Téma: Výhružky aktivistů jsou pokrytectví. Zaslouží si ještě tvrdší kritiku, říká politik

Série teroristický útoků v západní Evropě vyvolala smršť reakcí a vystavila představitele tzv. vítací kultury nové vlně kritiky. Některé z úderů zřejmě zasáhly citlivé místo. Kritikou dotčení aktivisté začali vyhrožovat trestním oznámením a žalobami. Takovou odpověď dostal i zastupitel městské části Brno-Bystrc Viktor Lošťák a zároveň předseda politického uskupení Svoboda a síla. „Co je moc, to je moc. Jdu podat trestní oznámení,“ reagovala aktivistka Eva Zahradníčková na koláž, spojující fotografie hlavních představitelů proimigračních názorů s oběťmi teroristů.

Aktivistka Eva Zahradníčková na vás chce podat trestní oznámení kvůli koláži, kde jste její fotografii umístil vedle fotografie obětí teroristického útoku. Jaký to na vás dělá dojem?

Paní Zahradníčková už je taková povídalka. Co ta už toho napovídala... O pobodaných muslimech třeba, to je její oblíbená historka. O tom jsme slyšeli celé týdny, povídala to do novin i do televize. A vidíte, nakonec z toho taky nic nebylo.

Nebojíte se, že by její trestní oznámení mohlo uspět?

Ne. Vy jste třeba novinář. Děláte noviny. Kdybych vytvořil koláž, kde vedle vaší fotografie dám fotografii novin, jsem si jist, že byste se stížnostmi nepochodil. Lidé jako Martin Freund, Eva Zahradníčková, Matěj Stropnický a ti další aktivně pracují na tom, aby docházelo k teroristickým útokům. Jejich činnost, ať o ní vykládají cokoli, vede přímo tímto směrem. Dát jejich fotografie vedle fotografií obětí terorismu je jen věcně popisné, nic víc.

Ti lidé bez jakéhokoli ostychu nebo sebereflexe pracují na tom, aby se bezpečnostní situace v zemi drasticky zhoršila. Kdo říká, že ne, ať se podívá do zemí, kde stejní jako oni dělají totéž, jen jim to jde rychleji. Tam umírají lidé, pomalu každý den, a my se budeme zabývat stesky paní Zahradníčkové nad tím, co je jen a jen pravda? My je musíme kritizovat, je naší povinností se jim postavit.

O den později jste zveřejnil další koláž. Je na ní fotografie rodiny Matěje Hollana s nápisem “Syn Matěje Hollana zavražděn teroristy”. O něco níž je menším písmem “Ne, ve skutečnosti ne. Zatím jsou to děti jiných lidí. Takže je to v pořádku.”

Některým lidem se to může zdát nevkusné?

Nevkusné?! Lidem, který se to zdá nevkusné, se něco stalo s jejich povahou. S jejich citem. To není nevkusné. Je to hnusné, je to strašné. Jestli někomu děti zavražděné teroristy přijdou „nevkusné“, tak já říkám, že ten člověk je charakterově nemocný.

Rozumím, že někdo cítí hrůzu. Rozumím, že někdo cítí strach, obavy, rozčilení, hněv, zuřivost, bezmoc, pocit bezpráví a ohrožení a tisíc pocitů podobných, ale mluvit o nevkusu je zvrácené.

Myslím tím použití fotografie rodiny Matěje Hollana.

Fotografie kterých dětí by vám v tomto kontextu přišla lepší? Třeba těch opravdu zabitých?

Přesto…

Žádné přesto. Matěj Hollan je jedním z těch, kteří ztělesňují vítací kulturu, názorový proud, jehož výsledkem jsou teroristy zavraždění lidé. Matěj Hollan je politik; politik, který se do své funkce dostal velmi břitkou, když to řeknu kulantně, kritikou svých předchůdců. Jestli se mu nyní nelíbí, že je vystaven kritice neméně břitké, pak je to čisté pokrytectví. Ale o to nejde. Ať si pan Hollan myslí, co chce, to není důležité. Podstatné je něco jiného.

Jestli se někomu nelíbí fotografie rodiny Matěje Hollana v kontextu teroristy zavražděných dětí, ať si na jeho místě představí fotku své rodiny. Pozná pak, co se mu doopravdy nelíbí, co ho děsí. Ta věc sama, nikoli razantnost těch, kdo ji kritizují. Děsí ho mrtvé děti, ta hmatatelná možnost, že to brzy budou ne rodiny v sousední zemi, ale i rodiny naše, kdo zemřou. Jaký stupeň kritiky je pro vás nyní přijatelný?

Odpovím za vás. Každý, který je situaci schopen zvrátit. Budu ochotně, vášnivě nevkusný, a budu ještě mnohem víc, protože vždy je to lepší, než být mrtvý.



Petr Sedláček