Statistický islám: Ne náboženství, ale politická ideologie

Zneplatnění a dualismus v Koránu

Nejenže existují dva Korány – mekkánský a medinský, které se liší v tónu a tématech, Korán také obsahuje mnoho veršů, které si navzájem protiřečí.

Verš 2:219 z Koránu říká, že muslimové mají být tolerantní a odpouštějící vůči lidu Knihy (křesťané a Židé).
Verš 9:29 nabádá k útokům na lidi Knihy, dokud nezaplatí džizju – speciální daň pro dhimmi (tolerovaná vrstva nevěřích na území islámu), dokud se nepodřídí zákonu šaría a nebudou pokorní (vůči muslimům).

Který verš ukazuje pravou podstatu Islámu?

Korán si je vědom svého protiřečení si a dokonce dává návod či pravidlo k řešení takovýchto protikladů. Pozdější verš ruší, čili je nadřazen, dřívější verš. To však neznamená, že ten dřívější verš je špatně nebo je v něm chyba. To není možné, protože základní hypotéza je, že Korán byl napsán samotným Alláhem, tudíž i dřívější verše musí být pravdivé, jinak by se musel Alláh mýlit. Pokud se pídíme po podstatě islámu, má princip zneplatnění velký vliv. V nikdy nekončících mezináboženských dialozích jsou často dřívější, původnější verše citovány, aby tím byla podpořena mírumilovná podstata islámu. Pokud jsou ale citovány oba verše a je použito pravidlo zneplatnění, vidíme, že pozdější verše přebijí ty starší, tolerantní. Džihád tedy ruší toleranci. Vzato obecně, medínský Korán ruší ten mekkánský. V příkladu výše uvedených veršů je tolerance zneplatněná ve prospěch džihádu proti křesťanům.

Přesto je ale podle islámu dřívější verš stále pravdivý a stále používaný. Zneplatnění neruší předchozí verš. A skutečně můžeme vidět, že dřívější „mírumilovný“ zneplatněný verš bývá s oblibou používán ve veřejné debatě.

To však vytváří logický problém, jelikož pokud si dvě věci protiřečí, jedna z nich musí být špatně. To je základní prvek západní „jednotné“ logiky. Dle koránské logiky, dvě věci si mohou protiřečit a přesto mohou obě být pravdivé. To je „dualistická“ logika.

Alternativní vysvětlení je, že původnější verš je první stupeň procesu, něco jako semeno, a novější verš je druhý stupeň, něco jako rostlina. Na tom by něco mohlo být, ale podle tohoto modelu bychom nemohli disponovat oběma pravdami zároveň. To ovšem můžeme. Oba verše si protiřečí a jsou oba pravdivé zároveň. To je dualistická logika.

Protiřečící si výroky jsou dle klasické doktríny vysvětleny pomocí pravidla zneplatnění, ale tento princip je omezen pouze na Korán. Dualita zahrnuje speciální případ zneplatnění a vysvětluje, jak celá doktrína Koránu a sunny funguje. Není to totiž jen Korán, co si protiřečí. Je to celá sunna.

Dalším aspektem islámské duality je její etika. Jednou z hlavních doktrín islámu je doktrína o káfirech. Ta s káfiry nakládá strašně. Nikdo by nikdy nemohl toužit po tom, aby s ním bylo zacházeno jako s káfiry v Trilogii. To nás přivádí k jednomu zlatému pravidlu, které v islámu neexistuje, a to kvůli rozdělení lidstva na věřící a káfiry. Toto zlaté pravidlo nás učí zacházet se všemi lidmi tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. A jelikož nikdo by nechtěl, aby s ním bylo jednáno jako s káfirem, a zároveň termín káfir je klíčový pro islámskou doktrínu, plyne z toho, že islám nezná toto zlaté pravidlo. Má jednu sadu zákonů pro muslimy a druhou pro káfiry. Toto je dualistická etika.

Příklad takové duálistické etiky nalezneme např. v tématu přátelství. Korán obsahuje 13 veršů, tvrdících, že muslim nemůže mít káfiry za přátelé.

Bill Warner

eurabia