Všechny státy jsou zadluženy až nad uši a krom ideologie nemají v rukávu vůbec nic. Euro je inflační měna a rotačky ECB jedou na plné pecky. I kdyby to mělo znamenat dočasné hospodářské ztráty, stále se nám vystoupení vyplatí, než padneme do stejné stoupy.
Své přednosti, na kterých byl postaven úspěch referenda v roce 2003, tedy volný pohyb osob s perfektní ochranou vnějších hranic, volný pohyb pracovní síly a kapitálu, rovné příležitosti všech členů a právo veta každého z nich již vzaly dávno za své. Teď už z toho neplatí téměř nic. Volný pohyb osob existuje, ale nevíme jakých osob, proto se čím dál častěji opakují vnitřní, hraniční kontroly, jelikož vnější hranice prakticky neexistují, může tudy procházet naprosto kdokoliv, aniž by byl alespoň požádán o jakýsi průkaz totožnosti. Pokud se nějaký stát pokusí tomu zabránit je okamžitě napaden z centra, tedy EK, jako odporující eurounijním principům a hodnotám. Naopak ty státy, které nejen umožňují, dokonce cíleně přivážejí lidi. o kterých není nic známo, jen to, že to se 100% jistotou nejsou spořádaní občané, ale zato je jich moc, jsou protěžovány a v jejich zájmu, jelikož se začínají hroutit, se ostatním nařizují kvóty.
Polský instalatér se stal již pojmem, je totiž zodpovědný za všechno zlo v Británii, dokonce se zapříčinil i o výhru v Brexitu, Naši spřátelení sousedé z Německa a Rakouska nám pozastavili pohyb pracovní síly na sedm let. Kapitál se pohybuje jen jedním směrem, že jsou hluboko pod cenou prodány fabriky cizincům, čest výjimkám. Takže o rovných příležitostech je opět velmi obtížné hovořit.
Právo veta? to už taky dávno neexistuje, již rozhoduje jen prostá většina, podobně jako za dob Sovětského bloku. Státy, které nesouhlasí jsou vydírány odejmutím něčeho, co běžný občan naprosto nepotřebuje, ale potřebují to političtí papaláši. Veksláci s dotacemi. Jeden z nich je i našim premiérem.
Asi jsem nevyjmenoval všechno, co se změnilo, ještě bych poznamenal 180° obrat od kapitalismu a svobody k socialismu, restrikcím a regulacím. Odtamtud jsme před 28 léty utekli. Proto si myslím, že opětné referendum je naprosto na místě. Tehdy jsme volili slibované, dnes budeme volit reálné a vycházející ze zkušeností. A je to jedna z posledních nadějí zachovat si vlastní identitu, poměrnou bezpečnost a ve výsledku obrovskou konkurenční výhodu.
