Věřit v zastupitelskou demokracii znamená mimo jiné věřit těmto „lidem“ – vy jim věříte, nebo už konečně chápete, jaká změna musí přijít?

Středa, 20. 9. 2017, 17:09 -

V kontextu představy, že fungování naší země se – nejen v přeneseném slova smyslu – stalo pohřbem, kde dávky, dotace, granty a podpory získává hlasitější plačka či vyčůranější dotační podvodník na úkor toho, kdo dře a falešně brečet by se styděl, se vlastně ukazuje pravá podstata “české politiky.” Když si půjčím trochu literární nadsázky, rozežraná vrchnost křičí: “dejte nám hlas a nebudete litovat: zadlužíme Vaše děti, koupíme za Vaše peníze prase a vy na tom vyděláte, protože Vám hodíme na zem trochu ovaru a prejtu, tak nebuďte hloupí a volte nás, milí poddaní!” A tak koblihovoliči jdou a hází hlasy do urny, ve které – tentokrát doslova – pohřbí budoucnost svých vlastní dětí a vnuků. A aniž nám to došlo, vyrostl z “pohřbívání principu zásluhovosti” druhý český národní sport: místo práce vymýšlet, na co bych tak mohl mít v té houštině iracionálních slibů politiků a doslovném bahně sociálních podpor, dotací a grantů nárok, aniž bych se o to musel jakkoli zasloužit.

Jenže ona to není legrace. Každá taková plačka, každý takový Váš spoluobčan či firma zneužívající dotace, totiž plive nejen na základní hodnoty našich předků jako je poctivost, vůle, kreativita, pracovitost a schopnost po pádu znova vstát a jít, ale také na konkrétní hrdiny. Tady se totiž – ještě donedávna – pro pravdu umíralo. Jan Hus, Milada Horáková a tisíce dalších, jejichž jména ani historie (a bohužel ani my, obyčejní lidé) neznáme. Jen podle zdrojů z webu Policie ČR ( http://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx ) bylo v „pokusu o socialismus“ zabito, kriminalizováno nebo jinak různě perzekvováno více než 250 tisíc občanů této země – našich tátů, dědů a pradědů. To ale plačky byly ticho, naopak se mohly přetrhnout, aby si z kolektivizovaného majetku vzaly aspoň židli nebo obraz, než celý ten ukradený majetek prohospodaří jeden z nejhorších ekonomických pseudosystémů dějin. A co je nejabsurdnější: plačky nevymřely, zůstaly tu. A dnes, díky tzv. zastupitelské demokracii, která není ničím jiným než diktaturou přerozdělování veřejných rozpočtů bez vymahatelné odpovědnosti politiků, mají zase vrch. Zase se stávají – ve své znechucující zbabělosti, sobectví a duševním mrzáctví – silou, kvůli které se produktivní většina (a odpusťte mi ten vulgarismus) má “zvencnout” a dřít na její neopodstatněné a nezasloužené nároky s KH, EET a nesmyslným několikanásobným zdaněním za zády.

Je jediný způsob, jak můžeme ekonomicky a morálně ozdravět: decentralizovat neprůhledné centrální plánování (pardon, přerozdělování) a vrátit svobodu a odpovědnost zpátky lidem. Aby se do té „tmy jménem stát“ dostalo trochu světla stejně, jako když pro Martina Kabáta v krásné pohádce Hrátky s čertem do pekla přijde anděl a říká: “Martine Kabáte, tys člověk spravedlivý, nad tebou peklo nemá moci”. A ani tento zkorumpovaný stát, ani jeho ideologie zvrácené povinně státem organizované solidarity (přerozdělování), ani plačky a ani hlasem těch plaček rádoby legitimizovaní politici nesmí mít moc nad nikým, kdo poctivě pracuje, vytváří hodnoty, stará se o své děti, pomáhá ostatním a přispívá do společné kasy jménem (jakýkoli) veřejný rozpočet.

Politika, jak ji známe dnes, nás vede na jatka, jatka nejen finanční a morální, ale možná i skutečná, za pár let, vždyť se rozhédněte kolem sebe. Jakýkoli vzdor, který předvedete, je vlastně automaticky pohybem vpřed, pozitivem – protože v boji proti chobotnici organizovaného zločinu, kterým se naše politika stala, je jedinou nadějí svoboda lidí, která jednou exploduje a ukáže, že žádných lhářů, podvodníků, zlodějů, rezidentů a dalších „expertů na demokracii“ už není potřeba. Jak ten den bude vypadat?

Michal Hájek

Zdroj: www.cesko2050.cz

 

« zpět do rubriky