Pomstychtivost, škodolibost a nekonečná zloba. To jsou celí oni!

Evropská unie je svými příznivci líčena jako ztělesnění lásky, dobroty a mírumilovnosti. Reakce mnoha prounijních novinářů a politiků však ukázaly, že Evropskou unii spíš charakterizuje zhrzenost, škodolibost a pomstychtivost.

V našich luzích a hájích sev tomto směru obzvlášť vyznamenal komentátor Hospodářských novin Teodor Marjanovič. Když si člověk čte jeho „výron zloby“, až si říká, jestli to pan komentátor nemyslel jen jako fórek. Marjanovič mimo jiné vyzývá k tomu, aby Brusel Brity „vykoupal v té jejich svobodičce“. Kritiky fungování Evropské unie nazývá „euroskeptickým křiklouny“. Zkrátka a dobře, „drsný Teo“ ze své pozice nedůležitého českého novináře volá po tom, abychom Britům vystoupení z EU co neméně usnadnili.

Jako zhrzená manželka

Marjanovič a jemu podobní se chovají jako zhrzené a pomstychtivé manželky, kteréchtějí u rozvodu manžela zostudit a oškubat jako slepici. Chudáka manžela přitom už jen přestalo bavit, že jeho drahá polovička jen leží na gauči, lakuje si nehty a nic nedělá. Když tedy pomíjím nakupování hadrů a cetek za jeho peníze a podvádění se sousedem, zatímco manžel makal v práci. Ale zdaleka nejde jen o česká média. 

V německém týdeníku Spiegel se v podobném duchu rozepsal Christoph Schult, který v škodolibém očekávání konstatuje, že další referenda jinde v Evropě nebudou, protože z Velké Británie budou po brexit jistě přicházet jen samé špatné zprávy. V závěru potom Schult sebevědomě konstatuje, že Britoví budou jistě svého rozhodnutí brzy litovat. To jsou ty situace, kdy se přání stává otcem myšlenky....

Sundejte si růžové brýle

Deník Dnes Andreje Babiše potom v titulku den po vyhlášení výsledků přirovnává výsledky referenda k „evropskému 11. září“. Jak typické. V samotné Velké Británii jakýsi labouristický poslanec zase tvrdí, že referendům vlastně není pro parlament vůbec závazné. Petenti sepisují petice a chtějí uspořádat referendum. Asi jako, že to první vlastně bylo jen nanečisto a je třeba hlasovat znovu. Tentokrát samozřejmě správně. Aspoň, že ten nešťastník David Cameron v sobě našel poslední kousek cti a ohlásil své odstoupení.

Britská eurofilní levice se ovšem nevzdává a všemi silami bojuje proto demokratickém rozhodnutí voličů. Většinou vyloženě trapně. Jak je ostatně patrné z jednoho videa kolujícího po internetu, kde "pokrokoví eurofilní cyklisté“ v Londýně škodolibě blokují vůz Borise Johnsona, protože si dovolil sundat růžové brýle a dívá se na jejich vysněnou Evropskou unii střízlivýma očima. Britští euroskeptici to budou mít v příštích měsících složité. Kdejaký eurofilní marxista bude zpochybňovat výsledky referenda a zostouzet jejich volbu.

Budiž nám UKIP příkladem

To však nebude již nic platné. Plamen byl zažehnut a otázkou již není, jestli ale kdy. Evropská unie nemá budoucnost a opouštět palubu této potápějící se kocábky budou snažit i další státy. Šéf Strany pro svobodu Geert Wilders bezprostředně po vyhlášení výsledků britského referenda oznámil, že pokud se stane příští rok po volbách premiérem, vyhlásí referendum také v Nizozemsku. V podobném duchu se vyjádřili také šéfka francouzské Národní Fronty Marine Le Penová či vůdce italské Ligy severu Matteo Salvini.

My v České republice můžeme jen tiště závidět. Přesto, že v průzkumech se většina voličů přiklání k odchodu z EU, u voleb podpořili eurofilni ČSSD, KDU-ČSL nebo Babišovo ANO. Případně „chytrou horákyni“ ODS, která sice EU často kritizuje, ale na vystoupení nemá dost kuráže a ani ideového ukotvení. Neházejme však flintu do žita. Také britská UKIP byla před dvaceti tuctová stranička a Nigel Farage neznámý politik. Dnes je to strana, která vejde do dějin. Právě Farageho tlak na konzervativce vyústil ve vypsání referenda a následný brexit. Kéž by to u nás trvalo kratší dobu!

Josef Provazník