Multikulturní sen se rychle rozplývá. O čem se smělo dříve jen šeptat, o tom se dnes hlasitě mluví. Naše extrémní a zločinné argumenty se prakticky přes noc staly ideovou výbavou silných tradičních i nových stran. Oslovují nejširší voličské vrstvy, iniciují referenda a vyhrávají je. Reálná, hmatatelná zkušenost vytlouká lidem z hlavy po léta usazovanou sedlinu levičáckých fantasmagorií, nutících lidi podrobovat se orwellovskému doublethinku.
Nedaří se ani vynálezcům problémů, s nimiž si dokáží poradit jen jejich autoři. Pokud na to ovšem dostanou peníze z veřejných zdrojů. Globální oteplování připomíná v souboji s rekordními mrazy posledních let boxera ve dvanáctém kole zápasu, zahnaného do provazů a bitého až do bezvědomí. Parazitismus není v kurzu. Finanční zdroje vysychají a daňový poplatník se najednou začíná ptát.
A pak tu máme naše křiklouny. Štěkají až do ochraptění, podepisují petice, tlačí se do spřátelených médií. Vymýšlejí a přehánějí, vyzkoumávají nová slova, aby upozornili veřejnost na nebezpečí ze strany kleronacistů a ultraeuroskeptiků.
Najednou ale nikdo neposlouchá. Jsou jako párek mazavků, který se rozhodl rozdat si to v centru města ve sněhové závěji. Neočubka s ultraprasákem teď už ale nezaujmou nikoho. Někdo je překročí, jiný obejde. A třetí po nich rovnou hodí sněhovou kouli.
Za ty roky lží a podvodů.
Milan Špinka