Odkaz na rozhovor zde:
Můj konzistentněji formulovaný pohled na věc (2 roky starý) zde:
Protože pana rektora trochu znám, je mi známa jeho averze k silným vyjádřením. Proto slovo "odporné" pokládám za mimořádně silné vyjádření a musím se vůči němu ohradit.
Co konkrétně pokládáte za odporné, pane rektore? To, že své názory 5 let komunikuji na sociálních sítích, a to se studenty, kolegy, normálními kamarády, ale třeba i islámsmými věřícími (výsledkem čehož bylo několik odchodů, zejména mladých žen, od islámské víry) ... a postupují měrou též s širokým spektrem spoluobčanů, troufám si tvrdit že ze všech sociálních, příjmových a vzdělanostních vrstev? Inu, sociální sítě jsou fascinujícím fenoménem počátku 21. století. Též jsem se jim dlouho bránil, ale postupně jsem podlehl a jsem jim vděčný za to, že mi umožnily komunikovat, a taky trochu (samozřejmě vzájemně) "nahlížet do duší" lidí různých typů, s nimiž bych se normálně neměl šanci potkat.
Nebo je Vám odporné, že občas, v těch kilometrech ,komunikací, použiji hrubší či ostřejší výraz? Inu ano - sociální síť je "hospoda", ne kongresový sál. Můžete u toho sedět v raním rozladění nebo polední skvělé náladě, večerní únavě nebo naopak pohodě. A jako v hospodě se konverzace vyvíjejí různě, výměny názorů bývají ostré, kumpány u stolu si ne vždy můžete vybrat. Jsem si samozřejmě vědom některých svých prohřešků v tomto směru, které se tak snadno vytrhávají z kontextu. Ovšem v celkovém objemu konverzace zaujímají kolik - promile? procento?
Ne - oba tušíme, že vám je odporná spíše má "populistická" snaha budovat širokou frontu odpůrců islámu, tím myslím iniciativu Islám v České republice nechceme, za tu "frontu" či koalici hovořit, a v posledním cca půlroce přenést aktivity z internetové "hospody" do reálného politického života , samozřejmě legální formou petic, happeningů, přednášek aj. veřejných vystoupení, pouličních demonstrací - a samozřejmě návazných politických jednání. Nebýt těchto aktivit, naznačujete sám, pokládal byste mou kritiku islámu jen za takové "hobby" - s tím souhlasím, ono to dlouho jen takové hobby bylo.
Jenže pane rektore, ruku na srdce - než se ten přenos aktivit na veřejnost (který jste, a možná ani sám netušíte jak, svým minulým konáním urychlil) odehrál, po kriticích islámu v této zemi takříkajíc neštěkl pes. A ne že by v republice nepůsobila celá armáda takříkajíc slušných, akademických či publicistických kritiků islámu, kteří přinejmenším 10 let volají po veřejné diskusi, po jasném stanovisku politické scény, po jednoznačném vymezení české politiky vůči islámské expanzi.
Za všechny zmíním exilového spisovatele Luďka Fréborta, který o rizicích spojených s (evropským) islámem psal už v 90. letech, jiného exulanta; Benjamina Kurase, který tématu zasvětil několik knih a jehož gentlemanský starosvětský přístup vylučuje jakékoli etiketní námitky; celou řadu blogerů a publicistů, z nichž zmíním Františka Pillmanna, dlouholetého poslance, Dana Drápala, evangelického teologa, nebo Jaroslava Pánka, historika a svého času místopředsedu AV ČR. Deailní rozklad posledního ze jmenovaných vyšel už roku 2010 v Akademickém bulletinu (http://abicko.avcr.cz/2010/03/03/index.html), autor v něm říká prakticky totéž, co říkám zhruba od té doby také, a naléhavě volá po diskusi na celospolečenské úrovni - jeho naléhání, určené vrcholným tuzemským akademiků, ovšem zůstalo nevyslyšeno. Stejně tak zůstaly nevyslyšeny, nebo byly terčem posměchu, svědectví odpadlic od islámu, paní Pavlíny Bitarové, Beatrice Radosy a dalších. Ostatně Vy sám jste nenavštívil Pavlíninu přednášku, na kterou jsem Vás co nejsrdečněji zval. Asi je pod Vaši úroveň poslechnout si někoho, koho i nejeden Váš kolega pokládá skoro za národní hrdinku...
Vývoj zmíněných debat a postojů jsem podrobně sledoval, pane rektore - a s tím se pochopitelně měnil i můj přístup a rétorika. Když jsem před šesti lety začal o islámu psát, setkával jsem se zprvu s opatrnou, spíše soukromou, podporou akademické sféry a intelektuálů - ovšem bez výraznějších hmatatelných činů. "Máš pravdu, kolego, ale nechtěj po mně, abych si komplikoval život". S tím, jak jsem sledoval bezradnost a opatrnost řekněme "elit", přitvrzoval jsem v rétorice a současně se čím dál víc obracel k ne-elitám, které, jako už tolikrát v historii této země, mají na politický vývoj přímočařejší pohled, než ti, jimž odpovědnost či prebendy pramenící z funkcí zavázaly oči a zavřely ústa. Zažil jsem mediální hluchotu, zažil jsem posměšky a pohrdlivý výsměch, zažil jsem denunciace všeho druhu; i Vy jste byl účasten různých udání a žádostí o mou proskribci z nejrůznějších směrů. Vám občas posílají dopisy, abyste mě vyhodil z práce - o mně fabrikují falešná obvinění (vzpomeňte na aféru "Znásilnil mě Martin Konvička, http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/427355/Znasilnil-me-Martin-Konvick...), případně mi vyhrožují zabitím.
