Jmelí bílé

Jmelí bílé je vytrvalá, poloparazitická rostlina tvořící stálezelený keřík, který obrůstá větve stromů.

Právě proto, že jmelí roste v korunách stromů, v minulosti bylo považováno za mimořádný dar z nebes a užívalo se při různých obřadech. Keltové používali jmelí jako magickou rostlinu, věřili, že vyžene démony. Staří Římané dávali svým mrtvým větvičku jmelí, aby jim zaručili vlídné přijetí v podsvětí. Lidé odedávna považovali jmelí za symbol štěstí a zavěšovali ho o Vánocích ve svých příbytcích, tento zvyk přetrval dodnes.

Jmelí má uplatnění i v léčitelství, příznivě ovlivňuje krevní oběh a roztaživost cév. Kromě snižování krevního tlaku odstraňuje pravděpodobně i kornatění tepen a uklidňuje křeče nervového původu.

V běžných dávkách nebyly zjištěny žádné vedlejší účinky, osoby s nízkým tlakem by však neměly jmelí užívat dlouhodobě.

Popis Jmelí bílého

Jmelí bílé je dvoudomá, vždy zelená, hustě trsnatá, žlutozelená parazitická rostlina rostoucí v korunách jehličnanů nebo listnáčů. Stonky jsou vidličnaté, křehké, s dvojicí vstřícných, přisedlých podlouhle obvejčitých až kopinatých, celokrajných, kožovitých listů. Květy jsou drobné, přisedlé po 3 ve vidlanech v rozsochách větví, jednopohlavné, v mističkovité češuli, s okvětím ze 4 nebo 6 lístků a s tyčinkami ve stejném počtu. Semeník je spodní, jednopouzdrý, bez rozlišení semenic a vajíček, s 1 – 3 zárodečnými vaky. Za plodu se češule změní v lepkavý obal z viscinu uzavírající, peckovitý útvar. Plod napodobuje nejdříve zelenou, později bílou až žlutavou bobuli velikosti hrachu.

Jmelí je rozšířeno v Evropě po jih Skandinávie, po Krym a Ural, po sever Španělska. Místy roste v Asii v mírném pásu a na severu Afriky. V Česku roste jen v určitých oblastech, na severozápadě Moravy a ve středních a západních Čechách se nevyskytuje téměř vůbec.

Jmelí převážně parazituje na lípě, jeřábu, topolu, javoru, hlohu, smrku, borovici a na jedli.

Vnitřní použití Jmelí bílého

Jmelí bílé obsahuje steroly, triterpeny, fenolické látky (lignany, fenolové kyseliny), aminy (tyramin, histamin, cholin), proteiny (lektiny, viscotoxin) a flavonoidy. Látky obsažené ve jmelí snižují krevní tlak, působí sedativně na činnost srdce, pomáhají při bolestech hlavy a při závratích, působí žlučopudně a močopudně, ovlivňují činnost slinivky. Jmelí se používá také jako doplněk při léčbě rakoviny. Účelné využití jmelí v boji proti rakovině je bezvýhradně vázáno na výsledky jeho dalšího všestranného chemického a farmakologického výzkumu.

Nálev (čaj)

2 lžičky řezané sušené drogy zalijeme 1/4 l vařící vody, necháme 20 minut vylouhovat a pijeme vlažný po doušcích, ráno a večer 1 šálek. Proti kornatění tepen pijeme 1 šálek ob den.

Víno ze jmelí

4 lžíce čerstvého, nadrobno nařezaného jmelí bez bílých bobulek přelijeme 1 l bílého muškátového vína, zazátkujeme a necháme v temnu a v chladu 10 dní louhovat. Přecedíme a víno pijeme 2× denně před jídlem. Nejvyšší dávka je 1 dl, nejdelší doba užívání je 15 dní. Kůru lze opakovat až po půl roce. Víno působí antiskleroticky a reguluje krevní tlak.

Výluh ze jmelí

Vyschlé stonky jmelí bez bílých bobulek rozdrtíme na jemný prášek a dáme přes noc do převařené vychladlé vody. Na 3/4 l vody použijeme 1 lžičku drogy. Ráno výluh scedíme a přihřejeme ve vodní lázni. Užíváme 3 šálky denně po celý první týden, 2 šálky denně ve druhém týdnu. Nápoj lze přisladit medem. Používá s při prvních náznacích** bolesti za hrudní kostí. **Přípravek používáme pouze po poradě s lékařem!

Vnější použití Jmelí bílého

Koupele připravené ze jmelí pomáhají při bércových vředech a při křečových žilách, šňupání usušené drogy pomáhá při některých formách pylové alergie, která se projevuje sennou rýmou.

Mast ze jmelí

Bílé bobulky jmelí (užívají se pouze zevně) rozetřeme s trochou sádla na mast, kterou podle potřeby potíráme omrzliny.

Výluh

Hrst sušeného drceného jmelí zalijeme 1 l studené vody a necháme 12 – 24 hodin louhovat. Z přeceděného výluhu připravujeme obklady, které přikládáme na bolestivá místa při ischiasu, při revmatismu a zánětu nervů.

Sběr a skladování Jmelí bílého

Doba sběru: říjen – únor

Sbírá se nať, kterou sušíme rozprostřenou na sítech nebo zavěšenou ve svazečcích. Pokud použijeme umělé teplo, nesmí teplota přesáhnout 40°C. Z usušené drogy se vyberou dřevnaté silnější větvičky nebo kůra, pokud sběr obsahuje plody, vybereme je ještě před sušením.

Droga by měla být žlutavě zelená, chutná hořce a nažlukle páchne.

U jmelí zřídka hrozí zapaření. Správně usušenou drogu ukládáme do jutových nebo do polypropylenových pytlů na suché místo. Sesychací poměr je 3:1.

www.vitalion.cz