Proč i topmodelky mají právo nosit burku

Pondělí, 3. 8. 2015, 7:48 -

Zahraničním bulvárem hýbe nová kauza. Když se americká topmodelka Gisele Bundchen snažila při odchodu z kliniky plastické medicíny vyhnout dotěrným novinářům, přišla s opravdu originálním řešením.

Oblékla se do hábitu a burky a elegantně odkráčela do auta, aniž by se komukoliv podařilo ukořistit jedinou fotografii jejího nového vzhledu. Koneckonců, proč ne. Burka je jakékoliv oblečení, které zakrývá celé tělo a jeho křivky, na to snad patent nikdo nemá.

Jenže, jak se ukázalo, pochopení pro svoji obdivuhodnou vynalézavost příliš nenašla. Zástupně newyorské organizace Moudré muslimské ženy (Wise Muslim Women) sice i přes svůj kritický postoj připustila, že burka se zneužívá i k mnoha horším věcem, například k islámskému terorismu. Obecně však byly reakce mnohem méně přátelské: prý se jedná o neúctu k islámu či o zneužití svaté věci. Dokonce se objevil i názor, že oblečení burky byl v tomto případě zločin, protože Bundchen se nezahalila pro islám. Jinými slovy, jako nemuslimka nemá právo vyhýbat se nechtěné pozornosti, protože to je (náboženskou) výsadou muslimek.

Celá příhoda je spíš úsměvná, vrací nás však zpět k otázce nošení burek a islámských šátků. Jádrem problému je, že v západním světě je současná veřejná diskuze postavena na falešném předpokladu, že burka je náboženským symbolem. Jenže burka není v pravém smyslu symbolem náboženským, ale symbolem méněcennosti a nerovného postavení žen.

Náboženství se obvykle definuje jako víra v nadpřirozeno a či jako víra v něco, co přesahuje náš hmotný svět. Náboženské symboly jsou tak ze samé podstaty věci, které se vztahují k nadpřirozenu či k něčemu mimo náš materiální svět. Náboženským symbolem je proto kříž, který symbolizuje víru, že Ježíš Kristus je Spasitel, který na kříži zemřel, aby na sebe vzal hříchy světa, vstal z mrtvých a kraluje na nebesích. Náboženským symbolem je i soška Buddhy, u níž lidé zapalují kadidlo a vonné tyčinky, protože věří, že si tak nakloní nadzemské síly. Za náboženský projev je možné považovat i amulet, pomocí něhož se lidé snaží manipulovat okolnosti svého života.

Burka (či islámský šátek) však náboženským symbolem ze samé podstaty věci není. Burka totiž neodkazuje k něčemu, co by se týkalo světa, který nás přesahuje, ale symbolicky vyjadřuje přesvědčení o rozdílném postavení mužů a žen ve společnosti (toto přesvědčení může z náboženství vycházet, ale samo o sobě náboženskou vírou není).

Burka symbolizuje přesvědčení, že žena nemá co dělat ve veřejném prostoru a může se ukazovat a projevovat jen v soukromí. Symbolizuje, že žena nepatří sama sobě, ale svému otci či manželovi, kteří s ní mohou nakládat, jak chtějí. Symbolizuje, že se žena – první menstruací – stává méněcennou bytostí, která není schopná jednat sama za sebe.

V tomto kontextu tak působí více než překvapivě neochota řady evropských feministek a bojovnic za práva žen se k problému postavit. Svůj čas a energii věnují snahám donutit ženy studovat matematiku, prosazovat kvóty v politických stranách, diktovat rodinám, kdo má nastupovat na rodičovskou dovolenou,  postavení evropských muslimek jim však na srdci příliš neleží. A co je šokující, mnohé bojovnice za práva žen dokonce považují za svoji multikulturní povinnost za muslimské šátky bojovat. Do mysli se téměř vkrádá podezření, že některým aktivistkám v podstatě o ženy samotné vůbec nejde.

Dana Hamplová

blog.idnes.cz

 

« zpět do rubriky