Ale to my né, to my si naopak přidáváme a přidáváme, až jsme někde na čtyřech stovkách pípíem a pořád to tam hustíme. Jsme úplný pošuci, posedlí pomáháním vegetaci růst. Podkuřujeme jí vyššími příděly kysličníku a navíc prý také vyššími teplotami, i když zovna v posledních patnácti letech ty teploty nerostou. Stromy, tráva, keře a břečťan jsou šťastné, rostou a plodí, plodí a rostou, ale co já a ostatní domkáři se zahradou? Co až se dostaneme na pět set nebo, nedej bože, ještě dále, třeba k sedmi stovkám pípíem? Či ještě výše, jako před miliony let? To nás asi džungle pohltí i s našimi městy. Určitě tu budou pobíhat Trifidi a Adély.
Jsme jako cvoci. Kde jen tohle skončí? A já vím, kdo za to především může. Za to můžou Číňani, protože spalují šíleně moc fosilních paliv. Uhlí, zemní plyn a tak podobně. Čínský vicepremiér v OSN na klimatické vrcholné schůzce sice vágně slibuje, že s tím něco udělají „jak nejdříve to bude možné“, ale povídali že mu hráli. Nevěřím mu ani atom céčka. A navíc se chystají na další zásadní skok ve spalování fosilních paliv – prý jejich spotřeba zemního plynu za šest let naroste o dalších 250 miliard kubíků! Hrozné. A ti strašní Rusové jim v tom budou ještě více pomáhat.
To současný šéf evropské komise Barroso je naprosto jiný kafe. Barroso, ten se s uhlíkem nepáře a rovnou říká, že „jsme v procesu dekarbonizace evropské ekonomiky“ (“We are in the process of de-carbonising Europe's economy”). Borec. Je vidět, že se učil od soudruha Maa: Velký skok a tak. Kdyby se mu to opravu podařilo, kdyby skutečně zarazil uhlíku plynový opušťák, bylo by nám hej. Tráva by nerostla jako Maxipes Fík. Rajčata a obilí taky né, nebyly by zemědělské přebytky, farmáři by se činili, aby vůbec něco ze země vytáhli. Nestávkovali by a nesypali rajčata na dálnice. Prostě zemědělská idyla.
Ale Barroso je na to skoro sám. Ostatní na jeho dekarbonizaci kašlou. Rusové, Číňani, rozvojovej svět - místo aby zabrzdil ekonomiku a přestal produkovat CO2, tak si vesele dohání Západ, emise neemise. A Amíci omezujou jen tak naoko, taky se se snižováním nepřetrhnou. V grafech to vypadá hezky, ale kdyby se člověk podíval na čísla v produkci na obyvatele, tak by zaplakal.
Takže zatímco naše Evropská unie se přiškrcuje, škudlí uhlík a nepouští ho ven na plynovou vycházku, tak jiní prdlačky. Kjótský protokol, který měl celosvětově omezit produkci kysličníku uhličitého a který je v platnosti deset let, nedokázal zastavit tu zběsilou jízdu CO2 nahoru. Naopak, za poslední desetiletí vypouštění do ovzduší závratně zrychlilo. Zatímco takzvané emise CO2 rostly do roku 2003 o procento za rok, tak po roce 2003 (tedy v době platnosti Kjótského protokolu) už rychlostí 2,5% za rok. A to právě jen díky Číňanům a trochu i Pačaurího spoluobčanům - Indům (viz obrázek)! Fůůůůůůj! Vyspělý svět mírně klesal.
Zdroj: Global Carbon Project 2013
Sice je to do značné míry kvůli tomu, že výroba se z Evropské unie přesouvala do Číny, protože i díky regulacím emisí kysličníku uhličitého byla v Evropě příliš drahá. Takže zboží pro EU se teď vyrábí v Číně, i produkce CO2 tam kvůli tomu vzrůstá. Ale to Číňany neomlouvá. My, Evropané, jsme ty vůdčí morální autority světa. Můžeme si v klídku říkat: „U nás emise nemají šanci, my jsme ti, kdo naši Zemi a zahrady zachraňují před přemrštěným růstem CO2 a vegetace“.
Neměli bychom Číňanům vyhlásit sankce, když takhle deptají matičku Zemi a moji zahrádku? Třeba od nich přestaňme dovážet spotřební zboží. Textil, plastové výrobky, notebooky, snowboardy, zářivky, kola a tak. To by je vyučilo a už by tolik neprodukovali. Ani zboží, ani kysličník.
Naopak frajerovi Barrosovi pomáhá intenzivně Vatikán, který „vyvíjí značné úsilí o redukci své spotřeby fosilních paliv“. Výborně, tleskám, to je důležité, i když jen symbolické. Vatikánský ministr zahraničí navíc obvinil ze všech těch patálií lidstvo. Ano, ne všechno je v rukou božích a i člověk musí někdy přiložit ruku k dílu (nebo spíš odložit ruku od díla?), abych nemusel tak často sekat trávu. Taky se mi líbilo, jak ministr zahraničí Vatikánu apeloval především na etiku a morálku, abychom prý nenechávali ve štychu ty „nejchudší z nás“. Sice jeho slova moc nekorespondují s tím, kdože to ve skutečnosti nese relativně největší břímě solárních příplatků na elektřinu, emisních povolenek a podpor pěstování paliv na polích, ale mně to může být koneckonců jedno. Hlavně, aby ta tráva tolik nerostla. Sice při menších koncentracích CO2 poroste méně i obilí, brambory a řepa, ale to se mne netýká, já budu mít vždycky co do huby, že ano?
Trochu mne, pravda, zaráží, že zatímco v posledních deseti letech díky té Číně globální produkce CO2 akcelerovala, tak roční přírůstek kysličníku uhličitého v atmosféře nikoliv (viz obrázek). Že by naše emise nebyly tou jedinou zásadní složkou růstu či poklesu množství CO2 v atmosféře? Je to zajímavé, ale Barroso a jeho poradci to určitě nějak karbonizačně vysvětlí.
Zdroj: Global Carbon Project 2013
Jen se divím, že ještě nikoho v Evropské komisi nenapadlo, že rostliny potřebují k růstu také vodu. Kdyby se podařilo snížit množství vodní páry v atmosféře, a tím i množství srážek, to bychom té zákeřné vegetaci teprve zakroutili krkem ... A já bych pak nemusel sekat trávu vůbec.
* ppm = parts per million = dílů či částic na jeden milion
Pavel Strunc
Vědecký pracovník a člen Strany svobodných občanů (Svobodní)
blog.idnes.cz
