Něco o dcerách s rudou knížkou. Jen pro silné žaludky

Je mimořádně poučné číst, co vypověděla někdejší slavná moderátorka Československé televize z roku 1968 Kamila Moučková. Alici Horáčkové do Víkendu DNES 9. února 2013, po zhlédnutí filmu o Janu Palachovi Hořící keř, se Kamila Moučková s příslovečnou grossovskou upřímností rozhovořila o svém otci Vilému Novém.

Na otázku, jaké to je vidět otce v roli jednoho z nejhorších komunistů této země, přiznává barvu v pečlivě namíchaném koktejlu odporné podlézavosti:

Upřímně řečeno, nedívá se mi na to moc dobře, i když bych tomu bijáku nejradši dala Oscara. Martin Huba hraje tátu fantasticky, jako takového elegantně kultivovaného hajzla.

Kamčo, pozor

Tak si říkám: Kamčo, pozor, to byl přece tvůj tatínek!

Aby ospravedlnila matku, že se nechala oplodnit stvůrou, pustí do oběhu několik vět:

Byl to strašně pěknej mužskej, za kterým se všechny ženský otáčely. A pak byl taky neuvěřitelně chytrý a vzdělaný a pohyboval se v kultivovaných kruzích: chodil na koncerty, do divadla i do opery.

Podívejme, jak ti bolševici byli zákeřní – chodili do divadla, ale kuli pikle, jak obecenstvo vystěhovat na Sibiř.

Za války Vilém Nový emigroval do Anglie, že by něco ohavného chytil tam? Třeba jak zatočit s Indy? Ale ne, nakazil se od Lenina! A považte, jaká to byla zrůda: za války řečnil v BBC do Protektorátu pod vlastním jménem, zatímco ostatní se kryli pseudonymem, takže natvrdlí Němci nevěděli, že třeba Pavel Svatý je Prokop Drtina apod.

Kamča vstupuje do strany

A teď přijde krize. Kamča vstoupí do strany, ani o tom neví:

Jednoho krásného dne za námi přijel táta domů a na stůl položil takovou červenou knížečku. Ptám se: Co to je? A táta říká: Ode dneška jsi členkou Komunistické strany Československa.

Ještě štěstí, že už nebyla pod zákonem!

Tu knížečku jsem dala do šuplíku, abych tatínkovi udělala radost a zadost, a ona tam ležela do osmašedesátého roku, než jsem ji hodila na hlavu místní organizaci v televizi.

Knížečka se povalovala v šuplíku? Že by Kamila neplatila známky? To by podle stanov v roce 1968 už neměla po předsedovi čím hodit! Ale že se tehdy děly věci! Gottwald, Slánský, procesy, vsjo rovno, hlavně když má tatínek radost. A když je z toho profit. Jakmile je profit ohrožen, knížečka se vytáhne a šup s ní předsedovi po hlavě!

Soudružka hlasatelka

Redaktorka ovšem hledala šídlo a ono vyskočilo z pytle. Na logickou otázku, proč čekala tak dlouho, šídlo odpovědělo:

Protože když jsem nastupovala do rádia jako zpravodajská hlasatelka, tak jsem musela být členkou strany – jinak by mě nepřijali. Totéž v šestapadesátém, když jsem nastupovala do televize.

Tak vida, knížečka si v šuplíčku moc nepoležela. Nemá dceruška, nemá stání, do rozhlasu vždy ji cos pohání, do telky vždy ji cos nutí, hlásit bláboly s bolševickou chutí. Zřejmě chtěla tatínkovi zase udělat radost.

Svatba bez oslav

V roce 1949 bekaní bolševici bekaného bolševika tatínka zatkli. Jaká hrůza! Ze zatčení? Ani omylem! V ten den ji měl tatínek odvézt na radnici služebním autem. Jenže táta nikde, auto nikde, svatba sice byla, ale bez oslav.

Na Staroměstskou radnici jsem dopajdala s ulomeným podpatkem, protože jsem jela tramvají.

Považte tu ostudu, dcera šéfredaktora Rudého práva jela sockou! Ale pořád zřejmě byla pro soudruhy strašně důležitá. Když se zamilovala do jistého vysoce postaveného, leč ženatého pána, rozuměj soudruha, estébáci vyčuchali, kam chodí a co tropí a pana soudruha napomenuli.

 Jsem ráda, že jsem takovou lásku v životě poznala, ale na druhou stranu jsem taky vděčná estébákům, že se do toho takhle vložili.

Pak přijde záchvat schizofrenie. Tatínek ji totiž vezme na dovču na Máchovo jezero.

Na tu chvíli jsme se jakoby namluvili. Můj Ondra byl tenkrát malý, a tak ho otec koupal a vyprávěl mu pohádky. Večer jsme pak uložili děti a jako dva milenci courali kolem jezera nebo zašli na sklenku vína.

Br, skoroincest s tím zlotatínkem!

Poté přijde na řadu Palach, „studený oheň“, jedno z nejpřísněji střežených státních tajemství, o němž nám plukovník Bečvář už nic nepoví.

 To jsem se za tátu strašně styděla a byla jsem schopná zapřít, že jsem jeho dcera.

Ovšem tatínek za to v podstatě nemohl: Asi mu to nařídili. Protože v chemii se táta vyznal asi tak jako já, věděl kulový, co je čpavek nebo denaturovaný líh.

Jenže neznalost chemie neomlouvá!

KGB vstupuje na scénu

Konečně vstupuje na scénu KGB! Už jsem se bál, že vynechají oblíbený folklor:

Já jsem to v podstatě tušila, ale dozvěděla jsem se to až teď z filmu.

Proč ne, já jsem se také až z filmu dozvěděl, že Chaplin neuměl lepit tapety.

Vzápětí padne otázka, zda Smrkovský sdílející celu s Novým věděl, že Nový byl… No to musel být maglajz, když my dnes víme, že Smrkovský byl…

Rádci jí poradili...

A když se Kamča radila s Tigridem a Hvížďalou, jestli má o tom napsat, rádci radili, aby to radši nechala. Inu když my víme, že Tigrid byl... a Hvížďala byl… Jak je ten „tajný“ svět maličký!

A nakonec vyznání novopečené víry:

Co jen ta přiblblá komunistická ideologie udělala s lidmi? Byla zrůdná, když takhle dokázala ničit lidi, naši rodinu, všechny nás rozdělila.

Knížečka v šuplíku se nepřestane rdít. Ano, co udělala s některými lidmi a z některých lidí!

Autor: Karel Sýs

Zdroj: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/