Téma: 29. září - Den bílého heterosexuálního muže

Již pošesté jsem 29. září, den svých narozenin, vyhlásil Dnem bílého heterosexuálního muže. Svůj "den" má kde co a kde kdo, tak proč ne ve své podstatě obyčejný, nikde s holou zadnicí neexhibující bílý heterosexuál, který však má lví podíl na dnešní realitě, a to se všemi jejími klady i zápory.

Je však potřeba říci a zdůraznit, že klady, navzdory tvrzením a snahám o manipulaci tohoto faktu různými levicovými aktivisty, pokrokáři, socialisty, multikulturalisty a eurobudovateli všeho druhu, vrchovatě převažují.

Právě výše zmínění se snaží normální bílé, naštěstí zatím jestě většinové evropské společnosti, které je bílý heterosexuál základní, nedílnou a přirozenou součástí, vnutit pocit jakési blíže nespecifikované viny a strachu z přihlášení se k tomu, co vybudovala a čeho dosáhla. Co je však nejdůležitější, tak to, že jsou zcela záměrně a důsledně likvidovány přirozené, hlavně křesťanské hodnoty, na kterých byla naše společnost po staletí úspěšně stavěna.

Toho všeho by se měl bílý heterosexuál a jeho svět povinně vzdát ve prospěch různých multikulti skupin, agresivních nekřesťanských nájezdníků (imigrantů) a u nás jedné, dlouhodobě aktivisty ničené a díky tomu většinově nepřizpůsobivé, etnické skupiny.

Doufejme a hlavně udělejme vše proto, aby se tak nestalo. Výsledkem by byla stagnace, degenerace a rozpad naší společnosti, s pro nás a naše potomky děsivými důsledky.

Kdyby totiž nebyl bílý heterosexuální muž, nebyla by Evropa a celý svět takovými, jaké je známe a nebyli bychom ani my, protože člověk se prostě a jednoduše nepohlavně, například řízkováním, nemnoží...

Je krajně znepokojivé, že takovýto svátek doposud nebyl. Můžeme proto směle říci, že jeho vyhlášení byl ten dlouho očekávaný a nezbytný poslední kamínek do mozaiky multikulturalismu, i když se to nositelům této ve svých důsledcích katastrofické ideologie asi příliš líbit nebude.

Navzdory tomu by to již multikulturalisté, krutopřísně sluníčkoví lidé a ostatní naivní, ale o to agresivnější budovatelé světlých zítřků měli vzít na vědomí a chytnout se za nos, že na to ve své mnohobarevné osvícenosti nepřišli sami.

Nyní si již mohou oddychnout, spát klidně, protože poslední krok byl učiněn a stavba dokončena.

Petr Sedláček