Ta mrcha je mrtvá!

Takto oslavovali někteří Britové skon Margaret Thatcherové, "Železné lady", jedné z nejvýznamnějších postav dvacátého století.

87 let je krásný věk, i když její poslední léta poznamenaly mozkové mrtvice a demence. V její osobě odešla jedna z největších a nejvýznamnějších osobností dvacátého století. Přidávám se k pěkné řádce těch, kteří se k její smrti vyjádřili.

Zamýšlel jsem se nad tím, jak do mého života baronka Thatcherová vstoupila. Zprávy v socialistickém Československu byly pečlivě vybírány a upravovány tak, aby to co nejvíce vyhovovalo státní propagandě a vytváření obrazu zlého Západu, který chce zničit socialistický ráj na zemi. Zvláštní bylo, že se utíkalo pouze jedním směrem, a to na Západ.

Margaret Thatcherovou jsem zaregistroval až jako britskou premiérku v době, kdy jsem byl, jak se dnes říká teenagerem. Sám nevím proč, ale tahle dáma mi byla přes všechny zprávy o její zvrhlé snaze zlikvidovat dělnickou třídu podávané komunistickou televizí od prvního okamžiku sympatická.

Snad proto, že byla elegantní a uměla vystupovat, což proti našim bůčkovým papalášům byl velký rozdíl. zatímco naše televize, tisk a tlač zobrazovaly premiérku Thatcherovou jako válečného štváče v boji o Malvíny (Falklandy), získala si mé sympatie ještě víc.

Přál jsem tehdy Anglii, aby vyhrála, snad už jen proto, že oficiálně Československo stranilo Argentině. Teprve později mi docházelo, jak výjimečná byla Margeret Thatcherová, jak se nezalekla toho jít do ozbrojeného konfliktu o velmi vzdálený a de facto pro Británii nepodstatný ostrov.

Čím jsem byl starší, tím víc jsem Margaret Thatcherovou obdivoval i pro její nekompromisnost a nesmlovavý boj s odbory. Byl to vleklý boj, ale nakonec nad odbory zvítězila. Pro dobro všech. Dnes, dvacet let poté, co opustila vrcholovou politiku se ukazuje, jak moc pro svou vlast udělala.

Nezpochybnitelně patří baronka Thatcherová mezi významné osobnosti, které se nerodí každý den. Její opatření byla tvrdá, ale přinesla Británii mnoho dobrého. Už jen omezení státního aparátu, rozpočtové škrty a privatizace státních firem je to, po čem dnes volá celá západní Evropa topící se v problémech.

Paní Thatcherová měla jasné myšlení i představu čeho chce dosáhnout a jak. Rozpoznala nebezpečí cesty, po které se ubírá Evropská unie  a tvrdě takovou snahu kritizovala. Zasadila se o rozšíření EU o další státy včetně České republiky.

Je paradoxem, že její smrt oslavovali lidé, kteří v době, kdy byla premiérkou, ještě nebyli na světě. "Vládla před mojí generací, ale moje rodina o ní nikdy neřekla nic dobrého," vysvětloval mladík, proč přišel slavit s ostatními. Ono vůbec oslavovat něčí smrt, pokud se nejedná o tyrana nebo svrženého diktátora je zvrhlé.

Okamžitě se mi vybavily obrázky, jak Palestinky radostně oslavovaly útok na WTC v roce 2001. V každém národě se najdou lidé, kteří budou radostně křepčit na hrobě člověka, kterého politicky nenávidí a můžete vsadit boty, že tito lidé budou především levičáci.

Každá silná osobnost v důležité politické funkci lidi rozděluje na příznivce a odpůrce, zjednodušeně řečeno. A o tom, že Margaret Thatcherová takovou osobností byla nemůže být pochyb. Už jen za její podíl ve spojenectví s USA a tehdejším americkým prezidentem Reaganem při porážce komunistického bloku ve studené válce si zaslouží náš vděk a úctu.

Baronko Thatcherová, děkuji vám za to, že jste byla a že jste byla taková, jaká jste byla. Čest vaší památce, odpočívejte v pokoji. Kéž bychom vás dnes měli u nás.

Rudolf Polanecký

blog idnes.cz