Žít Landsmannschaft

V sobotu 28. května se v Brně demonstrovalo. Hnutí Žít Brno se sudetoněmeckým krajanským sdružením vyrazilo na Pouť smíření, která přiměla demonstranty protistrany vyjádřit rozhořčení nad falšováním historie.

Československá Obec legionářská, Český svaz bojovníků za svobodu a další organizace uspořádaly protestní pochod v centru Brna. V projevech řečníků i v petici, předané na závěr pochodu na magistrátu, odmítli účastníci interpretaci dějin podle Žít Brno a landsmanšaftu.

O překrucování historie psát nechci. Snad by stálo za to si všimnout, že přestože protest legionářů a ostatních měl víc než dvojnásobný počet účastníků, v brněnské Rovnosti i dalších médiích byl podán jako jen jakýsi kolorit na pozadí Pouti smíření. Nejdůležitější ze všeho, a zároveň to, co ještě nezaznělo, je však něco jiného - volební podvod Žít Brno.

Hnutí Žít Brno je sladkým plodem lásky Yvonny Gaillyové a Bernda Posselta. Nebo snad ne lásky, ale dlouholetého osobního přátelství, spojujícího mluvčího landsmanšaftu a matku Matěje Hollana nejméně od devadesátých let. Yvonna Gaillyová je nejen nejmenovanou a skrytou zakladatelkou aktivistického hnutí, ale také jeho faktickou polo-předsedkyní. Prostřednictvím svého syna Matěje Hollana ovlivňuje zejména agendu, spojenou se sudetskými Němci, která tak pochází přímo od Bernda Posselta.

To vše je v principu legitimní. Žít Brno může přirozeně hájit zájmy a cíle jaké se mu zamane; ovšem když to voličům předem řekne. Jestliže po volbách hnutí uskutečňuje zcela jinou politiku, než na jakou žádalo mandát, je to podvod. Stejný podvod, jako když brněnští Zelení nalákali voliče na slib levnějších šalinkaret, aniž by pak za následující téměř dva roky cokoli reálného podnikli, je volebním podvodem i zatajení pravých cílů hnutí Žít Brno.

Žít Brno svou cestu do brněnského zastupitelstva dláždilo démonizováním bývalého primátora Onderky, kritikou údajné netransparentnosti magistrátu a naznačováním korupčních souvislostí. Zcela však zatajili pravdu o sobě samých. Neřekli voličům nic o tom, že část jejich politiky píše Sudetoněmecké krajanské sdružení, ani slovem se nezmínili, že vidí svět očima Bernda Posselta.

Bernd Posselt a jeho sdružení dnes deklarují, že nemají vůči České republice žádné majetkové nároky. Snaží se tak vytvořit dojem, že jejich úzká spolupráce s hnutím Žít Brno nemá jiný význam než kulturní a že snad ani není pro voliče podstatná. Je, a zcela zásadním způsobem.



Žít Brno s podporou Sudetoněmeckého krajanského sdružení - tak by vypadala upřímná a pravdivá volební prezentace hnutí Yvonny Gaillyové, matky Matěje Hollana

Je-li Žít Brno politickým nástrojem německého krajanského sdružení, stává se i nástrojem uplatňování německého vztahu k imigračním otázkám. Když Bernd Posselt definuje agendu Žít Brno i v oblasti imigrace, stává se tak Hollanovo hnutí výběžkem německé vítací kultury; opět aniž by to volič předem věděl a mohl ve volbách zohlednit. A to je jednak konečně objasněním, proč Žít Brno ve vztahu k imigraci dělá to, co dělá, jednak a hlavně je to - podvod.

Chtěl bych věřit, že Žít Brno přestane od nynějška voliče klamat a ve všech svých prezentacích bude nadále důsledně používat podtitul "s podporou landsmanšaftu". Chtěl bych, ale tak nějak mi přijde, že bych asi byl blázen, kdybych tomu opravdu věřil. Žít Brno bude lidi obelhávat dál. Budiž. Pak je na nás, abychom to voličům řekli sami.

Viktor Lošťák

blog.idnes.cz