Byla někdy česká média myšlením svého národa...?

O mediální hysterii během nedávné první přímé volby prezidenta ČR se toho už napsalo habaděj. Nedá mi přesto, abych se nevrátil k nedávnému rozložení politických sil na české mediální scéně a proč k němu došlo i s řadou podpásovek. Kdysi se říkalo, že sdělovací prostředky jsou myšlením národa. Omyl, dnes se staly jen prodejnými pacholky cizího kapitálu.

Bůh asi stál při Česku, i když z devadesáti procent česká média patří Němcům, Švýcarů či Francouzům, ale nakonec vyhrál Miloš Zeman o deset procent před Karlem Schwarzenbergem, který rozjel největší mediální kampaň v historii Česka. Tak si jen připomeňme ty nejdůležitější mediální hráče na zaprodané české scéně…

Rheinisch-Bergische Druckerei-und Verlagsgesellschaft je německé vydavatelství založené roku 1946. Jeho hlavním produktem je deník Rheinische Post. Tato německá mediální skupina koupila vydavatele německých regionálních médií, skupinu Saarbrücker Zeitungsgruppe ze Sárska. Tento německý holding je však od roku 1994 rovněž majoritním vlastníkem deníků Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, které jako MaFra vydává. A je taktéž provozovatelem několika českých rádií a televizní stanice Očko. 

Saarbrücker Zeitungsgruppe patří k tradičním německým vydavatelstvím. Její chloubou je sárský regionální deník Saarbrücker Zeitung; jeden z nejstarších německých deníků s nákladem přes 155 tisíc výtisků. Má obrat kolem 8 miliard Kč a zaměstnává přes 2700 lidí. Celkový obrat skupiny Rheinische Post se po akvizici dostane na více než 20 miliard Kč ročně, z toho budou mezinárodní aktivity v budoucnu tvořit kolem 5 miliard. Skupina má aktivity kromě Česka také na Slovensku, v Polsku a v Nizozemsku.

A pak je zde český nejčtenější bulvár - Blesk, Aha a Reflex pod křídly Ringier Axel Springer Media AG, co už k sobě skoro dvacet roků neodlučně patří jak můj s mojů. Název vydavatelství působícího v České republice pod obchodní značkou Ringier Axel Springer CZ a. s. je součástí švýcarsko-německého vydavatelského koncernu, který je kromě ČR aktivní také v Polsku, Maďarsku, Srbsku a na Slovensku.

Časopisy Týden a Instinkt i s jejich weby koupil loni na podzim od realitního švýcarského magnáta Sebastiana Pawlowského majitel vlivné mediální agentury Médea Jaromír Soukup. Společně s podnikatelským týdeníkem Profit a tituly Popcorn a Top Dívky je následně začlenil do vydavatelství Empresa Media. Němcům patří též Deník, který vydává Veralgsgruppe Passau, počátkem 90. let i můj zaměstnavatel…

A ještě časopisy Týdeník, Ekonom, Víkend a Respekt, jež pod značkou Respekt Média patří miliardáři a uhlobaronovi Bakalovi, sponzorovi Karla Schwarzenberga. Ten byl dlouhou dobu jediným vlastníkem společnosti R-Presse, která vydává týdeník Respekt, v roce 2006 však do dlouhodobě ztrátové společnosti vstoupil Zdeněk Bakala, jenž se stal v roce 2007 po navýšení základního jmění firmy majoritním vlastníkem (55,5 %). Schwarzenberg si podržel pouze menšinový podíl (44,5 %)…

Kníže se neobává, že by jej takové spojení mohlo poškodit. Zdeněk Bakala patří k vlivným osobnostem české podnikatelské scény, i když jeho pracovní aktivity se v současnosti odehrávají v zámoří. V minulosti ho s osobou Karla Schwarzenberga spojil premiér Petr Nečas, jenž v rozhovoru pro knížecí Respekt uvedl, že “kdybych byl předsedou TOP 09, řekl bych si v tomto předvelikonočním období, že Bůh mě má rád, protože veřejnost zná obsah hovorů mezi pány Bémem a Janouškem a nezná obsah hovorů například mezi pány Schwarzenbergem a Bakalou”. Podnikatel podal stížnost na vrchní zastupitelství s tím, že si takové osočování si nepřeje.

Kdo by neznal uhlobarona Bakalu, jehož jméno je skloňováno ve všech pádech s podezřelou privatizací Ostravsko-karvinských dolů (OKD). Podnikatel koupil roku 2004 skupinu Karbon Invest, pod niž spadalo například právě OKD. Do jeho vlastnictví tak připadlo 45 tisíc bytů, které Bakala veřejně slíbil prodat nájemníkům. Jenomže pak práva částečně převedl na subjekty s nejasnou vlastnickou strukturou a zřekl se zodpovědnosti za byty. Rozhořčení nájemníci zdůrazňovali, že Bakala učinil závazek nepřevést byty po dobu pěti let na třetí osobu. Byty však skončily ve vlastnictví jeho vlastní realitní kanceláře. Já na kmotra, kmotr na mě…

Ale též kmotrovství má svůj rating. Kmotříčci jako Roman Janoušek, Ivo Rittig, Tomáš Hrdlička, Patrik Oulický a Pavel Dvořák jsou ve srovnání s těmi skutečnými kmotry ničím. Ti skuteční kmotři jsou Petr Kallner z PPF, Marek Dospiva z Penty, Patrik Tkáč z J&T, Karel Komárek z KKCG a Zdeněk Bakala z BXR. První ligu hrají Babiš, Chrenko a Soukup... Zkrátka ti, co se tlačí do žebříčku miliardářského Forbesu. Nedotknutelní bossové, kteří se z korupce jen smějí a nechali nás zapomenout na pojmy jakými byly „vlastenectví“, „vlastizrada“, „národní hrdost, „národní čest“... Dnes jim říkají nacionalismus, byznys, submisivita či pubertální záchvěvy naivního klišé, fráze nebo opotřebované floskule, prostě zatuchlý anachronismus. A tleskají, jelikož na Pražském hradu zavlaje také vlajka Evropské unie...

Osobně jsem zažil jako redaktor Moravskoslezského dne v Ostravě neustálý dozor Švýcara Rogera z firmy Ringier, který dohlížel na tvorbu svých novin, co byly pravicové, jelikož je založili bývalí členové KSČ během Pražského jara. Nasedli však do vlaku na špatné koleji a stali se přeběhlými pravičáky, jelikož jim milovaná partaj dala kopačky. A pan z Ringieru dohlížel nejen na grafiku novin, ale také na obsah mnohých textů. Dovedu si představit, jakou „cenzuru“ zde už jako v Deníku rozvinuli Němci z Veralgsgruppe Passau během první přímé a zatm nejdemokratičtější volby prezidenta ČR.

Inu, kdo mluvil německy, ten volil knížete Schwarzenberga, naštěstí Čechů, co mluvili česky, bylo pro zvolení Miloše Zemana málem až tři miliony…

Břetislav Olšer

blog idnes.cz