Téma: Mrtvoly a supi

Pátek, 26. 8. 2016, 3:28

Ten kdo se s nimi nesetkal osobně, netvrdí, že jsou milí. Ale drtivá většina těch, kteří již tu čest měli, říká, jak jsou brutální a nevybíraví. A to nejen k dlužníkům, ale i k rodinným příslušníkům dlužníka a neštítí se ani vyhrůžek a nezákonného jednání s cílem výnosů a zisků. Takto se rodinní příslušníci dlužníka snadno dostanou do post traumatického stavu, který je znám například u vojáků, kteří se vrátili z bojových misí. Jen u okolí dlužníka se tento jev projevuje tak, že neustále sledují parkoviště před domem, sledují všechny možné i do té doby pro něj neznámé sousedy kam jdou a co dělají. Do několika hodin mají přesně zmapováno, které auto komu patří a neustále vyhlížejí neznámého s tendenci zazvonit na zvonek dveří, protože při první návštěvě úřední osoby výhrůžkou slíbili, že se do hodiny vrátí s povolením od soudu vstoupit do bytu, kde navíc dlužník už mnoho let nebydlí a ani tam nemá trvalé bydliště. Oběť tohoto činu pak již nic nedělá, jen vystrašeně sleduje okolí a vyčkává na nejhorší. A přitom vůbec nemusí jít o dlužníka.

Myslíte si, že to nemůže být pravda? Opak je pravdou. Toto se skutečně děje. Exekutorům stačí, abyste v bytě u někoho z rodiny měli ještě z minulosti nahlášeno místo živnostenského podnikání, protože si k práci přivyděláváte. Živnost totiž z místa trvalého pobytu na ohlašovně nesmíte provozovat a zřídit si sídlo ve virtuální kanceláři stojí peníze, které dle předchozího rozhodnutí úřadu nesmíte vydat, jinak by byl váš čin předem prohlášen za neplatný. Takže pokud chcete vykonávat činnost směřující k zaplacení dluhů, zapomeňte na ni.
(Tím jsou dlužníkům odpírána některá základní práva daná ústavními zákony!)

Praxe

V praxi dostane dlužník, o kterém soud rozhodnutím prohlásil, že je dlužníkem (to ale nemusí znamenat, že dlužník něco skutečně dluží, jen to prostě nemusel soudci věrohodným způsobem dokázat), rozhodnutí, ve kterém má vybraný exekutor zajistit movitý nebo nemovitý majetek dlužníka v hodnotě měny k zajištění platby věřiteli. Následně exekutorský úřad pošle poštou v obálce se zeleným pruhem usnesení o povinnosti zaplatit s poučením, že až do úplného zaplacení dlužné částky nesmí konat nic, co by znehodnotilo hodnotu jeho majetku, jinak je jeho konání předem prohlášeno za neplatné. 

V případě, že dlužník řeší pouze jediný exekuční titul, je vše v pořádku. Problém nastane v okamžiku, kdy řeší dva a více exekučních titulů – rozhodnutí exekutorských úřadů v právní moci, kdy se ve všech říká, že až do úplného zaplacení dluhů, nesmí dlužník konat jinak, než zaplatit právě jimi vymáhanou částku. Ale jak to má dlužník legálně provést? Zaplacením jednomu úřadu přece maří výkon úředního rozhodnutí jiného exekutorského úřadu. Dlužník se tak dostane do situace, kdy nesmí zaplatit, ale úroky z prodlení mu naskakují. 

Zde pomáhá exekutorský řád – zákon, který je exekutor povinen dodržovat. Ten říká, že exekutorský úřad vymáhá jako první vždy nejstarší případ. Jenže zatímco z pohledu dlužníka jsou exekutorské úřady jednou z mocí státu dle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, z pohledu exekutora jde o historii dlužníka pouze v rámci jednoho a právě pouze toho jejich úřadu.



Tento fakt exekutoři přehlížejí a často vykonají exekuci, která není nejstarší. Vzhledem k tomu, že po dlužníkovi chtějí proplatit i zjišťovací řízení a mají přístup k veškeré korespondenci, ať už v rámci komory, archívů soudů, Ministerstva spravedlnosti, nebo prostě dotazem na veřejný seznam, ke kterému dnes může jakýkoli občan, nemohou tvrdit, že o starších exekucích, které ještě nejsou ukončeny, nevěděli. A právě v rozhodnutích předchozích, tedy starších případů je text poučení o neplatnosti konání směřující k zaplacení novějšího případu. 

