Téma: Muslimové se prý bojí. „Tak ať se bojí“

Uplynuly dva týdny co se ukázalo, že oslavy Silvestra proběhly v poněkud „bujaré“ atmosféře a začali vylézat nejrůznější apologeti islámu a obhájci uprchlíků. Ostatně to se dalo čekat. 

Stejně jako se dalo čekat, že se ozvou muslimové s tím, že to co se stalo, nemá nic společného s islámem, protože islám nic takového neuznává. Mohli by si to natisknout a po každém podobném „průšvihu“ to jen posílat spřízněným médiím. Muslimové prostě mohou udělat cokoliv na světě, ale nikdy to nemá nic s muslimy společného, nikdy to nemá nic společného s islámem. Nikdy, prostě nikdy. Žádná sebereflexe.

Ba co hůře, muslimové nás varují, že pokud to budeme svádět na islám, tak se muslimové mohou cítit frustrovaní a pak se doopravdy, ale doopravdy může něco stát. Jako by se nic takového už nedělo. Jako bychom nebyli téměř patnáct let konfrontováni s terorem a násilím ve jménu islámu, ve jménu Alláha a protože Korán a Prorok. Jednou, snad i dvakrát by se tomu dalo věřit, potřetí pochybovat, ale pokud je to pokaždé, tak to opravdu nejsme my, kdo by se měl zamyslet nad tím co je islám a proč se ve jménu islámu dějí činy, za nimiž je řada znásilněných žen, stovky mrtvých. Proč kvůli islámu žijí desítky lidí pod ochranou policie a mnozí v anonymitě a to jen proto, že vydali knihy, v nichž kriticky rozebírali Korán, život Mohameda, islám.

Muslimové se prý bojí, bojí se, že se společnost obrátí proti nim. A co dělají proto, aby tomu tak nebylo? Když 11.9.2001 muslimové zavraždili v USA přes tři tisíce lidí, tak jsme mohli být svědky desetitisícových demonstrací v islámských zemích, kde davy jásaly nad porážkou „satana“. Byli jsme svědky demonstrací muslimů v Londýně, Kodani, Paříži, kde muslimové demonstrovali proti karikaturám proroka Mohameda s hesly, že Evropu čeká holocaust, že Evropu čeká peklo, že islám bude vládnout Evropě. Nikdy jsme nebyli svědky mohutných demonstrací muslimů proti teroristickým útokům jejich souvěrců. Za to jsme pokaždé svědky dvojznačných prohlášení, že islám nemá s islámem nic společného. Jsme svědky prohlášení, že možná ani nešlo o muslimy a spekulací, že za tím stojí někdo, kdo chce islám poškodit.

Prostě chyba se hledá všude jinde než u sebe. A politici muslimům rádi přitakávají. Přeci neřeknou pravdu a nepojmenují problém.  Copak politici vyjádřili lítost a solidaritu s oběťmi muslimů? Ne, vždy jen strach, aby se to co se stalo, neobrátilo proti muslimům a imigrantům z islámských zemí. Pořádají demonstrace, kde se objímají s muslimy a společně si notují, že islám je vlastně mír a každý kdo si myslí opak je nacista, xenofob, rasista, islamofob a zastánce ultrapravice. Prostě jedni pokrytci si notují s jinými. Stejná písnička již několik let. Jsou jak špatně naladěný flašinet hrající stále jednu a tu samou písničku. Písničku oposlouchanou a dopředu známou. Písničku, jejímž slovům věří už jen oni a několik lidí, kteří zamrzli v šedesátých opiových letech v kultuře Hippie.

Nemá smysl se vracet a jmenovat vše co se událo ve jménu islámu, bylo toho řečeno již dost, stejně jako pomalu vylézají na světlo další a další věci, které byly úmyslně zatajovány, překrucovány, bagatelizovány. Jako například počet růstu znásilnění ve Švédsku, kdy se statistika upravovala tak, že každý imigrant, který dostal povolení k pobytu, azyl, občanství, byl automaticky považován za Švéda.  Opticky pak kriminalita u imigrantů nerostla více než u rodilých Švédů. Podobně tomu tak je v dalších zemích, kde se podíl imigrantů a ponejvíce muslimů snižuje tím, že se mluví o Britech, Němcích, Francouzích, Norech či Belgičanech.  Že to je cesta do pekel, se ukazuje v posledních dnech.

Muslimové se bojí? Zloděj se také bojí, že jej chytnou. Muslimové se nebojí toho, že dnes či zítra proti nim budou demonstrace.  Mají strach z toho, že jednou už té jejich hře nikdo neuvěří. Proto je dobře, že se bojí. Snad jim konečně dojde, že chyba není v nás, ale v islámu, v jejich kultuře. Snad jim dojde, že kultura Mohameda je pouhou karikaturou a uvědomí si, že před islámem byla arabská kultura velice tolerantní a vstřícná. A to nejen k jinak věřícím, ale také k ženám.  Možná si uvědomí…..možná.

Zatím to je tak, že se Evropané dostali k tomu, co připomíná jednu scénu z filmu Anděl Páně, kde se Marie zastává anděla Petronela a Bůh jí odpovídá "Já vím, co mi chceš říct: Miluj bližního svého. A víš, co já ti na to, Maruško, odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude“.

Martin Kavka

blog.idnes.cz