Až když jsem, dle Vás asi "odporně" přinesl do Parlamentu petici s podpisy 25 000 našich spoluobčanů (včetně nemála našich spolupracovníků z Jihočeské University), zúčastnil se pár televizních debat a parlamentních seminářů a zahřímal před pár tisíci občany na Hradčanském náměstí, bylo mediíální mlčení prolomeno, pane rektore. Nejednou, abych tak řekl, plním první stránky - což se nepodařilo (při vší úctě k nim - jsou to obři, na jejichž ramenou stojím!) ani Frébortovi, ani Kurasovi, ani Pánkovi, ani Pillmanovi. Islám je prvořadé politikum, které se profesionální politika dlouho snažila přehlížet - i nezbylo a nezbývá, než politické scéně demonstrovat názor nemalého segmentu občanů, a to se dělá na demonstracích, kde také jinde. Akademické debaty nefungovaly, petice a psaní dopisů nefungovaly.
Dovedu si představit námitku, že akademikovi nepřísluší organizovat petiční akce, případně hřímat na náměstích. (Už si nedovedu představit, že byste namítal proti tomu, co jsem tam hřímal - ta charakteristika islámu a jeho proroka, která zaplnila stránky novin, není žádným tajemstvím a sdělí Vám ji skoro každý, kdo od islámu odešel, a za zavřenými dveřmi i leckterý oficiální omlouvač oné ideologie, zkuste si to). Dovedu si tu námitku představit, ale pokládám ji za farizejství. Jste jen o maličko starší než já, pane rektore, a jistě si pamatujete občanské vzedmutí roku 1989, které se stalo přelomem v mé i Vaší kariéře. I tehdy se našli tací, kdo pokládali ty lidi a aktivisty z náměstí za partu ztroskotanců, a názory tam prezentované za "odporné". Zalovte v paměti ... a zamyslete se nad tím, kterak jste před presidentskou volbou aktivisticky vystupoval s odznáčkem "Volím Karla", na akademické půdě při setkání se studenty, byť politickou aktivitu na Vysokých školách zákon o vysokém školství nedovoluje. Ne každý z Vašich kolegů a studentů volil stejnéh kandidáta, leč vzpomeňte si - nikdo tehdy Vaše postoje neoznačoval za "odporné", alespoň veřejně ne.
Pane rektore, opravdu jsem doufal, a dlouho, že se debata o islámské ideologii a obrana před ní stane "celospolečenským mainstreamem" a že v ní budou hrát prim všeobecně respektovaní akademici a osobnosti, tak rádi se ohánějící demokratickými hodnotami, humanismem, evropskou tradicí - nebo třeba odkazem Václava Havla. Tedy lidé, k nimž se Vy sám tak rád řadíte. Sám víte, že se tak nestalo, přestože třeba Váš pohled na islám, byť mnohem méně poučený než můj, je velmi podoben tomu mému. (Ne, nebudu sem citovat zde soukromých konverzací, nebojte). Nestalo se tak, protože ta věc je nebezpečná, společensky i fyzicky, a lidé jako Vy si odmítli pálit prsty. Pálím si je i za Vás, pane kolego, a to nejmenší, co jsem za to očekával, je neokopávání kotníků - Nikdo Vás nenutil se angažovat, mohl jste stát opodál, zachovat neutralitu. Neučinil jste tak. Zatímco toto píšu, dostávám desítky e-mailů a vzkazů, které mi vyjádřují podporu. Kolik jich dostáváte Vy? Ještě to ale nemusí znamenat konec Vaší poularity. Pořád doufám, že u akademických kolegů, včetně Vás, naleznu podporu, nebo aspoň tu neutralitu.
Současná expanze islámu, pane kolego, je největším ohrožením evropských hodnot, demokracie a lidských práv od pádu Berlínské zdi. Jsem přesvědčen, že to lze zastavit a že i kdyby nešlo, že je povinností akademika, intelektuála a demokrata se tomu alespoň postavit. Udělejte to - a k tomu vyzývám i další akademické kolegy - a dělejte to lépe, než já, vyvarujte se chyb, kterých jsem samozřejmě učinil spoustu.
......................
Mezi těmi desítkami e-mailů s podporou jsem našel i jeden Váš. Oznamujete mi, že "Eticka komise JU pripravila vyjadreni ke zpusobum Vaseho vyjadrovani protiislamskych nazoru" a že mi verdikt té komise sdělíte ve čtvrtek tohoto týdne v 8:30 ráno. Inu, neostavím se - jednak proto, že jsem si na ten den hodlal naplánovat dovolenou a strávit jej v Praze (kde mě čeká, po schůzkách s mou právní zástupkyní, jedním politickým think-tankem a jedním křesťanským intelektuálem, natáčení pořadu České televize "Máte slovo"), ale hlavně - nebyl jsem k jednání té etické komise přizván, nebyl vyslechnut můj pohled na věc. Vím sice, že statut té komise přítomnost projednávaného nevyžaduje, ale komise jež nedopřeje žalovanému možnost se bránit, je inkviziční.
A tak si "verdikt" nevyzvednu, dokud mi nebude dána možnost se před komisí i hájit - čímž žádám o nové projednání mé věci, a to s přizváním mé osoby a s nahráním celého jednání na kameru. Do té doby, nezlobte se, mě závěry té komise nezajímají. (A to mám paní předsedkyni nefalšovaně lidsky rád, což asi tušíte).
Martin Konvička
blog.idnes.cz
