Jiří Brančík, psycholog: Nepodmíněný základní příjem vyvolá kolaps společnosti. Rozhovor

Pondělí, 19. 9. 2016, 15:00 -

V posledních několika letech je stále časteji v evropských zemích, včetně České republiky, diskutován koncept tzv. základního nepodmíněného příjmu. Má jít o finanční dávku ze sociálního systému, na níž by měl nárok každý či každý dospělý občan státu. Její výše bývá navrhována různá, v České republice se obvykle hovoří o částce mezi pěti až osmi tisíci korunami měsíčně.

Obhájci nepodmíněného příjmu argumentuji zjednodušením a zlevněním sociální systému, mluví také o uvolnění kreativního potenciálu lidí, kteří se mají vymanit z nutnosti pracovat, aby se zachránili před bídou. V podstatě totéž, jen v opačném gardu, zaznívá od odpůrců. Sociální systém s nepodmíněným příjmem by byl nestvůrně drahý a vedl by lidi jen k zahálce.

Jak to vidí psycholog? Na to jsme se zeptali primáře psychologického oddělení vojenské nemocnice v Brně doktora Jiřího Brančíka.

Jak se díváte na koncept nepodmíněného základního příjmu? Je dobré ho zavést nebo ne? Jaký psychologický dopad na lidi a společnost by měla jistota, že nikdy nemohu upadnout do skutečné nouze, že pokaždé dostanu dost peněz, abych sice skrovně, ale vyžil i bez práce?

Tato myšlenka je pro mne dost šokující. Zřejmě ti, kdo ji razí, mají asi bohatou fantazii a jsou v deformovaném smyslu dosti tvořiví.

Nejsem ekonom, nemohu přesně rozebírat negativní ekonomické dopady, stačí mi podívat se na vývoj člověka. Po celou dobu vývoje našeho druhu byli již předchůdci člověka nuceni pro zabezpečení svého přežití vyvíjet úsilí, každodenní úsilí. Díky tomu se náš mozek vyvinul do současné podoby. Člověk vždy žil v nějakých skupinách, proto je náš mozek nastaven převážně sociálně.

Máme hluboce zakódovanou schopnost detekovat sociální vztahy mezi lidmi. Aby lidská společnost mohla vůbec fungovat, je nutná vzájemná spolupráce. Pokud ta nefunguje, lidská společnost je nefunkční. Tato kooperace se netýká pouze přímých vztahů mezi několika nejbližšími jedinci, v širokém smyslu je spolupráce obsažena v pracovní činnosti. Co se tedy stane se společností, v níž se zruší její základní, nezbytná funkce – spolupráce, vzájemně výhodná činnost? Jednoduše se zhroutí.

Vedl by nepodmíněný základní příjem ke vzniku zahálčivé vrstvy?

Při aplikaci nepodmíněného základního příjmu se vytvoří početná vrstva lidí, kteří zahálejí. Původně byl pojem „zahálčivá vrstva“ vytvořen pro skupinu zbohatlíků, kteří dávali ostentativně najevo to, že nemusí pracovat. Po případném zavedení nepodmíněného základního příjmuby se tato skupina značně rozrostla. Je jisté, že dlouhodobý stav bez smysluplné práce má devastující vliv na psychiku lidí. Společnost má možnost určité procento nepracujících jaksi „vstřebat“. Pokud umožní zvrhlý systém nepodmíněného příujmu nárůst nepracujících lidí nad určitou mez, společnost snadno zkolabuje.

Nedají se takovou zahálčivou vrstvou nazvat už dnes lidé pracující v neziskových organizacích placených státem? Jejich mzda se dá považovat za přejmenovanou sociální dávku, co se týče aktivit, dělají se vlastně své koníčky, ostatním nic nepřinášejí. Nerozšířil by jen nepodmíněný základní příjem tuto skupinu lidí?

Tvrdím, že aktivity politických neziskových organizací placených státem jsou zbytečné a škodlivé již z podstaty věci. Nepřinášejí jakékoliv ekonomicky hodnotné kvality a hlavně, tito nikým nevolení jedinci likvidují základní principy, na kterých vývojově stojí lidská společnost, jakými jsou vzájemná kooperace, smysluplná činnost.

V tomto pojetí vlastně lidé působící v takových organizacích zahálčiví jsou. Háček je však v tom, že stát jim na jejich činnost přispívá, tím vlastně v těchto jedincích podporuje mylné přesvědčení o vlastní potřebnosti či dokonce nepostradatelnosti a snad i pracovitosti. Jsem přesvědčený, že placení takových neziskových organizací státem je velká deformace, kterou je nutno z naší společnosti odstranit.

Ostrava Online

 

« zpět do rubriky