U naháče to začíná, u kvót na imigranty končí

Tento týden prošuměla českým mediálním prostorem celkem úsměvná zpráva. Tedy – pro její hlavní aktéry, myslím, zase tak legrační nebyla. V kostce šlo o sousedské spory.

Jakýsi postarší moravský děda se rád promenádoval po své vlastní zahradě v rouše Adamově. Jak z kontextu vyplynulo, obzvláště rád v této oděvní úpravě sekal se sekačkou trávu. Proč děda choval takovou nevraživost vůči gatím, zpráva již nezmiňovala a patrně to ani nebylo známo. Možná šlo o exhibicionistu, možná se jen chtěl pěkně rovnoměrně opálit, možná chtěl ze zdravotních důvodů větrat, možná trpěl nějakou kuriózní fobií, díky níž měl dojem, že nahota je nejlepší obrana proti únosu mimozemšťany... Kdo ví?

Faktem ale je, že dědulově sousedce se to nelíbí. Nainstalovala si na plot zábranu, aby k sousedovi nebylo vidět, ale prý „zábrany vše nevyřeší“. A tak byla povolána policie, aby ona „vyřešila“, že sousedce se – patrně po odhrnutí zábrany a zkontrolování stavu? – naskýtá „nelibý pohled“. A dědovi teď hrozí dva roky za mřížemi za výtržnictví.

Jsem zmatena. Dosud jsem netušila, že existuje trestný čin výtržnictví spočívajícího v poskytování „nelibého pohledu“. Mám jednoho souseda, u něhož zažívám nelibý pohled pokaždé, když ho potkám, a to i v případě, že je zcela neprůhledně zabalen do zimní bundy. Na Pikoru, když to kapku přežene na oslavě narozenin, taky není pohled vyloženě libý. A znám lidi, kteří zažívají nelibý pohled vždy, když zahlédnou svou tchyni. Zatím jsem se ale nesetkala s tím, že by za svou fasádu byla jakákoliv tchyně odsouzena.

Možná, že děda je obyčejný exhibicionista. Pokud by v odlehlém parku vyskakoval na malé holčičky nebo přelézal k sousedce přes plot a přitom na ni volal „bububu!“, celkem jistě by bylo namístě buď volat policii, nebo mu taktéž odpovědět „bubu!“ a ukázat mu velké zahradní nůžky. Ale když si seká trávu u sebe doma? Za prakticky neprůhlednou rákosovou zábranou?

Skoro se mi zdá, že by tu opravdu o jakýsi přestupek – ovšem ne proti zákonu, nýbrž proti slušnosti – jít mohlo. Ovšem ne ze strany onoho naháče, nýbrž ze strany jeho sousedů a jejich zjevného porušování domovní svobody. A ještě bych zvážila, zda jim na konto nepřičíst i bonzáctví. Dokud je děda vůči jejich dětem neškodný a rejdí si jen na své zahradě, nikomu do jeho rejdění nic není.

Zpráva nápadně připomíná jiný podobný případ, který se také nedávno objevil v tisku, ovšem nikoliv v podobě zprávy, ale v podobě čtenářského dotazu. Sousedka si stěžovala na sousedovo chování. Zhruba šlo o to, že sousedka se rozhodla vyměnit pletivo na plotu. Za tím účelem – když soused nebyl doma – pokácela jeho živý plot na jeho straně plotu, aby se k pletivu lépe dostala. Soused vzápětí na své straně na místě zničeného živého plotu nainstaloval clonu a se sousedkou přestal mluvit. A ta si teď stěžovala a ptala se na radu, jak prý se má proti sousedovu jednání bránit: Jednak jí vadilo, že se „musí“ dívat na údajně neestetickou clonu, jednak jí vadilo i to, že soused s ní najednou nemluví.

Tak pardon, ale zničit někomu svévolně jeho majetek a pak se divit, že se mnou dotyčný nemluví?

Oba případy mají jedno společné. Společným jmenovatelem je naprosté nepochopení principu vlastnictví a s ním spojených práv. A v tom už přestává o legraci jít. V obou případech obě sousedky jen nepochopily, že do cizího se nos nestrká, ale hledí se především svého. Není divu, že mají v majetkových právech trochu hokej, když náš stát jim v tom ještě jde příkladem. Zákaz kouření totiž není ničím jiným než strkáním rypáku do cizího majetku, tedy do cizí hospody, ve které si už majitel nemůže dělat, co chce. Copak někdo nutí zákazníky, aby vstupovali do kuřácké hospody? Ne. Zato její majitel je nucen se svým majetkem nakládat jinak, než by chtěl. A jde to ještě mnohem dál. Nedělejme si nejmenší iluze, že v dnešní socialistické Evropě za našimi hranicemi tahle jednoduchá pravidla chápou. Kdyby to totiž chápali, hleděli by si svých imigrantů a nestrkali by nám je v podobě kvót přes naše hranice.

Markéta Šichtařová

blog.idnes.cz