Němec s íránskými kořeny nebo Íránec žijící v Německu?

Včera večer média předvedla dokonalé cvičení v dovednosti mlžit a pokud možno nepustit informace, které by osvětlovaly, co že se to v Mnichově vlastně stalo.

Nakonec to korunovala konstatováním, že vrahem byl Němec s íránskými kořeny. Žil v Německu víc než dva roky a při střelbě na děti křičel Alláhu Akbar! Typický Němec, a náboženství v tom samozřejmě nehraje roli. Motivem byly jen a pouze jeho osobní psychické problémy.

Ale nechci psát hejt ani na média, ani na islám nebo nedejbůh Íránce. Fascinuje mě, jak moc se štítíme pojmenovávat věci (a lidi) pravými jmény. Jak moc jsme podlehli šalbě, že skutečná národnost člověka je něco odpudivého, s čím neradno nakládat nebo s ní počítat.

Média už zásadně zcela mlží o skutečné identitě těch náboženských vrahů, jen když někde unikne jméno Hassan, Abdul, Khaliff... čtenáři dojde, že to nebyli Dánové, Němci a Francouzi, ale Arabové, Turci, Íránci.... žijící v Evropě.

Abysme si rozuměli, když se odstěhuju do Austrálie, budu stále Čech. Čech žijící v Austrálii. Nepovažuju to za nadávku, vlastně jsem na to hrdý a ani bych nechtěl, aby se o mně třeba psalo, že jsem Arab s českými kořeny. Když se můj kamarád George usadil v Praze, je to stále Američan žijící v Praze. A to i když je to už 25 let. Mluvit o provozovatelích obchůdku u nás v baráku jako o Vietnamcích žijících v Praze mi nepřijde ničím xenofobní. Mám je docela rád a jsem rád, že tu ten obchůdek mají, vážím si jich. Jenom se netvářím, že Vietnamci nejsou. A to mluvíme o lidech, jejichž děti už mluví perfektně česky, integrovali se, slaví s námi naše svátky a pláčou naše bolesti a vnuci těhle obchodníků už se za Čechy sami budou považovat.

Nebo tomu mám rozumět tak, že sama média berou označní "muslim" "Arab" "Turek"... za natolik odpornou nadávku, že je třeba se jí vyhnout? Nebo nás chtějí přesvědčit, že ten, kdo se modlí Alláhu akbar! není muslim, ale prostě jen psychicky narušený chlapec? A nemělo by se to tedy léčit?

Tomáš Houška

blog.idnes.cz