Máta peprná

Máta peprná je velmi známá vytrvalá bylina, která má široké uplatnění nejen v léčitelství, ale i v kuchyni či kosmetice. Odedávna se pěstuje v mnoha odrůdách a formách v zahrádkách.

Zbytky máty se dokonce našly i ve starých egyptských hrobech.

Na původ jejího pojmenování je několik názorů, u Řeků znamená minthé – volně přeloženo – nelibě páchnoucí, další variantou je menthae z latinského mensa = sůl, pravděpodobně proto, že byla máta používána jako koření. Jiný výklad je mýtický (podle Ovidia), který praví, že nymfu Menthe Proserpina proměnila ze žárlivosti v rostlinu. Toto „větrové koření“ nechybělo v žádné domácí lékárničce, protože: „…má vůni příjemnou, její chuť je chladící, zahřívající a kořenatá“.

Máta se doporučovala i jako povzbuzující erotický prostředek.

Vytrvalá bylina dorůstající do výšky 30 až 50 cm s dřevnatým oddenkem. Lodyha je větvená, přímá, čtyřhranná, chlupatá.řapíkaté, křižmostojné listy jsou vějčitě kopinaté, ostře pilovité, špičaté a olysalé. Květy sestavené do lichopřeslenů, nahloučených na konci stonků, mají nálevkovitou, čtyřcípou bledě nachovou korunu. Plody zpravidla nevytváří a rozmnožuje se vegetativně. Celá rostlina bývá fialově naběhlá. Máta peprná je kříženec máty vodní a klasnaté, známý pouze z kultur.

Mátu je možno zaměnit s jinými, u nás častými kříženci, popřípadě s druhy téhož rodu.

Výskyt

Máta peprná byla zřejmě zkřížena v západní Evropě, odkud se rozšířila do mírných klimatických pásem celého světa. V Česku se pěstuje na zahrádkách nebo v květináčích, zřídka zplaňuje. Vyžaduje chráněné a slunné stanoviště, daří se jí v nevápnitých, humózních půdách.

Vnitřní použití Máty peprné

Máta peprná má v léčitelství široké uplatnění, obsahuje silice (0,5–4%, bežně 0,8–1,2 %, mentofuran, menton, mentol), flavonoidy, třísloviny, organické kyseliny a triterpeny. Droga se vnitřně užívá při poruchách trávícího traktu (nadýmání, křeče, koliky), povzbuzuje chuť k jídlu, ovlivňuje tvorbu a vylučování žluče, utlumuje bolesti hlavy, migrénu, příznivě působí při léčbě horních cesty dýchacích. Snižuje krevní tlak.

Nálev (čaj)

3 lžičky sušených nařezaných listů zalijeme 1/2 l vařící vody a necháme 15 minut louhovat. Pijeme neslazený 2 šálky denně při nechutenství, žaludeční nevolnosti, střevní kolice, plynatosti, střevním a žaludečním kataru, žaludeční neuróze, zvracení, žlučníkové kolice, k posílení nervů a srdce a proti bolestem hlavy.

Čaj

1 lžičku čerstvých řezaných listů a kvetoucích vrcholků zalijeme vařící vodou, přikryjeme a necháme vychladnout, popíjíme přes den 1 – 2 šálky.

Směs proti nadýmání

Z 25 g máty (list), 25 g heřmánku (květ), 20 g proskurníku(kořen), 20 g lékořice (kořen),
10 g fenyklu (plod) připravíme směs. 2 lžičky směsi zalijeme 1/4 l vařící vody, necháme 15 minut vylouhovat, přecedíme a pijeme chladný 2 šálky denně.

Mátový likér

1 lžíce čerstvých nebo sušených listů máty zalijeme 3/4 l vodky, koňaku, slivovice, režné atd., v dobře uzavřené láhvi necháme 3 týdny stát na slunci, scedíme, přidáme 200 g zčeřeného cukru a uložíme na několik dní do studena. Popíjíme s mírou, 1 – 2 skleničky denně, při zažívacích obtížích.

Mátový sirup

V 1 l vody povaříme 500g krystalového cukru dokud nedostaneme hustý cukerný sirup. Do něj přidáme 60g čerstvě natrhaných nasekaných mátových listů a necháme přejít varem.
Odstavíme a necháme vychladnout, můžeme dochutit několika kapkami citrónu.

Vnější použití Máty peprné

Zevně se droga používá k léčbě ekzému, při kopřivkách, vyrážkách, svědění kůže a jiných kožních onemocněních. Ve formě inhalace pomáhá při zánětu hrtanu, zahlenění, katarech horních cest dýchacích, při zánětu průdušek i při rýmě.

Mátovým olejem můžeme potírat pohmožděniny a místa postižená revmatismem. Z máty lze připravit i účinné kloktadlo, kterým vyplachujeme ústa při bolestech zubů, zánětu dásní a zápachu z úst. Koupel z mátového odvaru pomáhá při svalových křečích, na posílení nervů i k osvěžení pleti.

Mentol, který máta obsahuje je součástí masážních přípravků, zubních past i žvýkaček a bonbónů. Čerstvými, mladými lístky máty se dozdobují koktejly, dezerty i jiné pokrmy.

Mátový olej

Suché řezané nebo čerstvé listy máty zalijeme potravinářským olejem, necháme týden stát na slunci a poté slijeme do láhve s uzávěrem. Používáme k inhalaci při rýmě, kašli, zahlenění, zánětu průdušek, zánětu nosních dutin nebo jím potíráme čelo při migréně nebo bolestech hlavy, místa postižená revmatismem, pohmožděniny a ekzémy.

Nálev

3 lžičky sušených nařezaných listů zalijeme 1/2 l vařící vody a necháme 15 minut louhovat. Vlažným odvarem vyplachujeme ústa při bolestech zubů, zánětu dásní a zápachu z úst.

Odvar ke koupeli

200 g máty povaříme ve 3 l vody, přecedíme a přidáme do připravené lázně při svalových křečích, na posílení nervů i k osvěžení pleti.

Sběr a skladování Máty peprné

Doba sběru: červen – září

Sbírá se nať a list. Nať sklízíme nejlépe před rozkvětem, suší se ve slabých vrstvách vždy ve stínu. Použijeme-li umělé teplo, nesmí teplota přesáhnout 40°C. Listy se sbírají a suší obdobným způsobem. Drogu skladujeme v papírových nebo jutových pytlích na suchém a vzdušném místě. Sesychací poměr natě je 4:1 a listu 5:1. Listy lze konzervovat i jinými způsoby: zamražením, lisováním oleje, konzervací v oleji a octu.

Lidové názvy

Větrná bylina, fefrmincka, větrové koření, balšám, bylina Matky Boží, máta pepřová, koření fefrmincové, máta římská, minta, náma, máta zahradní, peprnej balšám

Zdroj: www.vitalion.cz