Dovážíme nelegální vepřové maso?

Rozhovor s Ing. Janem Stibalem, ředitelem Svazu chovatelů prasat.

Jak byste shrnul loňský rok z hlediska počtu v tuzemsku chovaných prasat – produkce českého vepřového masa?

Na počátku týdne vydal Český statistický úřad informaci, že produkce vepřového masa se snížila o 3,5 % a zároveň stoupl jeho dovoz. To bohužel přesně koresponduje s poslední oficiální informací z konce léta, která mluvila o pětiprocentním propadu stavů. Jak pokles stavů, tak snížení produkce jsou bezpochyby důsledkem vývoje cen jatečných prasat. Zatímco v roce 2014 prodávali chovatelé kilogram prasete v průměru za 43,20 Kč, v roce 2015 to bylo jen 37,90 Kč. Příjmy tedy klesly řádově o 14 procent a náklady zůstaly víceméně beze změny.

Ještě nedávno jsme slýchali, že si za to můžeme sami a že naše výsledky nejsou dost dobré. Musím přiznat, že to často byla pravda. Časy se ale výrazně změnily a většina dnešních chovatelů má stejné výsledky jako jejich kolegové ze západní Evropy. Bohužel ani to nestačí a i ti nejlepší se dostávají do ztráty. Je samozřejmé, že tak nikdo nemůže delší dobu podnikat. To je důvod, proč někteří chovatelé končí s chovem.

Na jaře loňského roku vstoupilo v platnost nové označování vepřového masa. Pocítili jste nějak dopad této povinnosti ve zvýšené poptávce po vepřovém mase z českých chovů?

Označování masa je věc, od které jsme si hodně slibovali. Soběstačnost České republiky je přibližně na úrovni 50 %. To znamená, že polovina masa je dovážená. Přitom spotřeba zůstává dlouhodobě stále na stejné úrovni, takže kupní síla tu rozhodně je. Češi jsou zvyklí vepřové maso kupovat a je základním pilířem jejich jídelníčku. Doufali jsme, že když si spotřebitelé budou moci vybrat, tak dají přednost tuzemskému masu – obzvlášť za situace, kdy ze všech stran zní požadavek na české potraviny. Nyní se zdá, že efekt označování není v podstatě žádný.

Velkou roli v tom určitě hraje fakt, že velká část spotřeby je u nás ve výrobcích. U nich žádná povinnost označování není a ani by nebyla jednoduše proveditelná. Druhým důvodem, proč se teoretické preference spotřebitelů neprojevují, je obchodní politika některých maloobchodních řetězců. Stává se, že na tuzemské produkty dávají vyšší marže a velká část našich spotřebitelů se stále rozhoduje podle ceny.

Jaký je podíl českého vepřového masa na pultech obchodů? Zlepšila se situace oproti letům minulým?

Situace se paradoxně ještě zhoršila a objem dovozu vepřového masa se dál zvýšil. Už jsem zmínil, že jedním z nejdůležitějších faktorů bývá cena. Je to pochopitelné. Pokud by byl rozdíl jen malý, mohl by tuzemský původ masa část lidí přesvědčit. Pokud je ale rozdíl více než deset procent, je pochopitelné, že vyberou to levnější. Mnohem méně pochopitelné je, že je toto mnohem levnější maso dováženo ze zemí, kde jsou ceny prasat stejné jako u nás nebo jen mírně nižší. Dovezené maso je přitom levnější třeba o 15 Kč na každém kilogramu. Je ekonomickou záhadou, jak se toho dá docílit, když navíc musíte počítat i s náklady na přepravu. Dá se předpokládat, že přinejmenším část tohoto masa přichází nelegální cestou, kdy z něj nejsou odváděny daně (především DPH). V souvislosti s masem je ale podle mého názoru mnohem horší, že se tak zároveň vyhýbá veterinárnímu dohledu, který má zajistit nezávadnost a kvalitu masa.

Druhým důvodem, proč může být maso levnější, jsou dotace. Zatímco u ostatních potravin existuje takzvaná společná zemědělská politika, která definuje hlavní část všech podpor, v případě vepřového a drůbeže to neplatí. Každá země si do těchto oblastí definuje a zajišťuje dotace z vlastních prostředků. Jde do určité míry o soutěž v dotacích a země, která v ní vyhraje, vyváží maso do ostatních zemí.

Nyní se v médiích objevují zprávy zmiňující dotace směřující i do tuzemských stájí s prasaty. O jaké dotace se jedná? Budou skutečně tolik klíčové, jak se o nich říká?

Je pravda, že v letošním roce se mluvilo o velmi vysokých částkách. Jako chovatelé musíme vyjádřit dík současné vládě a ministerstvu zemědělství, které pochopilo závažnost situace i to, co jsem před chvilkou popsal. Osobně nejsem velkým přítelem dotací, jen pokřivují celý výrobní řetězec a zvýhodňují ty administrativně šikovné proti těm šikovným ve výrobě. Bohužel si neumím představit současnou Evropu, jak ruší dotace. Je to podobné jako kdysi se studenou válkou – protože oni to dělají, my musíme také - a víc. To míří ke spirále, která nevede k ničemu dobrému. Je ale velmi obtížné tento začarovaný kruh rozetnout.

Je pravda, že v současnosti dosáhly dotace rekordních úrovní – to je výsledek celoevropské krize chovu prasat. Velká část dotací tak přitéká z rozpočtu společné zemědělské politiky. Navíc je třeba upřesnit toto: chovatelé dostali v loňském roce jen část prostředků, která byla přibližně stejná, jako bývá každoročně. Druhá část, která tvoří onu mimořádnou záchrannou částku, by měla přicházet v průběhu prvního pololetí roku 2016. Na začátku jsem mluvil o tom, že stavy prasat klesly. Je třeba říct, že pokud by dotace nebyly, byl by pokles mnohem větší. V podstatě by se jednalo o likvidaci chovu. Takhle sice došlo k poklesu produkce, dalšímu snížení soběstačnosti a nutnosti ještě víc masa dovézt, ale rozhodující chovy prozatím fungují.

Jaký je výhled pro rok letošní?

Na tuhle otázku je velmi složitá odpověď. Celý problém chovu prasat vlastně vznikl proto, že Evropa ztratila - v rámci sankcí a protisankcí - možnost vyvážet na ruský trh. Celá krize je tedy vlastně výsledkem politických rozhodnutí. Evropská komise se snaží celou situaci napravit – vyhlásila mimořádný záchranný balíček, otevřela dotované skladování a samozřejmě jedná s Ruskem. Nedá se však odhadnout, k jakým koncům tato jednání povedou a zda se otevře třeba alespoň část ruského trhu. Proto je nesnadné odhadnout, jaký bude letošní rok.

Protože naše soběstačnost je tak nízká, věřím, že chovatelé, kteří dosud přežili, dokážou dál nacházet cestu. V Evropě je jen málo zemí se soběstačností pod 40 %. Pro čerstvé výsekové maso je stále třeba mít spolehlivý zdroj, který není příliš vzdálen. Současná situace je však velmi obtížná a dá se předpokládat, že i letošní rok takový zůstane.

Foto: Joshua Lutz

redakce Ostrava Online