Odešel velký vlastenec a známý lékař profesor Doleček

Čtvrtek, 21. 12. 2017, 13:06 -

Příteli Rajko, sbohem!

Motto:

„V době, kdy měřítkem životního úspěchu bylo sehnat pod pultem pěkně prorostlou vepřovou pečínku nebo játra na smažení, vtrhl do domácností jako zjevení. Vitální, šlachovitý napůl Srb se snažil z televizní obrazovky přesvědčit pupkaté Čechy s nátělníkem ještě pocákaným od guláše, jak nebezpečný je svět kalorií.

A kupodivu se stal nesmírně populární. Jeho jméno probírali v estrádách Vladimír Menšík i Helena Růžičková, která proslula větou: „Já nechápu to Rajko Dolečko, proč se právě do nás tlustejch tak strefuje, dyť nebejt nás, udělal by si tak levně docenturu?“

Lidé ho tehdy před více než 40 lety zastavovali na ulici a po odvysílání prvních dílů Nebezpečného světa kalorií v hlavním vysílacím čase ho zahrnuli skoro 5 tisíci dopisy. „Popularita je příjemná, nesmí jí být ale příliš mnoho, aby se pak člověk nebál si objednat něco k jídlu, co není dietní,“ říká dnes, kdy ještě stále ordinuje v ostravské nemocnici. Patří k nejdéle praktikujícím lékařům v republice, o své pacienty se totiž stará už téměř 65 let. Jak tvrdí, stále si udržuje váhu kolem 70 kilogramů, miluje saláty, ale sem tam i zhřeší. Své názory za ta léta i v lecčems změnil, což ukazuje jeho nejnovější kniha. „Boj proti obezitě se dnes posunul jinam,“ připouští.

Naštěstí lidé si spíš pamatují jeho seriál Nebezpečný svět kalorií. Ten sice odnesla při vyplavení archivu České televize voda, ale něco se zničit nedá. Třeba zlidovělé rčení: „Vzít si, či nevzít vdoleček, Co by tomu řekl docent Rajko Doleček.“

Šlechta z obrazovky. Osudy moderátorů a zpěváku po sametové revoluci (2014)

Je smutnou povinností vzdáti hold zesnulému příteli a takovým přítelem mi byl právě zesnulý profesor Rajko Doleček. Paradoxně jsem s ním v poslední době nepřímo trávil hodně času, neboť mi stále na pracovním stole leží rozečtená jako poslední (bohužel jí i zůstane) kniha příznačně nazvaná „Sága českého lékaře po 92 letech“ (2017), která na úctyhodných 526 stranách záživnou formou mapuje životní cesty, radosti i strasti tohoto muže. Již samo věnování knihy je více než výmluvné: „Tatínkovi a mamince. Milované Dobře. Těm, kteří byli nespravedlivě souzeni, odsouzeni a zahubeni Tribunálem ICTY v Haagu.“

Není jedinou knihou Rajko Dolečka v mé knihovně. Spolu s ní se na čestném místě vyjímají následující tituly: Žaluji (1999), Necenzurované obrazy (2007), Necenzurované obrazy II. Z dějin Kosova a Metohije (2009), Hovory s generálem Mladičem (2010), Inventura v 89 letech – ve stínu Balkánu (2014), Sto let od počátku první světové války (2014), Hovory s generálem Mladičem a jeho dopisy z vězení (2016).

Jsem rád, že jsem v roce 2011 mohl s profesorem Dolečkem moderovat besedu na téma „Jugoslávské pravdy: Uloupené Kosovo a život generála Mladiče“. Její záznam je stále ke shlédnutí na Youtube (https://www.youtube.com/watch?v=xrB91rUGoDU) a Google vám ji nalezne, když si zadáte klíčová slova „pravda o Jugoslávii“. Po skončení této přednášky v tehdy chladném březnu roku 2011 se s námi Rajko Doleček odebrat do blízké hospůdky a tam nás všechny přítomné včetně obsluhy poučoval o tom, že ve správném grogu nesmí chybět citrón.

