Právo adoptovat dítě existovat nesmí. Ani pro heterosexuály. Dítě není hračkou, na niž lze vznášet nárok, kterému když není vyhověno, je prý žadatel diskriminován. Stát má povinnost sledovat pouze zájem dětí, ne zájem žadatelů. Nerozhoduje o dětech jako o materiálu sloužícím k ukojení tužeb žadatelů o adopci.
Adopce nejsou samoobsluhou, kam lze přijít a zeptat se: nemáte nějaké děcko, mně je doma smutno. A stát řekne: tady máme pěkný kousek, chcete ho zabalit? Ne, stát musí prověřit, zda případný budoucí rodičovský pár skýtá záruky, že zájem dítěte nebude ohrožen.
Stát je povinen zvažovat všechny zjistitelné okolnosti, které mohou pro výchovu přinést rizika. Bojovníci za nárok homosexuálů adoptovat děti nebojují za žádná práva, ale za to, aby stát nesměl přihlížet mezi jinými okolnostmi k tomu, že „pár“ je tvořen osobami stejného pohlaví, protože by je tím prý diskriminoval.
Kterou okolnost odborníkům ještě zakážeme zkoumat, aby se to nedotklo citů žadatele? Pokud dotyčný odborník shledá, že rizikovým faktorem je třeba kouření nebo jistá indispozice, není žádným projevem diskriminace, když k těmto věcem přihlédne, je to pouze projev snahy zvážit vše, co může mít vliv na péči o svěřované dítě.
Kojenecké ústavy jsou u nás na světové úrovni. A rozhodně se v nich nenacházejí tisíce právně volných dětí, pro které nelze najít ochotné pečovatele. Je to přesně naopak. Tisíce párů čekají, zda se nenaskytne k adopci volné dítě, a často čekají marně. Já jsem čekal tři roky. Je třeba poctivě zvážit, zda a komu dítě svěřit, ne že je třeba udat je komukoli.
Homosexuálům jde prý zatím jen o možnost adoptovat dítě svého partnera. Zaprvé je to jen krok v jejich taktice pomalého postupu, zadruhé, to dítě přece mívá někde svého druhého rodiče, a zatřetí, mimo státem potvrzené partnerství a bez adopce druhým partnerem žijí desetitisíce dětí v heterosexuálních domácnostech a nesezdaným párům to nevadí, nevolají po registrovaném partnerství pro heterosexuály a hromadně neadoptují děti svých partnerů.
Homosexuálům nejde o adopce. Ty jim slouží jen jako vhodná agenda ke zdůraznění obrazu sama sebe jako objektu diskriminace.
Ladislav Jakl
Psáno pro Týden
Zdroj: www.ladislavjakl.cz
