Máme se bát teroristů nebo policajtů?

Pátek, 1. 7. 2016, 11:39 -

K této úvaze mne vede příběh mé přítelkyně na nejmenovaném letišti v ČR. Přemýšlel jsem o možnostech i motivech, ale logické vysvětlení neexistuje.

Jednoho dne předminulého týdne cestovala moje přítelkyně, s partou přátel, na dovolenou do turecké Antalye. Vše běželo tak, jak má. Cestující se dostavili k odbavení, ukázali možné i nemožné, zavazadla odplula na pásu do „zázemí“. Potud vše v pořádku, jenže najednou byla moje přítelkyně vyzvána k dostavení se do celní zóny. „Paní XXX, je toto Vaše zavazadlo“? „ Ano, to je moje zavazadlo“. „Co v něm vezete“? „Běžné věci na dovolenou“ . „Tak se podívejte na snímek, ve Vašem zavazadle byly nalezeny dva kusy munice, co nám k tomu řeknete?“ Přítelkyně, naprosto v šoku a popravdě, řekla, že o tom vůbec nic neví. Potom sáhl příslušník do boční kapsy tašky, i vytáhl jeden náboj, následně zavrtal rukou až na dno tašky a vytáhl druhý náboj. Zděšení a panika přítelkyně byla nepopsatelná, bylo jí naznačeno, že na dovolenou neodletí a bude proti ní vzneseno obvinění z trestného činu nedovoleného ozbrojování. Podivné bylo to, že nakonec ji nechali odletět, s tím, že po návratu se musí u nich hlásit. Vyřešilo se to blokovou pokutou 1000 Korun, na místě.

Dlužno podotknout, že zmíněná munice ZV 93/2016 ráže 7,62x39mm je municí do samopalu vz . 58. Tyto zbraně nesmějí vlastnit civilisté, jsou v držení pouze bezpečnostních složek. Moje přítelkyně nezná osobně nikoho z bezpečnostních složek a až do odbavení měla svou tašku plně pod kontrolou, takže je vyloučeno, aby munici do zavazadla umístil někdo cizí.

Co se vkrádá do mysli? Náboje byly úplně nové, tudíž nemohlo jít o nic zapomenutého, vždyť se stejným zavazadlem cestovala loni do Řecka. Zavazadlo nebylo dobře zabezpečeno proti vniknutí. Kdo tam ty náboje dal? Jaký by měla 63 letá žena důvod, ukrást bezpečnostním složkám dva náboje a dát si je do zavazadla? Nemohu nikoho nařknout, jelikož nemám žádné důkazy, ale taky se nemohu zbavit pocitu obrovské levárny. Názory nechám na čtenářích.

Jaromír Hlubek

blog.idnes.z

 

 

« zpět do rubriky