Takže zaměstnanci exekutorského úřadu konající u dlužníka v domě, nebo formou blokování účtů v bance ve prospěch jiné, než nejstarší věci, konají v rozporu se zákony a rozhodnutími úřadů. Oni musí dopředu jednoznačně vědět, že jejich počínání u dlužníka bude neplatné. Sami exekutoři tak maří výkony rozhodnutí jiných soudců v přenesení. Oni jsou v kontaktu s dlužníkem vždy úřední osobou, která následně vystaví rozhodnutí o zaplaceném dluhu a pokud se dlužník proti tomuto rozhodnutí do osmi dnů neodvolá, nabývá právní moci a exekutor pak může vyplatit věřitele. Jenže jak se může legálně odvolat proti nelegálnímu výkonu? Samotný čin by byl neplatný. Ale pokud má dlužník více exekucí a nejnovější již byla zaplacena s rozhodnutím o bezdlužnosti v právní moci, tak má podle práva přece zaplaceny všechny předchozí exekuce! Nebo snad ne? Tak co vlastně platí?

Za chyby úředníků státní moci, tedy i za chyby exekutorských úřadů odpovídá stát. Takže pokud bychom připustili, že exekutoři jsou také podnikatelé, mohli by se dohodnout na něčem, jako je kartelová dohoda. Dle exekučního řádu, může exekutor dostat tak maximálně písemné napomenutí a když se úspěšně provede jen nejnovější případ, je velká pravděpodobnost, že bude akce úspěšná a všechny předchozí případy u ostatních exekutorů, tentokrát už podnikatelů, zaplatí stát z veřejného rozpočtu jako odškodnění za chyby jiných úřadů. Takže vše zaplatí poctivý občan.

Tomu by nasvědčovala i fotografie z praxe vymáhacích praktik jednoho z pražských exekutorských úřadů, kdy místo oficiálního způsobu písemné komunikace lepí vzkazy na dveře dlužníků. Nejenže tím nedodržují povinnost uchovávat informace o průběhu exekučního řízení v tajnosti, ale tím se dopouštějí i nátlaku, aby dlužník zaplatil právě jim a to i v rozporu s exekučním řádem. Kdyby zaplatil, byl by to dlužník, kdo porušil zákony. V tomto případě totiž nešlo o nejstarší případ a to ani v rámci jednoho úřadu.

Možná si myslíte, že exekutoři jsou beztrestní. Není to pravda. Oni opravdu jsou beztrestní, ale pouze v případě výkonu případu. Pokud jednají mimo zákon a předem musí vědět o neplatnosti jejich úkonu, už trestně odpovědní jsou. A to jako úřední osoby. Jen náhrada škody dlužníkovi, ať už jde o prodlení, či nemajetkovou újmu, musí být vymáhána po státu.

Jiná situace je směrem k věřiteli. Vzhledem k informacím z veřejného seznamu o dlužnících (centrální evidence exekucí) má věřitel informaci o probíhajících exekucích dlužníka, od kterého skrze exekutorský úřad příjme finanční prostředky. Neznalost těchto informací neomlouvá. A ikdyž má exekutor právo převést právo držby peněžních prostředků na věřitele, pokud vykonal neplatnou exekuci, dostává se i věřitel do situace, kdy páchá trestný čin proti měně. Exekutor by měl peníze předat jinému exekutorovi v nejstarším případu a ten by je měl vyplatit věřiteli. Situace by se tak otočila a byl by to „novější“ věřitel, kdo dluží dlužníkovi. Obzvlášť peprné by to bylo, kdyby se jednalo o neplatné - protiprávní provedení exekuce úřední osobou na nemovitosti. Tím by byl ovlivněn celý realitní trh a trh s hypotékami. Následné pojišťovnictví a úvěrování rozvoje podnikatelů.

Takže opět se ptám, jestli je provedena exekuce při současném starším rozhodnutí o její neplatnosti jiným úřadem platná? 

Pokud ano, Bude to stát daňové poplatníky obrovskou spoustu financí (žaloby exekutorů podnikatelů na stát za jejich zmařené aktivity). Pokud ne, a občané se budou také domáhat zaplacením škod, zhroutí se trhy ještě více, než v období předchozí krize. 

Posloupnost řešení vymáhání exekucí také stanoví exekuční řád a exekutor je vázán jeho ustanoveními!

Chyba tedy není v zákonech. Ta se nachází ve výkladu, jestli je rozhodnutí jednoho exekutorského úřadu závazné i pro ostatní exekutorské úřady. Jestli ne, a výklad Ústavy a Listiny základních práv a svobod říká opak, tak by vznikla totální anarchie a tím by sami úředníci zničili víru v platnost jejich rozhodnutí v právní moci.

