Potřebuje Evropa rigidnost?

Bez koordinovaného vůdcovství se Evropa položí … Roste pravděpodobnost, že finanční trhy na to ekonomické a politické drama rozvíjející se po celé Evropě zareagují negativně. Evropská centrální banka ECB až dosud prozatím pumpovala peníze a ony nervózní investory uklidňovala, je ale zapotřebí víc. Aby to přispělo k oživení růstu po celé eurozóně, je kriticky důležité, aby ECB zkrátila úrokové sazby. Samo o sobě to ale nestačí. Je třeba, aby evropské politické autority vzdorovaly tomu čím dál víc se šířícímu vnímání, že se nedostatečně potýkají s ekonomickým churavěním eurozóny, a podpořit jasnou cestu k růstu – samotné politiky uskrovňování fungovat nebudou. – Reuters

Dominantní sociální téma: Smělé vůdcovství je tím, co je v těchto časech zkoušky třeba. (Poznámka: Dominantní sociální téma je u Daily Bell šířený propagandistický ideový element – mem v analogii ke genetickému informačnímu elementu, šířícímu se v populaci genu – kterým se nás elita snaží očkovat, a kterému se oni vysmívají.)

Analýza volného trhu: Tento úvodník v Reuters nám vysvětluje, že k vůdcovství patří i fixování ceny a hodnoty peněz. Také to, že evropští političtí vůdci musí ukázat „neochvějnou rigidnost“ (náš termín) při předvádění toho, že mají „vůli“ zachránit jak EU, tak i euro.

Když články odkazují na možnost, že euro něco rozbíjí nebo přinejmenším něčemu vadí, nezmiňují se o samotné EU. Ovšem ten koncept EU je zrovna tak křehký jako euro, takže jakékoliv oslabení kteréhokoliv vrhne pochybnosti na celý ten projekt.

Vrcholní bruselští Eurokraté odhalili nápad na vytvoření Říše Karla Velikého nad celou Evropou. Otřesy eura tento sen ohrožují. A oslabené impérium nevyhnutelně chřadne. Říše – a EU je rodící se říše – se posilují prostřednictvím strachu a dobývání. To dobývání nemusí být nijak přehnaně násilné, ale hrozba násilím určitě číhá v kterémkoliv okamžiku, když je říše ohrožena či expanduje.

Součástí této říše jsou centrální banky. Schopnost vytisknout peníze jen tak z ničeho je integrální součástí moderní říše. A podobně i schopnost „vůdců“ objasnit poddaným (jak to despotové dělají vždy), že je to jejich neochvějná rigidnost, co zaručuje, že jejich vize zvítězí, což je rovněž i nezbytným prvkem zastrašování. Tady je z toho úvodníku více (rozdělení do odstavců podle nás):

Situace se stává teď už daleko vážnější, když se krize přesunula z periferie eurozóny do jejích hlavních ekonomik: Španělsko nevykazuje žádné příznaky, že by se vymanilo z toho vleklého negativního růstu, Itálie teď čelí vršícím se těžkostem a Francie sklouzává do recese. Když se podíváme po eurozóně celkem, ilustrují data o nezaměstnanosti tu hloubku krizového utrpení…

I přes takový výhled – s tím, že se brzy očekává, že počty nezaměstnaných brzy překročí 20 milionů lidí – nelze mít pocit, že by se politické autority pídily po možnosti zformulovat nějaký typ „Bradyho oddlužovacího plánu“, který svého času otevřel v Latinské Americe cestu pro trvalý růst, nebo vzít v úvahu poučení z krizí státních dluhů v minulosti. Tenhle film jsme už v minulosti viděli. Ta krize, která začala v roce 1982 v Mexiku, zanedlouho pak pohltila většinu Latinské Ameriky, a selhání politického vedení, přivodilo masové demonstrace veřejnosti.

Veřejnost ve většině zemí tohoto regionu odmítla autoritářské režimy a přijala demokracii. Naštěstí se objevili četní mimořádní vůdci, kteří mohli prosadit demokratické přístupy, když zároveň budovali i podporu pro obtížné, leč podstatné a nakonec úspěšné ekonomické politiky. Jejich úsilí umožnilo zkonstruovat a realizovat Bradyho plán, který vydláždil cestu k regionálnímu ekonomickému zotavení…

Kromě zkrácení úrokových sazeb ECB je zapotřebí akčních balíčků, které budou zahrnovat a) urychlení plánů na bankovní unii eurozóny včetně časového rozvrhu; b) jasné prohlášení managerů Evropského stabilizačního mechanismu a ECB, že podporují dosažitelnost financování pro Itálii a Španělsko a případně i dalších země zóny, které prochází obdobím politické nestability; a c) časový rozvrh postupu směrem k fiskálnímu paktu.

Člověk v tom výše uvedeném všeléku vidí tu téměř oslnivou touhu prahnoucí po vůdcovství „silného muže“. To vypadá, že je dominantní sociální téma, které zachvátilo určité sorty evropských vůdců, oznamuje, že jejich předchozí aktivity by měly tomu většímu trhu naznačovat, že ta „evropská“ vůle je neochvějná.

Člověk, když zkoumá tento druh rad, musí mít na paměti, že evropská krize není ještě za námi, protože s těmi vyvolávajícími faktory ještě nikdo nic nedělal. Problémem Evropy je obrovitost, zbankrotovanost a zkorumpovanost bank. Řešením podle úvodníku, jako je tento, je pokračovat v tom samém kurzu.

Tyhle úvodníky a další podobné v podstatě prosazují dvě věci: tisknutí tolika peněz, kolik je zapotřebí k monetizaci dluhů bank a států (jinými slovy znehodnocení peněžní zásoby, aby se snížila reálná hodnota těch obrovitých dluhů) a „vůdci“, kteří objasní, že tyto politiky budou pokračovat dokud se neobnoví evropská solventnost.

Když ten nápad ale dopečeme do konce. Jde jednoduše o nápad objasnit, že Evropa znehodnotí svoji měnu natolik, aby bylo dosaženo cíle nezbytné „stability“. To se udělá na úkor evropských střadatelů, investorů a důchodců.

Existuje samozřejmě šance, že se jim taková politika povede. V éře centrálního bankovnictví jsme ale až příliš často viděli, že úspěšná reflace ty problémy pouze uskladní, aby zase přišly s dalším cyklickým krachem.

Závěr: To, co Evropa opravdu potřebuje, je zrušit euro a pak se pustit do práce na zrušení svých centrálních bank. To by bylo skutečné vůdcovství.

By Staff Report
Wednesday, March 13, 2013

Zdroj: http://www.thedailybell.com/28819/Europe-Needs-Rigor

www.nwoo.org