Komunisté měli projít "Norimberským procesem"

Pátek, 8. 2. 2013, 12:49 -

Stále více se ukazuje, že komunisté měli u nás po revoluci projít obdobou Norimberského procesu.

Komunismus stejně jako německý nacismus jsou dvě zvrhlé levicové ideologie. Ta jedna hlásá třídní nenávist, druhá rasovou. Neliší se jinak v ničem. Teror, násilí, totalita. Vláda přísné ruky, tresty smrti pro každého, kdo si dovolí jít proti režimu, koncentráky, gulagy.

Nacismus byl po válce odsouzen. Prošel Norimberským procesem, ve kterém byli souzeni nacističtí pohlaváři. Dodnes je nacismus chápán jako zlo, proti kterému se musí bojovat. Komunismus takovou katarzí neprošel. Dokonce dodnes komunisté sedí v parlamentu a dál beztrestně adorují své masové vrahy prohlašujíc, jak jsou demokratičtí.

Je to snad tím, že zatímco Němci byli pro nás cizinci, komunisté byli a jsou našinci? O to je to horší. Jedna skupina lidí určí, že jejich názor je ten jediný správný a za nesouhlas trestá každého oponenta. Komunismus  ve světě má na svých rukách daleko více krve než nacismus. Počet obětí komunismu se odhaduje na 200 milionů.

V posledních krajských volbách zaznamenali komunisté úspěch. Ne, že by získali o nějaké velké množství hlasů víc, ale ostatním hlasy ubyly, takže to komunisty vyneslo vzhůru. Komunisté mají plus minus pořád stejně velký počet příznivců.

To vše jen proto, že s nimi po revoluci neproběhla obdoba Norimberského procesu. Jediný odsouzený pohlavár byl Miroslav Štěpán. Po dlouhých letech došlo k odsouzení lidové prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové za zinscenovaný proces a justiční vraždu Milady Horákové.

Ostatní se soudům úspěšně vyhnuli. Například Grebeníček starší, který ve vězení mučil vězně elektrickým proudem. Tak dlouho se vyhýbal soudům, až si pro něj přišla zubatá. Kde je příčina nevyrovnání se s komunistickou nadvládou?

Příčinu můžeme najít u Václava Havla, který měl krátce po revoluci takovou moc, že kdyby si jeden den řekl o zákaz komunistické strany, tak to druhý den sami komunisté udělali. Bohužel, heslo 'nejsme jako oni' zabránilo takovému vyrovnání se s minulostí.

Dnes tedy Komunistům opět narostly růžky a hned dávají o sobě vědět. Poslankyně Semelová řeční nad hrobem masového vraha Gottwalda a adoruje ho jako hrdinu, prohlašuje, že současný režim falšuje historii v učebnicích pro děti.

Expředseda komunistů Grebeníček si troufl zpochybnit oběť Jana Palacha, když na půdě parlamentu odmítl, že by jeho smrt byla směřována proti komunistické totalitě.

"Tvrzení, že se Jan Palach stal symbolem boje proti totalitní komunistické moci, je naprosto zavádějící," řekl grebeníček s tím, že se Jan Palach stal po smrti rukojmím prapodivných negativistů.

Grebeníček řekl, že Palach sympatizoval sympatizoval s reformními komunisty, představiteli Pražského jara roku 1968 a jejich politikou. To je dozajista možné, ale Pražské jaro znamenalo pro tehdejší mladé naději, že se vše posune k demokracii a pluralitnímu systému. Mladí v té době neznali nic jiného než komunistický režim, takže vítali jakoukoli možnost na změnu. Neměli dnešní vědomosti a poznání.

Když se Jana Palacha v nemocnici ptali na důvod jeho činu, odpověděl: "Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem." Svůj čin plánoval půl roku od chvíle, kdy nás přijely "zachránit" tanky Varšavské smlouvy.

Čin Jana Palacha můžeme vnímat kontroverzně, ale je jasné, i z jeho slov, že to byl čin namířený proti komunistické totalitě, proti nesvobodě. Pro dnešní komunisty a nejen pro dnešní je příznačné, že rádi překrucují vše, co se jim nehodí.

Na druhou stranu je dobře, že se komunisté takto odkopávají. Je nutné připomenout si, co jsou vlastně zač a jak to zde čtyřicet let vedli. Ukazují se ve svém skutečném světle, maska demokratů se z nich odlupuje jako nekvalitní nátěr.

Komunisté měli projít obdobou Norimberského procesu. Měli být za svůj teror potrestáni, měli být zakázáni. Měli pykat za všechny zavražděné, ubité a umučené, za všechny zastřelené na hranicích, za tisíce a desetitisíce nespravedlivě vězněných, za statisíce zničených lidských životů, kdy byli trestáni rodinní příslušníci třeba vyhazovem z práce nebo ze studií.

Za to vše měli stanout před soudem a právem potrestáni. U nacistů se to povedlo a Němci dnes nemají s historií problém. U komunistů se to nepovedlo a dodnes se nám to vrací. Ostatně soudím, že komunisté by měli být postaveni mimo zákon.

Rudolf Polaneclý

blog idnes.cz

 

« zpět do rubriky