Téma: jedlé jídlo, žitelný život

Je stále obtížnější opatřit si jídlo, které by nebylo škodlivé našemu tělu. Vyrábíme nejvíce léků v historii, a přesto stále nejsme zdraví. Prací strávíme nejméně času v historii, přesto jej máme na sebe a své blízké zoufale málo. Neohrožují nás dravci, přesto žijeme ve stresu.

V jídle, které kupujeme, jsou postupně jedlé součásti nahrazovány nejedlými. Chléb se vyrábí z recyklovaného chleba, maso je nahrazováno levnějšími materiály a znovu do podoby masa upraveno, jogurty jsou nahrazovány škrobovou hmotou, máslo rozmixovanou „ropou“. Zelenina uzraje násobně rychleji do krásných (takřka „evropských“ tvarů), zafixovaná dusíkem vydrží měsíce převozů přes celý svět, ale je v podstatě „prázdná“. Všichni víme, jak dnes chutná (nebo spíš nechutná) česnek. Mnoho léků určených na „léčbu“ symptomů onemocnění má ve výčtu vedlejších účinků spoustu nepříjemností, včetně samotného léčeného symptomu. A celý náš život se stává jakýmis prefabrikátem plným umělosti v potravě, vztazích a prožitcích. Ač máme nejméně důvodů ke stresu v historii, „užíváme“ si jej rekordně nejvíce.

Nechci vás unavovat výčtem problémů s potravinami, zdravím a stresem. Dnes není problém tyto informace vyhledat. Nechci ani dogmaticky kritizovat všechny vymoženosti současného potravinářství, protože některé mají svůj smysl. Chci se jen podívat na příčiny a ukázat, jak to řeším já. Podstatné je začít nad svojí stravou přemýšlet, ale neakceptovat veškeré protichůdné informace bez kritického zhodnocení. Neexistuje žádná univerzální pravda, ale čím zdravější člověk je, tím více motivace a prostoru má pro hledání té své, a tím lépe ji nachází.

Žít zdravě bez nemocí a s kvalitní střídmou stravou je přitom i ekonomicky velmi výhodné. Sice to zahrnuje nákup dražších potravin známého původu (nemám na mysli populární a zprofanovanou značku BIO, ale celkové přehodnocení filozofie nákupu potravin), ale úspory přicházejí v jiných oblastech. Padesátikoruna ušetřená na kile kuřecího masa z kuřat žijících 30 dní a krmených směsí recyklátů a antibiotik může při 10 kilech ročně znamenat zkrácení života o několik měsíců, nebo let. Stojí vám rok života s vašimi blízkými za pětistovku? Nebo za pět tisíc, když se takto budete stravovat desítky let? Já si myslím, že i za padesát tisíc, a to většina z nás nežije sto let. Nemluvě o tom, jak špatná strava, stres a chemické léky ovlivní náš život, jeho délku i kvalitu, ale i náš pracovní výkon.

Podstatou problému je, že se nejedná o spiknutí potravinářských lobby, nebo farmaceutického průmyslu. Můžeme si za to sami. Zákazník v supermarketu nečte složení, ale cenovky, a tomu se výrobci přizpůsobují. Podléháme iluzi, že velkým nákupem v supermarketu ušetříme čas, takže tam v sobotu místo výletu s dětmi strávíme hodinu a půl, místo abychom každý den „ztratili“ čtvrthodinku v místním obchůdku s potravinami se známým původem a složením. Čistá ztráta je čtvrthodina, navíc máme v lednici potraviny produkované tak, aby vydržely týden do dalšího nákupu, což je opět na úkor kvality a výživnosti. A stejně dvakrát za týden do toho krámku pro zapomenuté věci zajdeme. A nakonec, ačkoliv jsou potraviny ze supermarketu „dělané“ na dlouhou výdrž, jich třetinu vyhodíme, protože při půldruhahodinovém nakupování máme „velké oči“ a víc času dělat chyby.

Já také chodím občas nakupovat do supermarketu, ale dvě třetiny regálů doslova „probíhám“ s tím, že v nich není nic pro mě. Kupuji ale i v lokálních obchodech s doloženým původem, kde jsou ceny téměř dvojnásobné, přesto (nebo možná právě proto) utratím za jídlo podobně jako dříve, protože nekupuji zbytečnosti a zbytečné množství. U jídla si vyhledávám informace, nemocný jsem nebyl posledních šest let, mám práci, která mne baví a stresu nedávám šanci. A pro šťouraly, rozhodně nejsem žádný „alternativec“ žijící na venkově z dávek a zahrádky. Naopak, jsem specialista na poměrně vysoké pozici s vysoce nadprůměrným platem, přesto mi tyto jednoduché postupy a poučky „fungují“. Přál bych si, aby zafungovaly i mnohým z vás, protože jsem sobec - budu pak potkávat šťastnější, zdravější lidi, a sám se budu cítit ještě lépe.

Radim Valenčík