Vsetínská atletka Mirka Obrová míří do Dubaje. Rozhovor

Pátek, 26. 2. 2016, 8:21 - VSETÍN - I když vsetínská atletika v posledních letech skomírá, má přece jen jednu atletku, která objíždí republikové závody. Je jí čtyřicetiletá Miroslava Obrová, jež soutěží ve vrhu koulí, hodu diskem a také oštěpem, a to v soutěžích vozíčkářů. V březnu se dokonce chystá na závody v exotické Dubaji a v červnu by chtěla na mistrovství Evropy v Itálii.

Mirka nebyla vozíčkářkou odjakživa. V roce 2009 se však stala účastnicí dopravní nehody, při níž přišla o obě dolní končetiny. Následovala dlouhá rehabilitace a postupný návrat do běžného života. V současné době má Mirka zaměstnání a také se vrhla na sport, kterému se před úrazem nijak zvlášť nevěnovala.

Vsetínskou atletku jsme potkali v Centru sportu Bobrky, kde v zimě trénuje v posilovně, a položili jsme jí několik otázek.

Jak bylo těžké vrátit se po úrazu do běžného života?

Samozřejmě, že po úrazu se mi úplně změnil život. Velmi mi ale pomohli odborníci v rehabilitačním ústavu v Chuchelné, kde jsem se dávala osm měsíců do kupy a učila se o sebe postarat. Pomáhala mi také rodina, která za mnou často jezdila a starala se také o mého tehdy devítiletého syna Jakuba. Po návratu na Vsetín jsem byla ještě pět měsíců doma a zařizovala si vše nutné pro to, abych tady mohla normálně bydlet a fungovat. Jednalo se o úpravy v bytě, koupi a úpravu auta a podobně.

Na letním setkání pracovníků firmy Austin Detonator v Janové, kde jsem byla pozvaná jako bývalý zaměstnanec, mi pak byla znovu nabídnuta práce. Znamenalo to pro mě velmi mnoho a moc si toho vážím, protože jsem se dostala znovu mezi lidi do firmy, kde jsem předtím pracovala. Nevrátila jsem se sice do pyro provozu, ale na nové místo ve skladu, kde funguji jako administrativní pracovnice.

A jak jste se dostala ke sportu?

Před necelými třemi lety jsem se na výstavě Flóra v Olomouci potkala náhodou s paralympioničkou Evou Kacanu, která mně oslovila a zeptala se, jestli bych nechtěla zkusit atletiku. Ona sama je českou reprezentantkou ve vrhu koulí. Ani jsem o tom moc nepřemýšlela a souhlasila jsem, že to zkusím. Za pár týdnů mně pozvala na závody Czech Open v Olomouci, kde jsem poprvé držela v ruce kouli, a hned závodila. O výsledek tehdy nešlo, hlavní bylo, že mně to chytlo. Od té doby pravidelně trénuju dvakrát týdně v Olomouci a od nového roku také využívám posilovnu v Centru sportu Bobrky, kde mi vyšli vstříc a poskytují mi dobré podmínky. Závodů se pak zúčastňuju za Atletický klub Olomouc.

A jak se vám na sportovním poli daří?

Postupně jsem si ke kouli vzala i disk a oštěp. Hlavními disciplínami je ale zatím vrh koulí a hod diskem. Za ty dva roky jsem absolvovala více než deset závodů Českého poháru a Czech Open, ale byli jsme i na závodech v Berlíně. Ve vrhu koulí, která má tři kilogramy, mám osobák 6,33 metru, v hodu diskem je to 15,57 metru. Když jsem začínala, vrhla jsem koulí necelých pět metrů, od té doby se výkony pořád pomaličku zlepšují. Každý centimetr navíc je vykoupen velikou dřinou. To mi ale nevadí, protože mně to prostě baví.

Co vás čeká v nejbližší době?

V březnu se chystám na dva závody v Dubaji, kde bych chtěla splnit limity pro účast na červnovém mistrovství Evropy v Itálii. Do Dubaje se podívám díky finanční pomoci společnosti Austin Detonator, za kterou jí patří mé velké poděkování. Pokud bych si totiž účast měla hradit sama, nevím, jestli bych vůbec jela. Doufám, že se mi potřebné limity podaří splnit a v červnu pojedu na Evropu do Itálie. I když to bude finančně náročné, protože si většinu nákladů platíme sami, je to můj velký cíl.

Tak ať se vám splní…

Jiří Žůrek