Proč budou důchodkyně volit komunisty

ilustrační foto
ilustrační foto
Pondělí, 11. 9. 2017, 13:48 -

Něketří lidé nechápou, jak je možné, že po 27 letech života ve svobodě a demokracii, bez komunistické diktatury, chce ještě někdo volit komunisty. Samozřejmě, pro členy KSČ je stranická disciplína hlavním motorem a soudružskou povinností. To chápu. Když už člověk má nějakou partu, která ho vychovává k nějakému ideálu a poskytuje mu duchovní zázemí, cítí se jí zavázán a má volbu jasnou.

Přesto se najdou voliči, kteří chtějí komunisty volit, i když k tomu zdánlivě žádný důvod nemají. Nedávno jsem pochopil, na základě přečtených diskusí na chatech, proč tomu tak je. Tato malá úvaha je o kategorii voličů "nostalgická důchodkyně". Tyto ženy, které mají pocit, že společnost je sprostě odkopla, často zavzpomínají se slzou v oku na dobu svého mládí, kdy rohlík stál třicet haléřů, chleba čtyři dvacet a mléko dvě koruny. Svět byl tenkrát hezčí, mládenci o ně měli zájem, vážily skoro polovinu, nebolely je záda ani kolena a nepotřebovaly brejle.

Paní důchodkyně vzpomíná, že se tenkrát měla dobře ona i celá její rodina. Byla sice jen vyučená prodavačka, ale tchyně jí sehnala místo v kanceláři. Od ROH v zaměstnání dostávala poukaz na rekreaci a lázně. Její sestra prodávala zeleninu, takže měli doma občas pomeranče i banány. Brácha se uměl otáčet, kámoš mu tipoval německé autobusy s turisty, takže si za vyvexlované tuzexové bony koupili televizi SONY a pak dokonce i video. Svět byl krásný. Každý rok jezdili na dovolenou do Maďarska k Balatonu anebo do Bulharska k moři. Tchán pracoval v Mototechně, měl známé policajty a tak mohli občas jezdit i do Jugoslávie na devizový příslib.

Měli pěkný byt 3+1 v paneláku a nemuseli řešit žádné problémy. Do strany ji sice nevzali, a to kvůli dědečkovi, co hospodařil na svém statku, a který dostal 15 měsíců kriminálu za nesplněné dodávky. Tchán sice tvrdil, že to nebylo kvůli těm dodávkám, ale proto, že "si dědek moc otvíral hubu", když už musel vědět, že mu 
ty krávy, koně a pole stejně seberou. Prý to měl tchán od těch známých policajtů. Ani jí to moc nevadilo, protože manžel byl odborovým funkcionářem a komunistou. Příbuzným to vysvětlovali tak, že ve straně musí být, aby jejich děti mohly vystudovat. Jen jim všechno odhlasuje, ale jinak se do ničeho nemíchá.

Dnes je ovšem všechno jinak. Svět se hroutí. Máslo stojí padesát korun, Havel nás zaprodal američanům, za byt musí platit osm tisíc, každý si říká co chce (to tenkrát nebylo), jídlo je dnes drahé, všichni si už nakradli, a paní důchodkyni už nikdo nepotřebuje. Volby jsou tedy pro paní příležitostí, jak vyjádřit svůj protest s přáním, které se však bohužel splnit nemůže. Všechno na světě má totiž svůj čas. I kdyby ten rohlík stál zase jenom těch třicet haléřů.

Pavel Foretník

 

« zpět do rubriky