Karneval trapnosti a marnosti

Průběh oslav 17. listopadu probíhá tradičně v režii Bratrstva Havlovy pracky, které rozhoduje a určuje o tom, kdo z vyvolených je hoden se jich zúčastnit a komu naopak je toto výsostné právo upřeno a na věky zapovězeno. Nedej Bože, aby si někdo mimo jejich okruh dovolil byť jen na okamžik se přiblížit na dostřel k jejich poutnímu místu.

Zapomenuté heslo "Nejsme jako oni!" v  tomto kontextu dostává zcela nové konotace a významy. Ve své zavilosti proti oponentům jejich světlých zítřků jdou mnohem dále. Odpůrci pravdoláskařů se mohou těšit na udavačské dopisy jednotlivců, kolektivů i organizací (Evropské pornohodnoty, úřad madam Romancovové a jiné práskačské a vypráskané spolky), ocejchováním extremistickou nálepkou, vyhazovy a exkumunikace, denunciační kampaně, napadání rodinných příslušníků, ničení vozového parku a jiné hity a laskominy.

Operetní průběh nabývá místy tragikomický ráz. O studenty a jejich názory není ve skutečnosti zájem, proto za ně mluví opelichané a provařené persony typu Putny a Pajerové, kterým na jméno nemohou přijít ani jejich bývalí  kolegové. Těšit nás může, že se Havlovi pohrobci žerou také mezi sebou, ale na jejich společných plánech to nic nemění. Nepřátele mají společné: svobodný a silný národ, vlast existující bez područí Bruselu, fungující tradiční rodinu a nekorektně přímé názory. Se svobodou a demokracií to nemá nic společného.

Průvod maškar a strašidel se naštěstí k večeru rozptýlil do svých nor a děr. Spolehlivě vylezou zase za rok.

Mgr. Bc. Jan Kopal