Téma: opravdu se nebudu muslimům přizpůsobovat a respektovat je

Mám pocit, že obhájci imigrace muslimů do Evropy a jejich způsobu života nepochopili, že host se musí přizpůsobit hostiteli a nikdy ne naopak. Proto mne vždy fascinuje, když v diskusích čtu, že bychom neměli muslimy v Evropě provokovat našimi zvyky a tradicemi. 

Po pravdě, čtu to nejen v diskusích, ale také v článcích mnohých obhájců našeho soužití s muslimy. Jenže to je něco, co opravdu nemusíme dělat. Nemusíme se snažit, aby se zde muslimové cítili jako doma. Protože to je náš domov. Pokud někoho pozvu k sobě domů, jsem schopen respektovat, že dotyčný nepije alkohol. Jsem ochoten respektovat, že dotyčný nejí vepřové, je vegetarián apod. Nejsem však ochoten kvůli návštěvě přestavovat svůj byt.

Pokud bych byl majitelem činžovního domu, tak budu respektovat každého nájemníka, který bude respektovat podmínky pronájmu bytu. V opačném případě bych se s dotyčným velice rychle rozloučil. Přesto jsme dnes v Evropě v situaci, kdy měníme pravidla, přestavujeme svojí domácnost a náš respekt k hostům se mění až v podlézavost, kdy jsme ochotni pít jen vodu a to jen proto, že návštěvník nesnáší alkohol.

Neuznávám rovnost kultur. Rovnost kultur může existovat ve formální rovině. V praxi tomu tak není, nikdy tomu tak nebylo a nikdy tomu tak nebude. Vím, že příznivci multikulturalismu jsou jiného názoru. Jejich názor je však založen na bláznivé představě, že všichni lidé se mají rádi a milují se a pokud ne, tak je třeba jím to vtlouct do hlavy. Skutečnost je však jiná, drsná a nemilosrdná. Muslim nikdy nepřijme naší kulturu, protože odporuje jeho pojetí boha a náboženskému přesvědčení. Multikulturalisté to vědí a proto se snaží, abychom se my přizpůsobili muslimům. Abychom se chovali tak, aby se muslimové necítili uraženě, aby neměli pocit, že naše chování uráží jejich náboženské přesvědčení.

Odmítám na tuto falešnou hru přistoupit. Jsem zde doma. Jsem křesťan, jsem Čech, jsem Evropan. Nepotřebuji vytvářet ve své domovině prostředí, které bude přátelské k islámu. Nejsem to já, kdo se má přizpůsobit muslimům u sebe doma, ale jsou to muslimové, kdo se mají přizpůsobit našim zvykům, našemu kulturnímu prostředí a našemu chápání lidských práv a demokracie. Jinak zde nemají co dělat. Mohou zůstat doma. Tam je nebudou obtěžovat křesťanské kříže, ženy v minisukních, pití alkoholu na zahrádkách restaurací, psi jako domácí mazlíčci a vepřové maso ve školních jídelnách.

Naše společnost je postkřesťanská. Společnost značně relativizující hodnoty nám odkázané předky. Přesto společnost, která stojí na dvou tisících letech práce našich předků, myšlení, které vedlo k lidským právům a emancipaci žen. Je to společnost, kde jsou i negativní vlivy, ale pořád to vychází z našeho kulturního a sociálního základu, který byl položen křesťanstvím, římským právem a řeckým myšlením. Na tom všem vyrostla kultura, která jako jediná na světě dospěla k tomu, že hodnota člověka, muže, ženy či dítěte je stejná a neměli bychom dopustit, aby náboženství zakomplexovaného proroka z Mekky na tom cokoliv změnilo. Nejenom kvůli sobě, ale hlavně kvůli generacím, které přijdou po nás. Každý hospodář se vždy snažil svým dětem odevzdat grunt v lepším stavu, než jej dostal od svého otce. Nám rodiče odevzdali kvetoucí zahradu, byť u nás čtyři desetiletí plundrovanou komunisty.

Tak bychom jí měli odevzdat i svým dětem a ne poušť, kde začal svojí pouť Mohamed. Poušť, kterou muslimové odevzdávají svým dětem. A to nejen obrazně.

Martin Kavka

blog.idnes.cz