S Rajko Dolečkem jsme byli v častém kontaktu a připravoval jsem s ním řadu novinových rozhovorů. Vždy jsem rád slyšel jeho hlas, z kterého byl znát jeho nezměrný optimismus a životní vitalitu, nebo ho potkával v pražském metru, když se řítil na nějakou přednášku nebo kongres. Tempu jeho chůze bylo obtížné stačit. Neposledy jsem ho letos ve sluchátku mobilu slyšel, když se ozval kvůli mailu, který automaticky generovala jakási sociální sítť. Oznámil mi bez okolků, že žádnou sociální síť nepotřebujeme k tomu, abychom byli spolu v kontaktu, že si vystačíme s telefonním spojením. Celý on! Mrzí mne jen, že se s ním nepodělím o své zážitky z četby jeho poslední knihy, jak jsem to dělával v minulosti...

Je zajímavé si připomenout jeho životní příběh:

Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrCs. Se narodil 1. června 1925 v Praze. Od roku 1926 žil s rodiči v Bělehradě. Jeho otec zastupoval v Jugoslávii československý koncern ČKD. Otec byl Čech, matka Srbka z Bosny.. Obecnou školu, gymnázium a dva semestry lékařské fakulty absolvoval v Bělehradě.

Za II. světové války se účastnil zahraničního odboje v Srsbku a byl aktivním členem Českého svazu bojovníků za svobodu. Na Univerzitě Karlově promoval v roce 1950. Docentem se stal roku 1965, doktorem věd v roce 1970 a profesorem v roce 1993. Po celý život byl bezpartijní. Sám sebe označoval za „pravoslavného, věřícího, levicového intelektuála, lékaře, který bedlivě sleduje události světa“.

Celý život strávil v Ostravě, nejprve jako lékař internista-endoktrinolog na KÚNZ v místní nemocnici, posléze na Fakultní nemocnici Ostrava. Zabýval se hlavně klinickou endoktrinologií a obezitou, endoktrinologií popálení a polytraumat, laboratorními změnami po operacích hypofýzy. V 70. a 80. letetch proslul jako autor a moderátor popularizačních zdravotnických seriálů (např. Nebezpečný svět kalorií, Tajemný svět hormonů, Nemoci civilizace, některé vyšly i knižně).

Napsal beletristické knihy Na Cestách, Dopisy z Pontu, Požehnání nahého světce. Pro děti napsal islustrovanou knihu Příběhy strakatého Billa. Populární byl také jeho „Tajemný svět hormonů“ - jakési endokrinologie pro laiky (prý se z ní učili i lékaři před atestací).

Doma i v zahraničí publikoval 215 odborných prací, z toho 12 monografií (dvě anglické v USA v letech 1969 a 1990). Přednášel na mnoha univerzitách, kongresech, konferencích doma i po světě. Do sklonku svého života pracoval na snížený úvazek.

Vydal více monografi o léčbě obezity (česky, slovensky, bulharsky, rusky), v češtině a slovenštiny jeho knihy dosáhly 200 000 výtisků – Rajko Doleček : Nebezpečný svět kalorií (1977-1984). V roce 2006 dostal prestižní cenu literárně-kulturnho časopisu „Zbilja“.

V roce 1993 založil s několika přáteli Českou nadaci přátel Srbů a Černohorců, v rámci které organizoval zásilky léků a jiných potřeb do Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině a do Jugoslávie. Za krutých a nespravedlivých sankcí opakovaně navštívil se svoji ženou Dobrou, která byla vždy jeho ochráncem a oporou, Jugoslávii i Republiku Srbskou. Vystupoval opakovaně v rozhlase, televizi i v denním tisku. Věnoval se boji s dezinformacemi zahraničních (západních) i domácích státníků a médií zaměřených poroti srbskému národu. Po zločineckém bombardování organizací NATO (1999) navštívil řadu bombardovaných měst.

Byl nositelem nejvyššího vyznamenání Srbské pravoslavné církve Řádu svaté Sávy I. Stupně (mají ho i Putin a Medvěděv), vlastnil řád Njegoše Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině, nositelem významné Vukovy ceny a Zlaté medaile Srbska za zásluhy. Byl přítelem srbského národního hrdiny generála Radko Mladiče.

Podobně jako jeho vzor a představitel nekomunistického odboje za II. světové války generál Dragoljub Draža Mihailović (po válce popravený Titem) byl Rajko Doleček stoupencem životního kréda: „Neuznávám kapitulaci. Toto slovo v srbštině neexistuje.“

Mgr. Bc. Jan Kopal

 

 

« zpět do rubriky


Přidat komentář