Viktor Lošťák: Bude to jako v Nice. Plány Žít Brno vedou k mrtvým tělům zakrytým plachtou

Viktor Lošťák, zastupitel městské části Brno-Bystrc a předseda politického uskupení Svoboda a síla – jakou spojitost vidí mezi vlnou teroru a děním ve svém městě?

Před několika dny, těsně po teroristických útocích z Nice, jste přisoudil podíl na vině aktivistům z brněnského hnutí Žít Brno a vyzval jednoho z nich, zastupitele Martina Freunda, k odstoupení. Co vás k tomu vedlo, v čem vidíte jejich vinu?

To je velmi nepřesné. Nikdy jsem neobviňoval nikoho z Žít Brno z podílu na teroristických útocích.

Na Facebooku jste se v tom smyslu vyjadřoval, i v článcích.

Žít Brno je čisté zlo, ale ani tak si nelze racionálně představit, že by měli přímo prsty v teroristickém útoku ve Francii. To, z čeho je obviňuji, je trestuhodná, zločinná nekompetence. Ti lidé, lidé jako Martin Freund a Matěj Hollan, svým ignorantstvím ohrožují životy obyvatel.

Žít Brno je neomarxistické hnutí, které se v komunálních volbách v roce 2014 dostalo na brněnský magistrát a na radnici Brna-středu kampaní, založené na kritice údajné arogance bývalého primátora Romana Onderky. Tehdy si řada lidí myslela, že Onderka je skutečně arogantní, to však ještě neměli ani tušení, jak nechutnou směs zpupnosti, naivity a hlouposti dokáže na jejich hlavy vychrstnout po volbách samotné Žít Brno.

Hodiny by se dalo mluvit o nepotismu, dotačních penězovodech, zásazích do výběrových řízení, šílených plánech přeměny města stylem, kterého se neodvážili snad ani komunisté, o podlosti, s níž ti, kteří dříve kritizovali vedení za netransparentnost, dnes v podstatě po celou dobu své funkce předvádějí jen jakési absurdní divadlo, aby za kulisami mohli prosazovat své plány, o vyhřezlé vulgaritě… Jejich volebním heslem bylo „Hůř už to dělat nejde“. I v tom lhali.

Vraťme se k souvislosti s terorismem.

Ano. Martin Freund, magistrátní zastupitel Žít Brno, který se za padesátitisícový plat zabývá vymýšlením kamufláží, jak zastřít způsoby, jimiž dostává do kapes svých neziskových kamarádů stovky milionů ročně, v minulém roce přišel s něčím, co nazval „Integrační strategie města“. V kostce to popsal slovy „Chceme, aby Brno bylo nejvlídnějším městem pro imigranty“.

Jeho geniální plán měl spočívat v tom, že město příchozím vydá kartičku, s tou pak budou po dobu jednoho roku obrážet různá školení převážně v neziskových organizacích. Imigranti se budou učit jazyk v neziskových organizacích kamarádů Žít Brno, poté s kartičkou půjdou na kurz dobrého chování v neziskových organizacích jiných kamarádů Žít Brno a večer jim další kamarádi z dalších neziskovek udělají kulturní večer, aby poznali, jaké to u nás je, a hlavně proto, že i ti kulturníci si potřebují vydělat. Celé to zaplatí daňový poplatník a na konci této roční cesty imigranta po neziskovkách bude velkolepě pasován na občana města. To aby se s ním Martin Freund mohl slavně vyfotit. Taky z toho chce něco mít.

Děláte si legraci.

Ne. To je obsahově velmi přesný popis integrační strategie. Jen syrová skutečnost bez vší té krasomluvy kolem. Je to loupež za bílého dne.

Ten plán je od začátku do konce iracionální. Je to nedospělé snění nezralých osobností, které halucinují o jakémsi krásném novém světě, v němž jsme všichni neziskoví. Kdybych napsal, že nedává žádné odpovědi ani na ty nejzákladnější otázky ohledně bezpečnosti, nárůstu kriminality či sociálních problémů, bylo by to ještě dobré. Bohužel on je ústy Martina Freunda dává. „Nevidím žádnou logickou linku mezi uprchlíky, mešitami, nezaměstnaností a kriminalitou,“ parafrázuji jeho slova. Lidé jako on se rozhodli, že skutečnost stačí popřít.

Realita se ale popřením nezmění. Dnes zažívá Evropa sérii teroristických útoků bez konce, navlečených jako krvavé korále právě na té logické lince, o níž Freund tvrdí, že neexistuje – víc imigrantů a víc mešit znamená větší nezaměstnanost a kriminalitu.

A to je to, z čeho Martina Freunda obviňuji. Svou neschopností, svou zaslepeností ohrožuje budoucnost nás všech. Ať říká o tom, co zamýšlí, cokoli, skutečným výsledkem jeho plánu, kdyby se realizoval, budou mrtvá zmrzačená těla pod plachtou jako v Nice.

Ten plán, ta integrační strategie, se opravdu uskuteční?

Patrně ne, ale na tom nemá Žít Brno žádnou zásluhu. Import syrských křesťanů, údajných válečných uprchlíků, který organizovala iniciativa Generace 21, fatálně zkrachoval, takže další uprchlíci se do města zřejmě hned tak nedostanou, nebo ne ve velkých počtech.

Musím jasně rozlišit to, o co se snažila Generace 21, od šílenství Žít Brno. Jejich záměr, i když nevyšel, byl dobrý a můžeme být rádi, že se uskutečnil. Znám ty lidi osobně. Jsou to racionálně uvažující, zralé osobnosti. Dokázali projekt vyhodnotit a změnit názor.

Vy jste vyzval Martina Freunda k odstoupení. Reagoval nějak?

Jistěže ne. Nejde mu jen o padesát tisíc platu; lidé jako on nemohou nikdy přiznat omyl z principiálních důvodů.

Proč?

Protože u nich nejde o jednotlivost, o jednu chybu. Celé jejich vidění světa je jedním velkým omylem. Jejich hodnotový systém, všechny jejich představy o fungování společnosti, jsou od základu mylné. Jsou stejně mylné, jako byl mylný komunismus. Vždyť neomarxismus ostatně odrůda komunismu je.

Na svém facebookovém profilu pan Freund ale před několika dny napsal, že by bylo lépe s oponenty diskutovat, ne jen je urážet.

Četl jsem to. To nemá nic společného se sebereflexí. Je to takový druh změny, jaký udělá hliněný panák, vystavený tlaku. Martin Freund a Žít Brno jsou dnes v ohnisku kritiky, jsou snad nejnenáviděnějšími lidmi v Brně. Pan Freund jen ustupuje tlaku.

Žít Brno se tedy podle vás nijak nepoučí?

A kdo chce, aby se poučilo? Chceme ze skalních neomarxistů udělat reformní? Já tedy rozhodně ne.

Kdysi jsem, právě v kritice jeho integračních plánů, napsal jednu větu, která se panu Freundovi hodně nelíbila. Naučil se ji zpaměti a doslova citoval, když přišel na jednání zastupitelstva naší městské části orodovat za další svou náměsíčnou „strategii“. Rád ji použiji znovu: Není doba na převýchovu lidí, jako je Martin Freund. Musíme je odstranit.

Musíme je odstranit z politiky. Zbavit je jakékoli možnosti určovat budoucnost našich měst a celé země. Jinak budeme zakrývat těla svých příbuzných a přátel plachtami i v našich ulicích.

Petr Sedláček