Socialista Mašata: "Brežněv udělal správnou věc"

Málokdy reaguji na články jiných blogerů, ale to, co napsal Michal Mašata o sovětské invazi a okupaci Československa sovětskými vojsky mne nemůže nechat v klidu.

Zítra, přesněji dnes těsně před půlnocí si připomeneme smutné výročí našeho státu. Před pětačtyřiceti lety bylo Československo vojensky přepadeno armádami států Varšavské smlouvy. Organizátoři této invaze a následné okupace seděli v Kremlu.

Půl milionu vojáků obsadilo území našeho státu. Nasazeno bylo přibližně 6500 tanků a 800 letadel. Ode dne vstupu vojsk na území Československa do konce roku zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a dopravních nehodách zaviněných okupačními vojsky 108 Čechoslováků.

Jen při vpádu vojsk byly zabity 72 osoby a zdokumentováno bylo přes dva tisíce případů vážných zranění a znásilnění. Za celou dobu okupace bylo zabito na 150 osob, přes 5000 zraněných a stovky znásilněných žen. Asi nejznámější obětí znásilnění sovětskými vojáky je herečka Květa Fialová.

Následkem okupace odešlo do emigrace na 300 tisíc lidí. Důsledkem okupace byla následná normalizace, při níž přicházely tisíce lidí o svou práci, děti byly vyhazovány ze studií a nemálo dalších se ocitlo ze dne na den v existenčních problémech. Kdo  nesouhlasil se sovětskou okupací, byl potrestán.

Pan Mašata o sobě píše, že je mu sedmadvacet let. Je jedním z osmadvaceti členů poděbradské organizace ČSSD. V době, kdy se náš národ zbavoval komunistické totalitní nadvlády se pan Mašata teprve coby tříletý capart učil rozeznávat děje.

Rok narození ale nehraje roli. Pokud bychom všichni mohli mluvit, psát či uvažovat jen o době, kterou jsme sami zažili, pak bychom absolutně neznali historii. Jiná věc je, jak se na historii díváme. tady už záleží na charakteru každého jednotlivce, na jeho, řekněme, světonázoru.

A zde se zásadně se socialistou mašatou rozcházím. Srpen 1968 znamenal pro naši zem příkoří, potupu, ponížení. Silou zde byla vynucena vůle někoho jiného. Třiadvacet let poté, co se sovětská armáda podílela na osvobození Československa jej ta samá armáda začala okupovat.

Zde si neodpustím jednu drobnou poznámku, že nebýt demarkační čáry a přímého zákazu z americké strany generálu Pattonovi, mohla být Praha osvobozena o dva dny dříve. Generál Patton chtěl na volání Československého rozhlasu o pomoc vyrazit z Plzně na Prahu, ale muselo se podle dohody čekat, až přijedou do Prahy sovětské jednotky z Berlína.

Je možné, že by se Pražské jaro ukázalo být špatnou cestou, stále se jednalo o socialismus, byť s lidskou tváří. Jenže Leonid Iljič Brežněv nechtěl dopustit, aby se mu situace v Československu vymkla z rukou tak, jako v Titovské Jugoslávii.

Plány Varšavské smlouvy počítaly s útokem na Západní Evropu, přičemž sousední Polsko mělo zaútočit přes území NDR na sever SRN a dále se rozdělit na dva proudy směrem na Dánsko a na Nizozemsko s Belgií. Československo mělo zaútočit na jih SRN a obsadit Bavorsko.

Československo mělo v sovětském plánu nárazníkovou formu. Kdy mělo být v prvním sledu plánované války použito jako bojiště. V případě, že by zde vývoj šel jugoslávskou cestou, vzaly by militantní plány Varšavské smlouvy za své a to Kreml nechtěl připustit.

Pan Mašata píše, že Brežněv udělal okupací správnou věc a zachoval se jako státník. Alexandr Dubček podle pana Mašaty předvedl českou malost (Dubček byl Slovák, pane Mašato) a "nevyplnil "naprosto pochopitelné a legitimní zájmy Sovětů", nereagoval na "potřeby země, v jejíž sféře vlivu jsme byli" a jako "blbec v Praze" se zkusil rozběhnout hlavou proti zdi, co to udělá."

Prý se tím zabránilo třetí světové a jaderné válce, protože bychom vstoupili do NATO a že bychom v případě války byli obsazeni americkým vojskem, které by mohlo útočící jednotky jednoduše obklíčit. Prý měl Alexandr Dubček souhlasit s rozmístěním malého počtu cca 20 až 50 tisíc sovětských vojáků a bylo by vše v naprostém pořádku. Nebylo. Naše zem nastoupila totiž cestu demokratizace. Byl to boj mezi dvěma křídly komunistů o moc, ale pokud by se demokratizace skutečně rozeběhla, bylo by jen otázkou času, kdy by komunisté padli.

Pan Mašata zcela opomíjí, že jsme v té době byli spojenci a protože jsme neudělali vše podle sovětského diktátu, zákeřně nás naši spojenci přepadli, vojensky obsadili a okupovali následujících jedenadvacet let. Na našem území bylo na 150 tisíc vojáků, kteří byli hrozbou, pokud by se náš stát chtěl Moskvě vzepřít.

Je smutné, že mladý muž, pan Mašata, chválí Brežněva za okupaci vlastního státu. Tomuto člověku zřejmě nedochází víc věcí. Je neuvěřitelné, že člověk hlásící se k socialistům, hrdě oceňuje kroky kovaných komunistů a schvaluje okupaci Československa. I když... Možná se mu to brzy bude hodit a pak bude rozhodovat o našich životech. Stačí, aby se komunisté dostali k moci a vzali to zgruntu jako v roce 1948.

Rudolf Polanecký

blog.idnes.cz