Co mají pohádky společného s imigranty? Možná více, než si myslíte...

Paradox naší doby je ten, že muslimové prchají před muslimy do neislámské země, aby tam šířili islám. A to je právě to, co si mnoho lidí odmítá uvědomit nebo to popírá. 

Myslí si, že když někdo utíká před islámskou kulturou, že islám a jeho právo šaría bude odmítat. My vycházíme z našich zkušeností, které nám říkají, že když Židé prchali před nacismem, tak pak se následně samozřejmě nesnažili šířit myšlenky nacismu. Když lidé prchali před komunismem, nesnažili se pak komunismus zavádět na Západě.

Jenže nacismus a komunismus byly ideologie čistě politické bez jakékoliv kultury. No a s islámem se to má trošičku jinak. Islám je ideologie politicky náboženská, která jistou kulturu (tedy vzorce chování, tradice, zvyky) vytváří. Z psychologie víme, že zkušenosti z raného dětství (do 6 let) rozhodujícím způsobem ovlivňují vývoj osobnosti. Takže si představte, že se celé dětství učíte o tom, jak jsou ženy méněcenné, že trest za odpadlictví od islámu je v pořádku, že jediné správné je právo šaría.

Už jenom takové čtení pohádek. Dětství a pohádka k sobě vždy patřily. Pohádka se stala synonymem pro radost, pohodu i štěstí. Děti milují pohádkový svět a velice ochotně a spontánně se s ním ztotožňují. Ihned si zamilují prince či princeznu, obdivují statečnost Honzy, bojí se o Jeníčka a Mařenku a mají radost z potrestání ježibaby. Právě vlivem pohádky začíná dítě chápat rozdíl mezi dobrem a zlem, dovede posoudit co je špatné a správné, učí se vytrvalosti, trpělivosti a ctižádosti. Všechny tyto vlastnosti, ať záporné nebo kladné se v pohádkách projevují a typicky dotvářejí povahový charakter dané postavy.

Pohádka má pro vývoj dítěte psychologický a morální vliv. Pohádky také rozvíjí dětskou fantazii, pomáhají jim ukotvit si morální zásady a umožňují komunikaci mezi světem dětí a dospělých. Pohádky interpretují dítěti skutečnost. Pohádky mají výchovné, poznávací a vzdělávací funkce, ale také terapeutický význam, neboť napomáhají dětem orientovat se v citových problémech. Ukazují dětem optimistické vnímání světa, což je pro duševní vývoj dítěte velice důležité. Pohádky také ukazují dětem, jak mohou přistupovat k řešení problémů v budoucnosti.

A teď si představte pohádky pro muslimské děti. Například pohádku o tom, jak matce mučedníků, jejíž čtyři synové zemřeli v boji proti Peršanům, „za Alláha“ a přesto nebyla smutná. Nebo když Mickey Mouse vypráví dětem o tom, jak mají nenávidět a zabíjet Židy a další nevěřící. Ano, tohle se učí muslimské děti. 

Takové vzorce chování se vám pod kůži zaryjí. To, že někdo přijde do jiného kulturního (evropského) prostředí, neznamená, že přebere i jeho hodnoty. Naopak, v cizím a nejistém prostředí se přimkne právě k hodnotám, které zná. Tedy islámským. Když mluvíme o genech, mluvíme také o dědičnosti. A to samé platí i v kultuře. Hodnoty, zvyky, právo se předává z generace na generaci. Lidé se učí napodobováním. Proč slavíme Vánoce? Proč je zvykem chodit na Velikonoce s pomlázkou? Proč netrestáme odpadlíky od křesťanství smrtí? Protože tohle všechno se učíme od předchozích generací tzv. napodobováním.

Takže když Češi, Slováci, Poláci a další národy odmítají přijímat muslimské imigranty, není to xenofobií nebo rasismem. Vůbec ne. Je to tím, že většina z nás chápe a vidí i z reálných zkušeností, že (ne)kulturní vzorce chování si sebou muslimové přináší i navzdory tomu, že utíkají před islámem. Nenechme si vnutit pocit viny.

Lea Vojteková

blog.idnes.cz

Zdroje: https://www.youtube.com/watch?v=gB2sb1QqaUI

http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/557-pohadka-pro-muslimske-deti-matka-mucedniku.aspx