev k výplachům a ke kloktání a pro výplachy nosní dutiny se používá nálev zcela vychladlý. Připravuje se vždy čerstvý.

Vnitřní použití Řepíku lékařského

Vnitřně řepíkový nálev působí svíravě, protizánětlivě a desinfekčně, zvyšuje vylučování žluči, působí proti průjmům a má také diuretické účinky. Řepíková nať je součástí celé řady léčivých čajových směsí a extrakty z ní jsou součástí různých léčivých přípravků.

Používá se jako podpůrný prostředek při poruchách trávení a látkové výměny, na úpravu žaludeční a střevní činnosti, při katarech žaludku a střev spojených s průjmy, při krvácení v trávicím ústrojí z drobných cévek, ke zvýšení vylučování žluči, při žlučníkových a ledvinových kamenech a při různých specifických poruchách žlučových cest a jater. Také je možné řepík použít jako pomocný prostředek při zánětech močových cest.

Příprava nálevu pro vnitřní použití: 1 čajová lžička se zalije 250 ml vařící vody, nechá se 15 minut vyluhovat v uzavřené nádobě a poté se scedí. Nálev se připravuje vždy čerstvý, bezprostředně před použitím. Řepíkový čaj se pije teplý, 2 – 3 krát denně.

Sběr a skladování Řepíku lékařského

Kvetoucí nať (Agrimoniae herba) i s přízemními listy se sbírá od června do září. Řepík najdeme na suchých loukách, mezích, v křovinách, okrajích lesů či podél cest.

Řepíková nať se suší zavěšená ve svazcích nebo rozložená v tenkých vrstvách na lískách. Suší se rychle, bez obracení, na stinném a vzdušném místě nebo za použití umělého tepla s teplotou nepřevyšující 35°C.

Řepík je mírně náchylný k zapaření, usušený snadno vlhne. Po usušení má svěží zelenou barvu, kořenně voní a chutná hořce.

Usušená řepíková nať se balí do papírových či jutových obalů, uchovává se na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí.

www.vitalion.cz