To tu ještě nebylo! Levicové organizace protestují proti pochodu homosexuálů!

Švédské levicové organizace a neúnavní levicoví aktivisté vehementně protestují proti pochodu homosexuálů, který se má uskutečnit 29. července ve Stockholmu. Ve svých prohlášeních jej dokonce označují za „projev nenávisti“.

Problém je možná v tom, že organizátorem pochodu je Jan Sjunnesson, bývalý šéfredaktor internetového časopisu Samtiden, který patří straně Švédští demokraté. Švédští demokraté bývají označováni za „nacionalistickou“ či „krajně pravicovou“ stranu.

Hlavní potíž ale podle všeho spočívá ve skutečnosti, že trasa homosexuální „parády“ vede čtvrtěmi Tensta a Husby, kde tvoří 75 % populace (sic!) muslimští přistěhovalci.

Levicové aktivisty k jejich netolerantnímu postoji mohou vést jen dvě pohnutky: 1. buďto nechtějí, aby byli bratři muslimové, na rozdíl od většinové společnosti, obohaceni pohledem na hrdé zástupce LGBT, čímž jim upírají nepopsatelnou rozkoš; 2. snaží se zabránit manifestaci homosexuální otevřenosti tváří v tvář tmářským předsudkům, které, bohužel, u většiny vítaných bratrů přistěhovalců převládají, a to navzdory tomu, že by jedním z hlavních úkolů levicového osvícence měl být boj proti sexistické a homofobní reakci.

Nelze si nevšimnout, že v obou případech jeví postoj levicových funkcionářů nemalé známky xenofobie, neboť k muslimským přistěhovalcům nepřistupuje jako k rovným, nýbrž je kulturně segreguje.

Ať už jsou důvody levicových aktivistů jakékoliv, je jisté, že kdyby došlo k zákazu homosexuálního pochodu, po kterém někteří z nich volají, utrpěla by tím nejen švédská demokracie a práva LGBT, ale i sami muslimští přistěhovalci, neboť by se jim dalo ostentativně najevo, že si vzhledem ke svému původu nic takového nezaslouží. A to by se jich mohlo dotknout.

Ochuzeni by nakonec byli i ti, kteří se zatajeným dechem přihlížejí zrodu různorodé multikulturní společnosti. K dosažení tohoto kýženého rajského stavu je ale nutné prolomit zdi, které nás dělí. Je smutnou pravdou, že duhoví vlajkonoši k prolamování zdi, jež nás dělí od muslimské komunity, zatím příliš nepřispívají. Jejich hrdé pochody se povětšinou z jaksi nejasných příčin vyhýbají lokalitám, kde vlídní přistěhovalci z islámských zemí tvoří větší než malé množství obyvatel.

Jistou výjimkou byl svého času pochod LGBT v kodaňské čtvrti Nørrebro. Tam se homosexuálové za doprovodu veselé hudby pustili po hlavní třídě Nørrebrogade, kterou ze 30 % obydlují právě muslimští přistěhovalci. A světě div se, multikulturní obohacení na sebe nedalo dlouho čekat. Hlavy homosexuálních funkcionářů zakrátko obohatily tržné rány od kamenů, které na ně v rámci svého svobodného kulturního projevu metali bratři muslimové. O pestrost rozhodně nebyla nouze… ona taková duhová vlajka potřísněná krví je nadmíru pestrá.

Zahrada multikulturních rozkoší se tedy rodí poněkud v bolestech, ale to není nic, co by nevyřešil nějaký osvětový pořad ve Studiu kamarád nebo pár vtipných článků proti xenofobii či homofobii v „Lidovkách“.

Osobně se na příval multikulturalismu, jenž se, nezabrání-li mu švédští levicoví nenávistníci, vzedme 29. srpna ve čtvrtích Tensta a Husby, těším. Co je trapných 30 % z Nørrebro v porovnání se 75 %!

Antonín Seruti

Zdroj: ZDE