Komedie v Akordu s Pavlem Liškou a Markem Danielem

Úterý, 3. 4. 2018, 19:51 - Akord představí divákům  dne 10. 4. 2018 COMMEDII DELL ´ARTE v podání Spolku sešlých. COMMEDIA DELL´ARTE aneb Konec šejků v Čechách - Inscenace Commedia dell´arte vznikla někdy v průběhu léta roku 1995, kdy se herci ze dvou spřátelených brněnských divadel (HaDivadla a Divadla Husa na provázku) spojili se svým spolužákem z JAMU – režisérem Zdeňkem Duškem, aby připravili vlastní „zábavné“ představení. S představením herci v letních měsících objížděli české hrady a zámky a přivydělávali si tak na živobytí. Postupem času se ale tato komedie stala tak slavnou, že ji Spolek sešlých začal hrát i v průběhu roku v různých divadlech České republiky.

Příběh je poplatný žánru Commedia dell´arte, chamtivý Pantalone (Marek Daniel) touží po krásné Isabelle (Gabriela Štefanová), ta miluje romantického Leandra (Michal Bumbálek / Michal Dalecký), který o ni soupeří ještě s chvástavým Capitánem (Pavel Liška). Celým dějem provází Harlekýno (Tomáš Milostný / Roman Slovák), kterému sekunduje Pantalónova služebná Kolombína (Andrea Marečková). Délka představení je 90 min.

„Commedia je pro nás pro všechny vůbec nejstarším představením, které dodnes hrajeme. Vzniklo po študiích na JAMU, na prahu našich prvních angažmá (Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo) a vzniklo vlastně z panického nadšení a nevybouřené lásky k divadlu. Jenomže v životě mladého herce přicházejí znenadání zdánlivě samozřejmé věci, které ho mohou ale nevídaně vykolejit. A to se stalo tenkrát nám. Přišli prázdniny! Ne dovolená, ale dlouhé dvouměsíční prázdniny! Čas, na který jsme se jako děti těšily nejvíc. Ale my najednou nevěděli, co si v tom prázdnu počít. Co dělat ten dlouhý čas bez divadla…. abychom se nezhroutili, abychom mohli jít dál v našich životech… ano, abychom vůbec mohli Žít! Proto jsme si tenkrát, ten čas, vymysleli a nazkoušeli vlastní commedii dell´arte a bylo postaráno. A my hráli a hráli… a hráli všude, kde se dalo, na hradech a zámcích, na slavnostech, v kempech, na ulicích, po hospodách… vybírali do klobouku, pak počítali drobáky a z toho žili a pili… a byli. A tak naše životy mohli pokračovat a my tak mohli potkat naše budoucí lásky, počít děti a mít tak později z divadla konečně tu dospělou a tvůrčí radost, takovou tu zdravou,aby nám z divadla už nikdy nejeblo.“ Pavel Liška