Představte si činnost Pracovního úřadu, který rozhodl o přiznání invalidního důchodu oběti pracovního úrazu. Ta se přestěhuje do většího města za lepší zdravotní péči, ale tím spadá i pod jinou pobočku pracovního úřadu. Tamní pracovník si řekne, že dřívější rozhodnutí v právní moci pro něj neplatí a tak oběti sdělí, že noha by mu mohla dorůst a tak se mu důchod odebírá. Čím méně totiž vyplatíme lidem, tím větší prémie za svou práci úředníka budu mít. Naštěstí to u Pracovních úřadů takto nechodí. Ale článek je o fungování exekutorských úřadů a to napříč exekutorským prostředím.

Podnikatel nebo úřední osoba?

Jedno je třeba zmínit hned na začátku. Exekutor je ve vztahu k dlužníkovi vždy úřední osobou. Dlužník „služby“ exekutora nereklamuje, on se proti jeho rozhodnutí odvolává. A jeho úřední rozhodnutí nabývá právní moc! Což je základní fakt k pochopení dalších textů s vysvětleními, proč existuje důvodné podezření, že mnozí exekutoři a jejich zaměstnanci páchají na dlužnících údajnou trestnou činnost jako úřední osoby a následně i na věřitelích, kteří se tak mohou dostat do sporu s trestním zákonem a trestnou činností proti měně z nedbalosti. To ohrožuje celý finanční sektor a jeho stabilitu, věrohodnost policie ČR a podobně v návaznostech na právní ustanovení z jiných odvětví lidského života.

Současně v kombinaci s informacemi ve veřejných seznamech a povinností ohlašovat tuto trestnou činnost se dostávají do sporu s trestním právem i všichni občané republiky, protože neohlášení popisovaných činností v tomto článku je bráno také jako trestný čin. A ikdyž prvotní ohlášení již padlo na stůl Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci – pobočka Ostrava již před několika měsíci, neznamená to, že by ostatní občané byli z pohledu práva beztrestní. Trestní oznámení by tak měl podat každý občan, aby splnil povinnost danou zákony České republiky a stal se opět bezúhonným. 

Obzvláště opatrní v tomto ohledu by měli být pracovníci u přepážek, kteří výpisy z centrální evidence exekucí vydávají. Ty jim totiž vždy fyzicky „projdou rukama“ a neznalost neomlouvá.

Veřejné seznamy

Listina základních práv a svobod říká, že neznalost zápisů ve veřejném seznamu neomlouvá. Dále říká, že vlastnictví zavazuje. A to i vlastnictví práva nějak konat.

Podívejme se na sledování průběhů exekucí v případech vydávání dražebních vyhlášek vydávaných Exekutorskými úřady. Ty jsou veřejnými listinami a před samotnou dražbou je lze vidět, včetně osobních údajů o dlužníkovi na veřejně přístupných úředních deskách obecních úřadů. Samotnou kapitolou pak můžeme nazvat sledovací počítačové systémy, které využívají realitní kanceláře k levnému nákupu nemovitostí. Jenže co když je prováděná exekuce neplatná? A tím je i následná dražba nemovitosti neplatná? Sami sebe tak vystavují riziku trestního stíhání v čase.

Neplatné záznamy ve veřejných seznamech

Za neznalost zápisu ve veřejném seznamu se neomlouvá. Jenže co když je to opačně? Dlužník má starší rozhodnutí o prováděném exekučním výkonu v právní moci, ale v seznamu tento výkon chybí. Dlužníkovi nikdo neoznámil, že exekuce byla ukončena nebo zmařena. On stále žije v domnění, že probíhá. Neznalost chybějícího záznamu omlouvá. Takže ikdyž jsou úřady v právu a mohou konat z jejich pohledu legální a platnou exekuci, dlužník to může vidět jinak. Zmařená „akce“- ukončení úředního výkonu – rozhodnutí totiž dlužníkovi není oznamováno. Tedy alespoň jsem se o žádném takovém provedeném úkonu úřadů nedověděl. Pro dlužníka je výkon stále platný!

A co když má uvedený dlužník v seznamu rozhodnutí o zaplacení nejnovějšího případu v právní moci a přesto ve veřejném seznamu zůstávají jeho starší případy? To je přece důkaz, že někdo konal trestný čin proti měně, nebo nějaký jiný dle typu provedení případu. Pro dlužníka to ale může znamenat, že se může se státem soudit o újmu, kterou mu tímto působí. A to včetně újmy nemajetkové.

