Projev Martina Konvičky na Hradčanském náměstí

foto BPI

Milí přátelé, dámy a pánové!

Je to už třináct měsíců, co jsme se na tomto místě sešli na první pražské „antiislámské“ demonstraci. Tehdy, krátce po útoku teroristů na redakci časopisu Charlie Hebdo, jsem zde vyjmenoval důvody, proč je islámská nauka neslučitelná s tisíciletou tradicí evropské kultury, demokratickým vládnutím, lidskými právy a lidskou svobodou. Současně jsem spolu s dalšími řečníky vyzýval politické špičky této země, stejně jako akademickou sféru a média, aby islám jednoznačně odmítly a tím připravily lid naší země na zápas, kterému se naše generace nevyhne.

Od té doby uplynul rok. Rok, během kterého se situace v mnoha ohledech změnila. Především vypuklo to, čemu se říká uprchlická krize – ve skutečnosti invaze statisíců převážně mladých mužů z islámských zemí do Evropy. Mužů, kteří často skrývají svou pravou identitu. Podle bezpečnostních složek je mezi nimi nemálo osob napojených na teroristické organizace, k evropským úřadům se chovají přezíravě a arogantně. O tom, jak se míní v Evropě chovat, jak míní respektovat své hostitele, jsme se přesvědčili o černém pátku v Paříži loňského prosince, stejně jako během silvestrovských událostí v západoevropských městech. Ti lidé možná zatím nejsou organizovaní, možná se mezi nimi najdou i tací, kteří jdou prostě za lepším životem – rozhodně však představují maximální ohroženi bezpečnosti nás všech, rezervoár potenciálních džihádistů a posilu pro islámské radikály, už dávno působící v evropských mešitách a islámských centrech. Nejen prostí občané, ale i bezpečnostní složky, vojáci, policisté, zkušení diplomaté a další profesionálové jsou zděšeni. Zato mediální mainstream a četné evropské vlády, včetně té naší, se tváří, že žádný problém neexistuje, že ten nekontrolovatelný příliv představuje jakési „obohacení“ a máme prý za něj být vděčni.

Je třeba si uvědomit, že takzvaná hidžra – migrace do neislámských zemí za účelem jejich dobytí infiltrací – je dobře známou součástí islámské nauky. To, čemu eufemisticky říkáme „migrační krize“ je z islámského hlediska hidžra – dobyvačné tažení beze zbraní.

Rád bych připomenul, že masová migrace je jen část problému s islámem – že islám by byl nebezpečím pro svobodu i bez ní – ale že migrací se celý problém vyostřil a urychlil. To, co ještě před rokem vypadalo pomalý zápas trvající desetiletí, je nyní problémem akutním.

V islámském vidění světa se k pojmu hidžra váže ještě pojem ansar (ansarové) – doslova pomahači, česky by se řeklo kolaboranti. Naivní osoby z řad neislámských komunit, které pomáhaly migrujícím mohamedánům infiltrovat neislámskou Medínu v 7. století, stejně jako jim pomáhají infiltrovat Evropu dnes. A je otřesné, doslova šokující, že vedle pomýlené sluníčkové mládeže, která zde dnes demonstruje za „Evropu bez hranic“, patří k dnešním pomáhačům ty nejvyšší politické špičky našeho kontinentu. Představitelé evropské komise jako Federika Mogherini a Martin Schulz, nešťastná německá kancléřka Angela Merkel, naši domácí ministři Dienstbier a Valachová, ministerský předseda Sobotka, ombudsmanka Šabatová. Vedle nich, žel, i nesčetní komentátoři, kapitáni průmyslu, rektoři universit, špičky akademického světa.

Na otázku, co se to s evropskými špičkami vlastně stalo, existuje několik odpovědí. Ta nejjednodušší zní: Oni se zbláznili. Ta komplikovanější a asi též pravdivá: Oni nás prodali. Trochu intelektuálnější odpovědí je, že se ocitli v zajetí velké lži o tom, že islám nepředstavuje bezpečnostní a civilizační problém. Nesmyslnost té lži si dlouho odmítali přiznat kvůli politické korektnosti. Nyní v hloubi duše vědí, co nadrobili, ale hněvu vlastních občanů se bojí víc, než nechtěných přišelců, v nichž vidí své spojence proti vlastnímu lidu.

Protože jsou evropské politické elity v pasti vlastních lží, chovají se nesmyslně a hloupě. Jsem povoláním zoolog a v zoologii známe pojem „přeskokové chování“. To je, když se stresované zvíře, které nemá úniku, začne věnovat naprosto nepřístojným aktivitám – třeba čištění srsti nebo peří. Přesně takovým „přeskokovým chováním“ je současná snaha politických špiček „v zájmu bezpečí občanů“ regulovat úplně vše, od kouření v restauracích po držení zbraní, a současně přehlížet, že země je, nebo brzy může být, pod útokem, na který vůbec nejsme připraveni. Když zabrousím ze zoologie do psychologie, tam zase používají pojem „projekce“ – to je, když svému soupeři podsouváte své negativní emoce, abyste se tím učinili lepším. Přesně takovou „projekcí“ je, když nám, svobodomyslným občanům, vytýkají nenávist – přitom sami nenávidí naše odhodlání se bránit – nebo „xenofobii“ – přitom odpor k islámu není záležitostí jen Čechů nebo jen bílých Evropanů, ale svobodomyslných lidí všech národů, ras a vyznání.

Dámy a pánové, Evropským elitám se ve vší té hrůze podařilo něco, co opravdu nezamýšlely. Vytvořily SKUTEČNOU solidaritu mezi evropskými národy, mezi prostými lidmi, kteří si uvědomují ohrožení, kterému čelíme, a kteří se hlavně odmítají poddat bez boje. Výrazem té solidarity je dnešní demonstrace. Demonstrace, kdy lidé v 18 evropských zemích, od estonského Tartu po Irsko a od Finska po Itálii, dávají společně najevo odhodlání naši kulturu, náš způsob života, naše svobody a náš způsob života hájit, a to navzdory zradám svých vlád a svých samozvaných elit. Ty tam jsou dávné rozpory mezi Maďary a Slováky, Italy a Rakušany, Čechy a Němci – a to bez kohezních fondů, operačních programů a bohatě dotovaných nevládních organizací. Rodí se nová solidarita mezi Evropany, solidarita nejlépe vyjádřená našim společným heslem – JSME PEVNOST EVROPA.

Přátelé, Evropa se islamizaci může a musí ubránit. Dlužíme to našim předkům, musíme to udělat pro naše děti a vnoučata. Podmínkou k tomu však je odstavení těch, kdo nás zatáhli do současného marasmu. Cestou k tomu jsou demokratické volby, které nám dosud ještě nezakázali, ale i každodenní angažovanost všech, kdo si váží svobody a uvědomují nebezpečí, do občanského života. Proto svou řeč skončím apelem. My tady z tribuny nejsme žádní supermani či spasitelé. Bez pomoci vás všech nezmůžeme nic. Podpořte proto Blok proti islámu, vstupujte do existujících místních organizací, pomozte nám s kampaněmi do krajských, senátních a parlamentních voleb – nebo za nás přímo kandidujte – a hlavně: Neváhejte se ozývat, hlaste se veřejně ke svým názorům, pište dopisy politikům, podepisujte petice, buďte vidět a slyšet.

Stůjme při sobě, přátelé, a nikdy, nikdy se nevzdávejme."

Martin Konvička, předseda BPI, Hradčanské náměstí 6. února 2016