Puškvorec obecný

Puškvorec obecný je silně aromatická bylina, která roste na březích stojatých vod. Je považován za jednu z nejstarších drog, byl známý v indické medicíně, používali ho Egypťané, Římané a Řekové i Arabové. Do Evropy byl přivezen z Malé Asie kolem roku 1560. Staré herbáře uvádějí puškvorec jako cizokrajnou, čarodějnou rostlinu.

Puškvorec chrání prý lid i dobytek před očarováním. Pouhé jeho nošení bylo považováno za ochranu před mrtvicí.

Puškvorcový oddenek se dnes hodnotí jako cenný lék při zažívacích potížích, je častou přísadou do různých žaludečních likérů.

Jako u každé siličné drogy tak ani u puškvorce se nedoporučuje užívat dlouhodobě nadměrné dávky.

Puškvorec je vytrvalá bylina dorůstající do výšky 60 až 120cm s tlustým, plazivým a hustě kroužkovaným aromatickým oddenkem. Listy jsou dvouřadé, mečovité, čárkovité, místy napříč zřasené, příjemně vonné. Stvol je zploštěle trojhranný, přecházející nad šikmo odstálým postranním květenstvím v toulec. Květenství tvoří válcovitá, husto – a mnohokvětá palice rozkvétající od zdola. Květy jsou drobné, obojaké, paprsčité, trojčetné, se zelenožlutavým okvětím ve dvou kruzích po třech obvejčitých lístcích. Tyčinky jsou ve stejném počtu a uspořádání. Semeník je svrchní, ze 3 plodolistů a plodem je podlouhlá, červená, několikasemenná bobule.

Původní oblastí výskytu puškvorce obecného je pouze Jižní Čína, byl však již v dávných dobách přivezen do Indie, odkud se dostal dál. Na naše území se puškvorec dostal v
16. století.

Roste na bahnitých půdách, na březích stojatých vod, v rákosí nebo v příkopech, vyžaduje stinné stanoviště.

Vnitřní použití Puškvorce obecného

Puškvorec obsahuje hořčiny, 12% až 7% silic tvořených řadou mono a seskviterpenů, třísloviny, cukry, cholin, slizy a fenylpropan beta-asaron. Užívá se hlavně při poruchách zažívacího ústrojí, při poruchách trávení, zánětu žaludku nebo při střevní kolice. Puškvorec dále přispívá ke zlepšení fyzické kondice u pacientů, kteří prodělali dlouhodobou chorobu nebo u starších pacientů.

Odvar (čaj)

1 lžíci drobně řezaného sušeného oddenku povaříme v 1/4 l. Necháme vychladnout, scedíme a pijeme 1 – 2 šálky denně, chladný a neslazený.

Nálev (čaj)

1 lžíci drobně řezaného sušeného oddenku zalijeme šálkem vařící vody. Pijeme chladný,
1–2 šálky denně.

Žaludeční čaj

Z 30 g puškvorce (oddenek), 10 g heřmánku (květ), 10 g kmínu (plod), 40 g máty peprné (list) a 10 g pelyňku (nať) připravíme směs. 2 lžičky směsi zalijeme 1/4 l vody, necháme 15 minut louhovat, scedíme a užíváme 1 – 2 šálky denně.

Tinktura

15 g drobně řezaného sušeného oddenku naložíme do1/2 l kvalitního destilátu, necháme 7 dní vylouhovat, opatrně slijeme a užíváme 2× denně 20 – 25 kapek na posílení žaludku.

Vnější použití Puškvorce obecného

Protizánětlivé účinky obsažené v puškvorci se využívají k léčbě při zánětech v ústech a hltanu. Připravují se z něj koupele proti revmatismu, obklady na špatně se hojící rány a na ekzémy. Puškvorec se používá také jako přísada do různých žaludečních likérů.

Nálev

1 lžíci drobně řezaného sušeného oddenku zalijeme šálkem vařící vody. Užíváme k omývání špatně se hojících ran.

Koupel

200g strouhaného oddenku necháme přes noc vylouhovat v 5 l studené vody, druhý den výluh zahřejeme k bodu varu, necháme ještě 5 minut vylouhovat a nalijeme do připravené koupele.

Puškvorcový „chléb“

Rozkrájíme oddenek puškvorce a zavaříme ho do cukru. Užíváme 2 – 3 kousky denně. Můžeme také použít čerstvý oddenek posypaný cukrem.

Sběr a skladování Puškvorce obecného

Doba sběru: březen – duben, září – listopad

Sbírá se kořen (oddenek). Kořeny podélně rozpůlíme a zbavíme je drobných kořínků. Sušíme pomalu přírodním nebo umělým teplem, teplota nesmí přesáhnout 35°C. Puškvorec sušíme zvlášť, protože se z něj stává velmi aromatická droga. Skladují se nejlépe v jutových pytlích na suchém místě. Sesychací poměr je 5:1.

Správně usušené části musí být křehké, mít šedohnědou až načervenalou barvu, hořce kořeněnou chuť a příjemné aroma.

www.vitalion.cz