Švýcarsko a jeho systém přímé demokracie paří bezesporu v mnoha ohledech ke vzorům pro ostatní státy Evropy.
Jeho azylová politika s desítkami let prověřenou praxí však dostává vážnou trhlinu či spíše dokazuje neschopnost asimilace přistěhovalců, jak dokládá odpověď ne interpelaci poslance tamního Parlamentu Petera Kellera.
Švýcarsko s nezaměstnaností kolem tří procent, vysokým HDP a blahobytem čišícím na každém kroku sice už v loni odmítlo referendem omezit přistěhovalectví, nicméně fakta, která předložil spoluobčanům zmíněný poslanec švýcarské lidové strany Keller, respektive tamní vláda, jsou neúprosná a dokládají podle mého názoru jansou neschopnost asimilace imigrantů s většinovým obyvatelstvem.
Keller se vlády dotazoval kolik procent azylantů, kteří se nacházejí až 7 let ve Švýcarsku pobírá sociální dávky (tzv. Sozialhilfequoten).
Statistika seřazená podle země původu je neúprosná. Eritrea: 91%,Turecko: 89%, Sýrie: 87%, Irán: 84%, Srí Lanka: 75%…Čína 68%.
Nezbývá než konstatovat, že sociální integrace pracovně schopných azylantů s povolením k pobytu jednoduše nefunguje, a to ani v tak bohaté zemi plné pracovních příležitostí, jako je Švýcarsko. Pokud situace vypadá takto ve Švýcarsku, jak to asi musí vypadat ve zbytku Evropy, ve Francii nebo v Německu?
Neschopnost přizpůsobení se pracovnímu trhu napomáhá ke tvorbě ghett, ghetta vedou k násilí a radikalizaci, což je živná půda pro verbíře Islámského státu.
To si máme opravdu nechat vnutit kvóty?
Miroslav Lidínský
blog.idnes.cz