Současně to dostává všechny občany, kteří toto důvodné podezření z páchání trestného činu proti měně neoznámili na policii, že sami páchají trestný čin neoznámení trestného činu. A tento fakt platí nejen pro občany, ale i pro samotné pracovníky exekutorských úřadů. Ti navíc dle exekučního řádu musí být pro výkon jejich činností bezúhonní. A vzhledem k tomu, že v těchto případech je i příprava trestná, bude zajímavé, jestli a jak jejich bezúhonnost obhájí. Často se totiž stává, že dlužník má z donucení „rozplacených“ více případů najednou, ale žádný ukončený. A to i v případě, že nejstarší rozhodnutí stanoví neplatnost jednání příštích. Jak tedy může dlužník legálně ovlivnit legálnost opravných prostředků proti nelegálnímu rozhodnutí z výkonu exekutorského úřadu?

Soudy, policie, bankovní úředníci

Soudci dopředu vědí, že jejich činnost bude neplatná, přesto konají. V rámci součinnosti, písemnou formou – což je důkazní materiál, konají aktivity s cílem obejít ustanovení exekučního řádu a například blokovat účty bez ohledu na pořadí exekucí. Tím dostávají do nezáviděníhodné situace banky, které hospodaří s majetkem ČNB, nikoliv dlužníka a mohou si z veřejného seznamu ověřit pravdivost a oprávněnost blokování účtu dlužníka ve prospěch právě toho úřadu, který o blokaci žádá. Dle trestního zákoníku pro tento typ činností je i příprava trestná! Takže pokud se prokáže spoluúčast bank na nezákonných postupech exekutorských úřadů, budou čelit i ony mnoha žalobám o náhradu škod.

Analogicky se lze podívat i na práci policie, která mnohdy asistuje u případů a nezabrání této nelegální činnosti.

Selhání Ministerstva spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti jako dozorčí orgán totálně selhalo a nelze se na nic vymlouvat, protože právě tam se archivuje několik desítek let dokumentace k veškerým exekučním případům. Takže toto ministerstvo má k dispozici veškeré údaje i pravomoci zasáhnout k zamezení této údajné trestné činnosti exekutorů. 

Jak má potom občan věřit v moc soudní, ve výkonnou moc, která té soudní asistuje, jak může věřit moci zákonodárné, která proti nelegální činnosti nezasahuje.

Naštěstí může občan dle ústavních zákonů konat rebélii. Pokud výše zmíněné moci státu nekonají, nebo nechtějí konat ve prospěch státu. 

Závěrem

Občan, který nemá dluhy a řádně platí daně tak opět utrpí újmu. A to nejen v souvislosti se ztrátou víry v elity státu. Vše by mohl vyřešit prezident v rámci práva milosti, ale tím by jen prohloubil nedůvěru v moc státu, protože tím by zase utrpěly například matky samoživitelky. 

Dalším způsobem, jak věc vyřešit, je převést veškerou odpovědnost za dluhy na věřitele. Ten si pak dvakrát rozmyslí, jestli půjčí, nebo nikoliv.

Exekutoři podnikají ze zákona jako fyzické osoby, jsou odpovědny za jejich chyby a ručí celým jejich majetkem. Pokud se ukáže a dokáže úmyslnost jejich jednání a tím i trestná činnost, měl by jim být zabaven veškerý majetek získaný trestnou činností k zaplacení škod, které státu v souvislosti s jejich údajným chováním, vznikne.

Paradoxně i samotní exekutoři mohou žalovat stát o náhradu škod za chyby jiných exekutorských úřadů.

Další oblastí jsou větší podniky zaměstnávající větší počty pracovníků a současně obdržely „platby“ od úřadů z nelegálně provedených exekucí. Pokud navíc podnikají v oblastech, kdy jejich zákazníci čerpají dotace, mělo by být vyšetřování policie o to důslednější. 

A poslední oblast, kterou bych rád zmínil, je vlastnictví podílu v právnické osobě, kterou vlastní dlužník, ale nesmí s ním nakládat z rozhodnutí soudu a exekutorského úřadu. Zde je třeba stanovit odpovědnost, který z exekutorů je odpovědný za neplnění povinností vůči státu, ale i jinému státu. Pokud totiž podnikáte v určitém typu činnosti na území EU, je jedno, kde máte sídlo. Potom stačí žít v ČR a při určité kombinaci něčeho s něčím se mohou legálně přesouvat celé bloky státních dluhů mezi státy. 

Osobně toto riziko vnímám jako větší hrozbu, než teroristické útoky. (Osobně odmítám jakékoliv násilí!) Proto se o tomto nebudu rozepisovat, mohl by to být návod k ...

Zdroj: ostravak-v-akci.blogspot.cz

 

« zpět do rubriky