Pondělní glosy Miroslava Macka

Opět, jak se zdá, se rozhořel nelítostný boj: tentokrát o Jana Palacha coby symbol protikomunistického odporu. Určitě by stálo za to najít rozhovor s jeho spolužáky (tuším, že vyšel v Mladém světě počátkem devadesátých let), ve kterém na něj vzpomínali jako na vášnivého levičáka, který trpěl tím, kterak jsou vznešené levicové ideály a myšlenky pošlapávány současnými   komunisty a do nocí se s nimi přel a hádával. Ale tak už to na světě chodí: copak někdy existoval či existuje nějaký symbol, který by nebyl těmi, kteří si z něj dělají živnost, silně posunut a zneužit?

Neuvěřitelná informace ke kauze uprchlého exposlance Wolfa: "Náhrada způsobené škody součástí soudního rozhodnutí není, ministerstvo životního prostředí, ze kterého Wolf dotace vylákal, se totiž nepřihlásilo s nárokem na náhradu škody."

A teď se vsaďte, že konkrétním zaměstnancům ministerstva životního prostředí se za toto hrubé opomenutí nestane vůbec nic!

Analytik Patria Finance David Marek napsal v sobotní MF Dnes: Výkon průmyslu je zhruba stejný jako v roce 2006, jinými slovy ztratili jsme sedm let.

K této větě mám dvě zásadní výhrady. Jednak by měl David Marek mluvit za sebe: já osobně nepokládám minulých sedm let pranic za léta ztracená, žil jsem plnohodnotným životem, vytvořil jsem nemalé hodnoty a dal jsem (nejen na daních) tomuto státu více, než jsem od něho dostal.

 Ale to nejpodstatnější: proč by měl být výkon průmyslu na úrovni roku 2006 principiálně něčím špatným? Pokud by se namísto lecjakého šuntu vyráběly kvalitnější výrobky, pokud by se nestavěly předražené zbytečnosti a ohyzdnosti a investovalo by se rozumněji a kvalitněji, prostě pokud by se lépe a s rozumem hospodařilo, pak by dnešní  „stejný“ číselný  výsledek byl přece výsledkem skvělým.

Není snad většího paradoxu přerozdělování, než Spolková republika Německo: každý Němec platí na Berlín a další státy bývalé NDR „solidární daň“ ve výši 5,5 %, bohatší spolkové země navíc těmto oblastem doplácejí další horentní sumy v rámci „finančního vyrovnání“.

Berlín tak čerpá z celostátního rozpočtu přes 3 miliardy eur ročně a přitom se potýká s dluhem ve výši přesahující 60 miliard eur. Socialistický starosta Wowereit ovšem populisticky zavedl v Berlíně školky zdarma. A tak bohatším spolkovým zemím a Nemcům konečně došla trpělivost, neboť tvrdá práce na straně jedné a špatné hospodaření a rozhazování na straně druhé nemůže trvat donekonečna. Napadli proto stávající systém u Ústavního soudu.

Vynikající termín „odmorálnění“ používají polští historikové, zabývající se problematikou poválečného odsunu Němců: jde o odmazávání a pomíjení příčin a následků a tedy stavění utrpení agresora a oběti na stejnou úroveň.

Miroslav Macek