Plicník lékařský

Plicník lékařský je vytrvalá bylina s drsně chlupatými lodyhami a listy a s nachovými, později modrofialovými květy. V nejstarších herbářích není plicník uváděn, objevuje se až ve středověku, kdy je doporučován při plicních chorobách a proti tuberkolóze. Dnes jsou při léčení plicních chorob k dispozici účinnější léky, plicník však zůstává jako účinný podpůrný prostředek při zánětech horních cest dýchacích, při kašli a při zduřelých mandlích. V anglické kuchyni jsou mladé listy plicníku oblíbenou součástí jarních salátů.

Protože plicník obsahuje alkaloidy, nemělo by jeho vnitřní užívání v jakékoli formě trvat déle než 3 týdny a neměly by ho užívat malé děti, těhotné a kojící ženy.

Je to rostlina dosahující výšky 10 až 30 cm. Jarní listnaté a květonosné prýty i letní růžice listů se vyvinují současně. Lodyha je přímá, s koncovými, krátkými, dole listenatými vijany listů. Listy růžice jsou řapíkaté, se srdčitou, vejčitou nebo uťatou čepelí, s bělavými skvrnami nebo bez nich. Lodyžní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé. Květy jsou obojaké, paprsčité, stopkaté, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly. Kalich je zvonkovitý, vytrvávající a koruna nálevkovitá, zprvu nachové, později modrofialové barvy. Plodem jsou čtyři lysé, vejcovité, leskle hnědé až černé tvrdky.

Plicník lékařský lze zaměnit s plicníkem tmavým, který má ovšem tmavé listy beze skvrn. Oba dva druhy mají z famaceutického hlediska stejné účinky. Tyto dva druhy můžeme zaměnit s dalším druhem plicníkem skvrnitým, který se často pěstuje jako ozdobná rostlina a je neúčinný.

Vyskytuje se téměř v celé Evropě, kromě Velké Británie a Irska. V Česku ho lze najít od nížin až po podhorské oblasti, roste na okrajích lesů, v křovinách, ve světlých listnatý lesích a v lipových hájích. Vyžaduje výživné, písčité až jílovité, nevadí mu ani sušší ani vlhčí, kyselé i zásadité půdy. Kromě přírodní formy se pěstuje i druh plicníku s bílými květy, který potřebuje humózní, výživnou půdu a polostinné stanoviště. Lze ho rozmnožit dělením trsů.

Vnější použití Plicníku lékařského

Zevně se využívá svíravý, protizánětlivý a změkčující účinek plicníku k přípravě obkladů na tržné, řezné a hnisající rány a při hemeroidech. Odvarem z plicníku a přesličky masírujeme pokožku hlavy proti vypadávání vlasů.

Nálev proti vypadávání vlasů

1 lžíci sušeného plicníku a 1 lžíci přesličky zalijeme 1/2 l vařící vody, necháme 15 minut odstát, přecedíme a používáme k masáži vlasové pokožky proti vypadávání vlasů.

Vnitřní použití Plicníku lékařského

Plicník obsahuje slizové látky, kyselinu křemičitou (asi 4%), saponiny, třísloviny (asi 10%), vitamín C, allantoin, cukry, fytosterin, pyrolizidinové alkaloidy, cerylalkohol a minerální látky (vápenaté soli). Látky obsažené v plicníku regenerují sliznice dýchacích cest, působí močopudně a svíravě, zvyšují srážlivost krve a příznivě působí ve střevech při průjmech. Plicník má své uplatnění i v kuchyni, v Anglii jsou mladé listy plicníku oblíbenou součástí jarních salátů.

Odvar (čaj)

1 list plicníku, 1 květ divizny a 1 list jitrocele zalijeme 1/2 l vroucí vody a necháme 15 minut louhovat. Poté scedíme, přisladíme nejlépe medem a popíjíme během celého dne při onemocnění horních cest dýchacích.

Čajová směs I

1 díl plicníku, 1 díl rdesna ptačího, 1 díl prvosenky, 1 díl jitrocele smícháme a 1 polévkovou lžíci směsi zalijeme 1/2 l vroucí vody. Necháme 15 minut louhovat, poté scedíme, přisladíme medem a popíjíme během dne při zahlenění.

Čajová směs II

1 díl plicníku, 1 díl natě z fialky, 1 díl květů divizny, 1 díl přesličky rolnísmícháme a 1 polévkovou lžíci směsi zalijeme 1 l vroucí vody. Necháme 15 minut vylouhovat, scedíme, přisladíme medem a popíjíme během celého dne při onemocnění průdušek a plic.

Čajová směs III

1 – 2 lžíce čerstvě řezané natě povaříme v 1/2 l vody, necháme 5 minut odstát, přisladíme medem a popíjíme během dne při onemocnění dýchacích cest.

Nálev (čaj) proti vypadávání vlasů

1 lžíci sušeného plicníku a 1 lžíci přesličky zalijeme 1/2 l vařící vody, necháme 15 minut odstát, přecedíme a pijeme 2 šálky denně.

Sběr a skladování Plicníku lékařského

Doba sběru: duben – květen

Sbírá se kvetoucí nať, kterou seřezáváme nebo ostřihujeme těsně u země, nať nesmíme pomačkat. Suší se co nejrychleji na větraných místech ve stínu v co nejtenčích vrstvách, pokud plicník sušíme umělým teplem, nesmí teplota přesáhnout 40°C. Drogu převracíme, aby byla brzy suchá, protože po delší době zčerná. Uchováváme ji v uzavřených nádobách na stinném a suchém místě. Sesychá v poměru 4:1.

www.vitalion.cz